Už aby bylo páteční poledne!

babicka Věci, které mě kdysi připadaly samozřejmé a nijak mě nerozhodily, tak teď je prožívám už předem vykolejená. Jakmile něco naruší ustálený program a může to být i taková blbost, že mám jít ke kadeřnici, tak mně z toho naskakuje kopřivka. Je to jasné, staří lidé to tak asi mají, na výkyvy z každodenního životního rytmu reagují stresem.

Alespoň mně, stačí málo. Než se vydám z domu a to pokaždé, jsou to přípravy, jako bych odjížděla do civilizace netknuté pustiny. Kabelka praská pod váhou nezbytných propriet, které bych zařadila do ranku – “co kdyby”. Před odchodem navštívím několikrát WC, zkontroluji jestli mám vše co mám mít, vč. mobilu (bez něj ani ránu!) a vyrážím do světa. Do světa vyrážím s úděsným předstihem, takže v cíli bloumám někdy i půl hodiny, než nastane hodina “H” neb nesnáším pozdní příchody. Jsem jak teta Tonča, která musela být na nádraží hodinu před odjezdem vlaku.

Není proto divu, že když mě v pátek čeká náročné vyšetření, tak jsem ve stresu už teď a to je prosím pondělí. Jenže, od zítřka už nastupuju speciální dietu, z čehož ve čtvrtek už asi nebudu jíst nic a bezesnou noc strávím na WC. Hodlají mě totiž prozkoumat zevnitř, shora i zespoda. Mírním svůj stres jako vždycky a jako malé dítě tím, že vymýšlím, v jaké podobě se za přestálé útrapy odměním. Ještě nevím, zda dám přednost dortíkům nebo obloženým chlebíčkům, či něčemu úplně jinému. Dám si hodně záležet, aby odměna byla adekvátní k takovému středověkému mučení.

Už aby bylo páteční poledne!

odmena1 odmena2

Advertisements

25 thoughts on “Už aby bylo páteční poledne!

  1. Naděnko, z doktorů a veškerých vyšetření mám husí kůži a pokud můžu, velikáááánským obloukem se jim vyhnu. Chápu ale, že někdy to nejde a člověk musí tenhle nervák vydržet. Držím palce, abys všechno bez úhony přestála, výsledky byly dobré a jsem zvědavá, čím se nakonec odměníš.

  2. Naděnko, pokud jsi schopná přemýšlet nad odměnou, kterou si dopřeješ po vyšetření, tak to s tebou ještě není tak špatné. 🙂 Nemíním v žádném případě podceňovat tvé vyšetření,ale kurňa si představ potom ty dortíčky, chlebíčky a kdoví co ještě tě napadne. Neboj, to dáš. Vydrž Prťka , vydrž. 😉

  3. Nejdřív jsem si myslela, že se tak nemůžeš dočkat pololetních prázdnin :-). Ale pak mě humor přešel, taky bych se na páteční dopoledne netěšila. Přidávám se ke Kelyšovi: Vydrž, Prťka, vydrž. Mimochodem, Viky Cabadaj je i ve skutečnosti děsnej hulvát a pitomej frajer. Moje kamarádka s ním má neblahou zkušenost. Je vyženěný v Benešově, táta na mateřské dovolené, hvězda neurvalá …

  4. U mě docela funguje, že když jsem z něčeho předem hodně nervózní, dopadne to většinou nečekaně dobře. Tak bych prosil všechny ty hodné síly, které tak občas činívají mně, aby stejný model použily i v tvém případě. Držím palce a ať tě odměna nemine :-).

  5. Většina těchto strašidelných věci se tváří hůř, než jak ve skutečnosti vypadají. Takže hlavu vzhůru a hlavně nevymýšlet hororové scénáře. Ty skutečné horory totiž přicházejí obvykle bez varování a to není tento případ. 🙂

  6. Neboj se bábrle.Jsme s tebou. :-)Sem si udělal na kapesníku uzel a v pátek od rána budu nepřetržitě směrem ku Práglu vysílat jen a jen pozitivní enrgošku.Jen abych nezapomněl, proč jsem si já sklerotik udělal ten uzel. 😀

  7. Nadi jsme na tom asi všichni stejně, z takového vyšetření, jaké tě čeká mám léta hrůzu. Ale mám zkušenosti stejné, jako Petr – Čerf, že všechno nakonec dopadne dobře. Tak držím palce!! A ten dortík vpravo stojí za hřích! Tak v pátek!

