Emilka opravář

babka Domácím kutilem snadno a rychle (autorka Emilka Aberlová)

Když moje dcera vidí, že beru do ruky své oblíbené jemné montážní nástroje, tak ví, že je zle, že něco nejde tak, jak by mělo, že mi něco vzdoruje a jede si vlastní lajnou. Nevím, jestli vy to znáte, ale mně se občas stává, že mi věci dělají naschvály. Horní dvířka, která normálně nejdou otevřít bez použití přiměřené hrubé síly, se bezzvučně a dokořán otevřou právě ve chvíli, kdy pod nimi vstávám z podřepu. Boční díl smontovávané skříňky, ač jsem ho už 20x otočila zleva doprava, zprava doleva, nahoru a dolů a pro jistotu přetřela bleděmodrou barvou, stále nechce pasovat tam, kam podle plánu má.

Nu, a v takové chvíli vypjatých citů nastupuje moje právě zemřevší trpělivost – a kladivo!

Jéje, to si někdy nechte vyprávět, co já s ním už dokázala o(d)pravit!! V tomhle jsem trochu hodně po tátovi, který byl přesvědčen, že není problémové opravy, kterou by nevyřešil deseticentimetrový ocelový hřebík!

Naposledy jsem bojovala s tekoucím splachovátkem; muselo se s ním zacházet s určitým fíglem, jinak voda zurčela jak Niagara. Když asi před měsícem vyvěsila paní domácí na domovní nástěnce oznámení, že byty bude obcházet parta údržbářů a na požádání opraví takovéhle věci, zajásala jsem, a jejich služby ihned použila. Ale jásot vydržel jen do druhého dne – nádržka opět protékala! Nejdřív jsem se ji snažila přemlouvat, pak ignorovat a nakonec jsem si řekla – když to mistři dokázali takhle zvorat, já už na tom nic nezkazím! Vzala jsem si k ruce svou sadu nářadí – kladivo, kleště, majzlík – a vrhla se do nádržky. Byla to naprostá prkotina a hotovo za 10 minut, a to včetně vyčištění usazenin. Do budoucna alespoň vím, kam a na co se podívat.

Ještě bych se mohla pokusit zjistit, cože je to s tou zářivkou nad pracovní linkou?! Trubici jsem koupila novou, v přesně stejné velikosti, ale ne a nefunguje. Avšak protože se elektriky trochu bojím a navíc tam prostě není vidět (když to světlo nesvítí), tak budu muset asi kladivo raději odložit. Zkusím to se šroubovákem.

naradi-pro-zeny

opravarka_w1

 

Fotografie vypůjčené z internetu.

Na Vaše komentáře bude odpovídat autorka tohoto článku, tedy sama Emilka Aberlová

Reklamy

29 thoughts on “Emilka opravář

  1. Pro mého muže je takovým univerzálním nástrojem klínek. V některých případech jako u Emilky i ten hřebík a kladivo. Nedovírají se dveře od skříně? Podložíme klínkem. Upadla lišta od obložení? Přitlučeme hřebíkem. Existenci šroubů, lepidel a pod. vzal na vědomí teprve až se syn vyučil truhlářem – a od té doby taky všechny větší opravy zajišťuje syn. Já jsem tu k přilepování vypadlých dlaždic, občasné výměně žárovek apod. Obdivuji muže, kteří věší ženám záclony, popř. rozšroubují okna před umýváním. Je fakt, že při těchto činnostech někdy musím použít hodně silná slova – ale jde to.

    • Stejně jako Vy i já musím občas použít silná slova. Například: Ať už jsi venku z toho pelechu a koukej uklidit! nebo: Žádné – prásk sebou na sofa – tady se postavíš k žehlení! Ale já je směřuju jenom sama k sobě.

    • Díky za dobrou radu. Myslíte, že by nějak dokázala zabezpečit tu zářivku? Než to zkusím, nemám vyxpnout pojistky? Ale zase – jak bych potom zjistila, jestli to funguje.

      • Rozhodně vypnout pojistky! (Já už je vypínám i při výměně žárovek, protože jednou jsem měnila žárovku v lampě a ona mi praskla v ruce – a dostala jsem kopanec, jako by mě kopla kobyla. Nekecám. Mohlo by to dopadnout i hůř…)
        Takže – ano, vypni pojistky.

  2. Tak těchto starostí jsem ušetřena. Mám manžela Ferdu Mravence – práce všeho druhu. Pořád něco kutí a vymýšlí, u nových nevyzkoušených věcí postupuje cetou pokus – omyl, ale je vidět, že ho to baví a když má svoje hračky, ani nezlobí. 😀 Ty pojistky bych určitě vypnula a nemohl by u té zářivky třeba taky zlobit starter, Mé rady, jsou ale čistě, teoretické!!

    • Starter! To mě nenapadlo. Díky za dobrý tip. No, to je zkrátka tím, že manžela ani nic zdaleka podobného této instituci nemám.

      • V dnešní době jsou zářivky různé (i hrůzné a některé přímo starter už nemají). Je jako první můj grif trubicovou zářivku otočit podélně o 180 stupňů a zasunout tedy kontakty obráceně vůči protilehlým paticím. No i když se teoreticky nic přes kryt nemůže stát, tak bych alespoň vypnul vypínač.
        Jinak klobouk dolů před Vámi!

