Kdo ví …

rider-waite-deck1 Máme někde napsané do kolika let budeme žít, kdy, kde a za jakých okolností zemřeme? Dnes jsem četla, že srážku vlaků u Vodňan nepřežila 1 cestující. Nebo naopak kdysi, že při pádu letadla byla zachráněna 1 letuška, Vesna Vukovič. Proč právě ony dvě? Určitě se nabízí, že ta první byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě, ta druhá asi naopak. Náhoda, osud, špatné nebo naopak dobré postavení planet? Máme někde tu pověstnou svíčku, která je zapálená při našem narození?

Je řízením osudu úmrtí člověka na chřipku či otravu krve ze špatně ošetřené, původně banální rány a nebo naopak uzdravení z těžké a dlouhodobé nemoci, tzv. sebrání toho těžce nemocného z hrobníkovy lopaty?

Říká se: “Co nás čeká to nás nemine”. Nikdy jsem si nenechala od nikoho předpovídat budoucnost, za prvé tomu nevěřím a za druhé, třeba bych pak uvěřila a žilo by se mi hůř, kdyby mi někdo předpověděl něco ošklivého.

Normálně o tom  člověk nemá čas přemýšlet, ale přijde věk, kdy se začnou podobné myšlenky vtírat do domácnosti. Pak už je jen krůček k takovému mudrování o nesmrtelnosti chrousta a vzpomínání, jakpak by to tenkrát asi dopadlo, kdybych bývala …

Pluje ta naše lodička podle daného itineráře nebo ji řídíme sami a nic není náhoda, nic není předem dané, je to jen v našich rukách? Kdo ví …

lod

 

Miska mlíčka pro Fredyho: Pluje lodička z vysokých skal

                                         vzpomeň si přítelko kdo Ti to psal :-) 

Advertisements

32 thoughts on “Kdo ví …

  1. Kdoví, jak to je. Myslím, že za svůj osud jsme částečně zodpovědní, ale přece jen, určité věci ovlivnit nemůžeme. Ale budoucnost bych si taky nenechala předpovídat. Ať přijde, co má přijít. Na starosti je vždycky času dost, až to přijde.

  2. Nadi, myslím, že by to chtělo něco veselejšího. Já jsem si také nikdy nenechala předpovědět budoucnost, protože pak bych asi s tou špatnou předpovědí nemohla žít. Tak je lepší, když nic nevíme a bereme život, jaký je.
    Vidím obrázek, ale přehlédla jsem „zadání“ pro Fredyho, to jsem zvědavá na jeho reakci…

  3. * Evo, máš pravdu, na starosti je dost času až přijdou.
    * Heleno, zadání je pod obrázkem. Veselé téma to sice není, ale je to součást života.

  4. Taky bych si nedala předpovídat budoucnost. Jeden čas běžela po blozích nabídka, na výpočet jak dlouho budeme žít, spousta lidí se nechala zlákat, já ne. Raději se raduji z každého nového dne, do kterého se probudím. 😀

  5. Naďo, Naďo, Naďo ….. možná to nemá souvislost s pátkem, ale tento týden jsi celá „ponurá“. Ale mé levé vrzavé koleno mi povědělo, že vše dobře dopadne a my se opět dočkáme i veselejších článečků.
    A nad tímto tématem jsem fakt nepřemýšlel.Budoucnost? Nechci znát. Osud? Co já vím?

  6. Na dané téma příliš nemyslím, beru to celkem bezstarostně. Tím myslím své pozemské bytí a nebytí. Ale rozumím Ti. Přihodím historku o očekávání – je na pousmání a trochu k vzteku (mému :-). Pája má krásné bílé šaty, u jednoho článku na mém blogu je v nich vidět. Měla jít na ples, vyprala jsem je a chtěla vyžehlit. Říkám si – musím být opatrná, jinak je určitě propálím. Tak jsem byla opatrná a šaty zlehka vyžehlila. Nějakou dobu jsem je nechala položené na křesle. Pak jsem si řekla, že je ještě jednou přejedu. No, a napodruhé se mi povedlo je propálit :-).

  7. Jak budu dlouho živa? Nevím, nemohu to z ničeho odvodit, ani z rodové dispozice. Někdo žil dlouho, někoho sklátila nemoc obvyklá v době, kdy žil. Až to bude, tak to bude. Nemá cenu se tím trápit. Dokud hlava a všechny údy jakž takž slouží, není tak zle, aby nemohlo být hůř. Lepší už to s ohledem na věk nebude. Není třeba se tím trápit. Zdravím, Naďo a mějte se obstojně.

  8. Jarko, Pavle (s pátkem to nesouvisí :-)), Jarmilo, Mirko, Ruzo, díky za vaše komentáře, moje přemýšlení nad „nesmrtelnosti chrousta“ mě napadlo v souvislosti s tou zprávou o srážce vlaků.
    Mirko, v čem šla Pája na ples?

    • No, šla v nich. Ono to bylo takové pokrabatělé. Ale jak v nich byla celý večer, tak už se to trhá a je to prostě zničené. Ach jo. Neměla jsem si říkat: já to propálím, ale říkat: to nemůžu nikdy!!! propálit.
      P.S. Popravdě – měla jsem se na druhé přežehlení vykašlat, touha po dokonalosti mě zničila (teda- ty šaty :-).

  9. Někdo chytřejší než já řekl, že smrt je brána do krásného světa bez hříchů a zla. Není to ani nudné nebe ani mučivé peklo, ale ráj spokojenosti…
    Takže, proč se vlastně bát smrti?