  8. Přidávám se též. Mysli na pátek odpoledne nebo už rovnou na víkend. To budeš mít nepříjemná vyšetření za sebou. A pro jistotu už plánuj, jaké opulentní menu si dáš v sobotu, chce to trochu slavnostnější, ať se odměníš nejen za pátek u doktorů, ale ze celotýdenní nervák.
    Já když mám jít k doktorce, tak to vždycky přetahuju (pak dostávám sprdunk) a když už opravdu mám jít na vyšetřo, tak se snažím vytěsnit to z hlavy. Kupodivu, občas to jde, myslím na to jen vzdáleně a intenzivněji prožívám přítomnost.
    Zatím jsi doma! A budeš doma ještě zítra, pozítří a možná i ve čtvrtek…
    Držím palce!

  9. Naďo, úplně ti rozumím, s doktorama je lepší si nic nezačínat. Naposledy jsem byla jen u ženského, taky to připadlo na pátek a i když jsem se snažila myslet na něco jiného, stejně ten divný pocit sedí člověku za krkem a nedá se setřást. Předpokládám, že na vyšetření jdeš dopoledne a v pátek odpoledne už budeš debužírovat nějakou tu mňamku. Tak ať už je pátek odpoledne!! Myslím na tebe. 😀

  10. Ten Váš odchod z domova mi připomněl jeden starý vtip, co se říkal ještě za komoušů:
    Soudruh Ztrnívykukal byl pozván na stranickou prověrku. Soudruh předseda mu položil přísně otázku: „Soudruhu, jak je to možný, tady mám hlášení od domovní důvěrnice, soudružky Pindalové, že se každý den při odchodu z baráku pokřížuješ! To je přece nám soudruhům zakázáno!“
    Soudruh Ztrnívykukal zrudne a začne koktat:“ To-to, není souzi tak, jak to vypadá. Já si, souzi, jenom ťuknu na čelo a pak zkontroluju jestli mám peněženku v lévý náprsní kapse, stranickou legitimaci v pravý náprsní kapse a zapnutej poklopec…

  11. Ahoj Naďa, potvrdzujem z vlastnej skúsenosti, že ak sa dopredu niečoho obávam, dopadne to dobre. Pamätám sa, že na výške som pred skúškou občas aj zo strachu vracala a potom som ju urobila za jedna. Ak som sa náhodou nebála, dopadlo to horšie. Takže nakoniec som sa dostala do začarovaného kruhu, že som sa bála, ak som sa náhodou nebála. a ak som sa bála, potom som sa už vôbec nebála. Lenže vtedy som sa zas začala báť a potom som sa už zas nebála, z čoho som dostala strach a začala som sa báť. a potom…. no však poznáš o tom psovi čo jitrnici sežral…. 🙂
    Takže ak sa bojíš, neboj sa – ale pre istotu sa radšej trochu boj. 🙂 Držím palce.

  12. Naďo nic se toho neboj, já už byl na kolonošce 4 krát. Musí zaklepat, zatím mi našlí jen pár polypů, ale tím jsem odsouzen k preventivním doživotním prohlídkám. Zaplať pánbůh teď až za pět let. Ale není to nic hrozného. Držím palce.

  13. Díky, Blanko, zkusím tvůj návod. Jardo, to by sis už zasloužil řád zlaté kolonošky, jsi hrdina!
    To jsem ráda, že mám kolem sebe tolik milých lidí, byť až na Zuzanu, virtuálních!

  14. Ať je to tedy co nejrychlejší a bez problémů. I já si přeju páteční pozdní odpoledne, čeká mě sice jenom zkouška, ale i tak to cítím jako stresovou situaci :-D.

  15. Naďo, držím ti palce a přeju, ať to dobře dopadne. Jak taky jinak?
    Jinak na začátku článku mi mluvíš z duše. Zažívám to samé. Pomalu i když jdu se smetím.
    Přeji klidné dny a v pátek odpoledne dobrou chuť! 🙂

  16. Tatínek mi říká, že jsem prokleto – stejnou kletbou jako on, a totiž že přijdu všude včas a tudíž musím jako blbec čekat na ostatní, kteří samozřejmě potřebu včas přijít postrádají.
    Nedivím se, že tvůj biorytmus zmateně prchá když je narušen a spouští stres ale radím ti – nestresuj se, nestojí to za to 🙂 Je lepší si vždycky říci – „Dnes půjdu poloviční rychlostí a budu si všímat lidských tváří kolem…“ Člověka to mnohem více potěší. Tedy pokud nejde Českem kde se na každém rohu mračí a závidí onu „dovolitelnou rychlost chůze“… 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s