  3. Tohle je další superčlánek, Emilko, mohla bys psát fejetony do časopisů!
    Sranda, ale hrubá síla opravdu někdy pomůže (pamatuji na času, kdy rána pěstí vzpamatovala poskakující obraz na televizi a televize jela poslušně tak, jak měla…) stejně tak ostré prásknutí dveřmi zajistí stabilitu dveří v poloze, jaké má být – tedy zavřené. (S normálním zavíráním občas nepořídím, pořád se otvírají)
    Moc moc se mi líbí ty roztomilé šroubováky v pěkném barevném a peříčkovém provedení (trochu mi to připomíná fotky, které jsem dostala emailem – byl to speciál pro ženy (nebo spíš na ženy?).
    I když, hlavní je, že šroubovák šroubuje a že se nezlomí. 😀

    • Děkuji za pochvalu. Asi před dvěma lety mi přijali a zveřejnili na Neviditelném psu dva články – „Měla jsem sen“ (tenkrát na horké téma Opencard) a další “ O entitě“ (takové zamyšlení o víře a náboženství). Bohužel jsem si je neuložila a v archivu na NP už také nejsou. Ale ohlasy byly slušné.

  4. Kutil Tim. Úplně si vás Emilko představuji s pásem na nářadí připnutém kolem pasu. 🙂
    Máte můj obdiv, že se pouštíte do kutilských a oprávářských prací. Já vím, nic jiného vám nezbývá, ale přesto. Máte nádhernou sadu šroubováků a pod tím autem vám to sluší. Nechtěla byste mi dělat na moje autíčko osobního technika? 😀
    S tou zářivkou bych také vyzkoušel postupně rady mých předchůdců v komentářích.

    • Ach ne, ty šroubováky nejsou moje, je to jen ilustrace k článku. A s tím autem – mno, něco nesložitého bych asi v nouzi na svém kocourkovi (skůtr YAMAHA NEOS) asi zvládla, ale vždycky se raději obrátím na servis. Takže auto rozhodně ne. Ale díky za uznání a za nabídku.

  5. Nějak jsem si nevšiml, že tu stále zůstávám přihlášený ještě pod starým blogem na wordpress.com, takže to nyní napravuji a vypisuji poslušně kolonky s novými údaji. 🙂

  6. Obdivuji ženy technicky založené.Já jsem pouze teoretik tvrdící,že nic není překážkou ale odstranit by ji měli ti druzí.Leč je těžké je kolikrát najít,no v mým případě spíše přesvědčit.Tak si třeba svítím baterkou či svíčkou.

    • Hned jsem si vybavila, co se kdysi stalo mému bratrovi. Otevřel naftová kamínka, protože nechtěla nějak fungovat, naklonil se skoro dovnitř a aby si zblízka posvítil na ten problém, škrtl zapalovačem. 14 dní děsil v nemocnici každého na potkání, protože mu popáleniny v obličeji natřeli hojivou, zklidňující, ale jako bota černou mastí.

  7. Roky jsem se nemusela o drobné práce v bytě zajímat, ale co muž je stále pryč, už také leccos opravím a odpravím. Jo, a elektriky se bojím, takže taky – opatrně, posviť si při tom „nějak „s baterkou. Zase jen díky Nadě za prostor pro Tebe a díky Tobě za pěkné povídání.

  8. U nás vždycky byla plná chalupa chlapů, všichni dokonce s určitým řemeslem. Ale, bohužel, žijeme podle hesla „Kovářova kobyla..“ Doma máme dokonce dílnu ještě po tchánovi s velkým množstvím nářadí, ale když je třeba kladiva, kladivo není! To samé s ostatním nářadím. Inu, nezbylo mně nic jiného než si zakoupit vlastní nářadí, které schovávám ve své šatní skříni. Baterka je nezbytnost. Nyní váhám, zda se pustit do zlobivého přehrávače CD. Syn, který je „od fochu“ navrhl, aby se koupil nový a na starý se ani nepodíval. Tak už to chodí.. Inu, dámy, místo jehly a nitě, kladivo a šroubovák!
    Hlavně humor nesmí chybět!
    Zdravím Emilku a těším se na další povídání.

    • S tou kobylou – to je velká pravda. Náš táta léta pracoval v Sandriku, jako brusič-leštič příborů; ale doma máma brousila nože na kamenném schodku do sklepa.

  9. Moc hezké, jako bych se viděla. 🙂 My sice doma tatínka máme, ale při vší úctě, ono je lepší ho držet od takových věcí radši dál. Každá žárovka je problém, o drobných opravách raději nemluvím. Navíc se většinou zraní a pak je už úplně k neužitku.
    A jak naučila nouze Dalibora housti, stává se ze mě právě ten Ferda mravenec. Náš tatínek sice vrčí, že to dělám úplně špatně a jak pěkně by to dělal on, ale já už vím, že je lepší ho k tomu vůbec nepouštět.
    Kutilství zdar! 🙂

    • Děkuji za souznějící odezvu, ale znám taky jednu výjimku potvrzující pravidlo. Moje kamarádka, řečená Motýl, je také na všechno sama, ale i když nouze byla velká a častá a dokonce nejvyšší, nenaučila ji ani brnknout, natož housti. Když jí upadne klika u dveří, protože se uvolnil „červík“, volá opraváře.

  10. Chtěl bych vidět ty její ruce od „šmíru“!!! Nalakované nehty a smradlavé vlasy po benzínu. I když, když jsem se učil automechanikem, tak v servisu v Ostravě na Brandlové dvě vyučené automechaničky pracovaly. Bylo to pro mužské osazenstvo příjemné zpestření. Měly ale na sobě montérky…:-D

    • No, a byly tam ty dvě automechaničky jenom pro to zpestření – jenom na ozdobu, nebo svou práci uměly?

  11. úplně tě při těch pracích vidím! No, jen mi vrtá hlavou, když jsi taková šikovná, že ses ještě nepustila do založení vlastního blogu!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s