  10. * Tenisáku, určitě to bude zajímavé čtení, ale asi se do něj nepustím. Některá tajemství by asi tajemstvím měla zůstat …
    * Mirku, nevím jak kdo přemýšlí, ale já bych se chtěla ještě nějakou chvíli a doufám ve zdraví, podílet na životě svých dětí a jejich dětí, takže si myslím, že by mi to ráj spokojenosti asi moc nenahradil 🙂

  11. Proč tam jsou v úvodu karty? Aha to je vlastně k vykládání. To jsou tarotové?
    Nevěřím na přesně danný osud. Asi tak, že máme naznačený směr a křižovatky, kde se sami rozhodujeme kam pojedeme v životě dál

  12. Nadi, já věřím na osud, myslím, že „co je psáno, to je dáno“ není to jen hříčka slov. Věřím, že je energie, která nás vede životem a my se jen můžeme snažit žít podle nějakých pravidel, ale…co se týče výkladu osudu, dala jsem si věštit v 18. letech od kartářky a musím říci, že se splnilo vše … kdoví, zdali se splní i datum mé smrti, který se mi zjevil ve snu … pěkný podvečer 🙂

  13. Co s osudem… vždyť by byla nuda!
    Stačí hodit kostkou a člověk pochopí, že svět řídí náhoda a my ji jen snažíme ohnout a nahnout a přiklonit svými řečmi a je nám to houby platné. Proto nosím malinkatou kostičkou vždycky v kapse, abych si jen tak hodilo, když mě popadne filozofování… 🙂

  14. “ Pohleďte, co dělá šílenec „!
    vykřiknul Joseff Shrbenec

    “ Nikdo z vás nemá tušení,
    jak Otto Prdt miluje vzrušení „!

    … všichni se dívají z okna….

    Aniž se bojí, že zmokna,
    Oto Prdt připravil lodičku….
    za pouhopouhou chviličku
    pluje lodička z vysokých skal !

    “ sedět tam, tak bych strachy sral “ !
    … křížkem Prdt udělal znamení….

    loďka a vodopád kamení
    již se skály se řítí
    …“ s tím mužem je to v řiti ,
    jak rychle dolů směřuje “ !

    …. dí hostinský ( rovněž se křižuje )

  15. “ To křižoval se, – Joseff Shrbenec “ !
    … hovoří Romann Skamenec
    ( hostinský v krčmě ,,U Vola,, )
    “ já sedět tam, tak jsem mrtwola !
    tuším, že Prdt s loďkou domachroval !

    ….Skamenec opět se pokřižoval ….

  16. Na to nemohu odpovědět jinak, než vtipem:

    Přijde muž k vědmě, ta ho chytne za ruku, koukne do dlaně a zhrozí se.
    „Budet, zabit, stažen z kůže a sněden!“
    „Počkejte, sundám si tu rukavici z vepřovice …“

    Jsou věci ovlivnitelné.
    Jsou veči neovlivnitelné.
    A mixují se.

  17. Ahoj Naďo, je pátek večer a ty máš to nepřijemné vyšetření za sebou. Myslela jsem na tebe ráno a pak jsem si vzpomněla v půl jedné odpoledne. To jsem si říkala, že už seš na jednom z těch dortíků, co jsou na obrázku. Hezký, víken ti přeji. 😀

  18. Přemýšlet nad takovými věcmi asi nemá cenu. Věřila bych tomu, že co se má stát, to se stane. Alespoň jsou události, které neovlivníme. Dopravní nehody, náhlá onemocnění… Těžko se jim vyhneme, když si na nás udělají zálusk.

  19. Nááádherná lodička.
    K tvé úvaze – myslím, že je to půl napůl.
    Ano, trochu věřím na osud (jak si jinak vysvětlit, že jdeš zrovna kolem domu, ze kterého spadne taška a rozbije ti hlavu?
    Nebo přecházíš městskou ulici, na vteřinu se zastavíš, než vkročíš do silnice – a v tu vteřinu kolem tebe prosviští městský autobus?
    Myslím, že některé věci můžeme ovlivnit (třeba uvařit oběd, udělat kurz, vybrat si zájezd), ale některé věci už jsou asi výše.
    Asi není možné být úplně fatální a odevzdat se osudu. Ale některé věci se prostě stávají a to už mi připadá, jako by to bylo někde napsáno.

  20. Natty, Malé chlupaté, Fredy, (za básnění), Pavle, ratusko, Vendy, díky za vaše názory. Jarko, včera jsem sice dostala od dcery odměnu (pohár s různobarevným šlehaným krémem a se šlehačkou), ale celý den po oblbovací injekci se mnou nic nebylo :-). Sláva, že je to za mnou. Přežila jsem. 🙂

  21. KOMENTÁŘŮ PŘEDLOUHÁ ŘADA.
    Vidím že dlouho budu číst, a ještě déle se učit, to ale nevadí,
    máme přece dost času, nemám pravdu ? Doufám že milá přítelkyně,vždyť jsme ještě táááák mladé. Anna

      • Milá Naďo, můžu prosím?
        Doufám ze srdce, že mě tady vezmete za svou, jsem babka Anna a stavy, nahoru:dolů a ode zdi ke zdi mám jako každý v tomto věku, napečete, navaříte, naklidíte, jak se to dnes říká adrenalínové sport, a pak….Jé promiň babi, no a jsem na zádech a bulím. Po chvíli řeknu, zvedni se a jdi něco dělat ono tě to přejde.
        Dobrou noc, dobrý den, sluníčko na tváři ať zítra zazáří. Anna

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s