Před sedmdesáti lety

se psal rok 1941. Válka byla na samém počátku, mnoho lidí ještě netušilo, že budou vězněni, posláni do koncentráku, budou popraveni, zastřeleni v boji v cizí zemi, kam se odhodlají odejít, aby mohli bojovat proti “Hitlerovi”, budou na útěku, budou hnáni před tanky, a to i ženy a děti, atd.

Nemálo lidí přežije celou válku beze ztrát blízkých a válečné dny budou pro ně jen za oknem, nebo ve filmovém týdeníku. Většina samozřejmě na sobě válku pocítí ve formě nedostatku jídla a vůbec nedostatku všeho, nesvobody a strachu. Ve zděděné Sandtnerce jsem objevila nemálo předpisů na válečná jídla, jako dort s jedním vejcem, bonbony na plech a pod.

Já jsem ještě nebyla na světě, počkala jsem si až po válce. Moje válečná sestra bude mít vánoční stromeček se zabaleným cukrem do ozdobných papírků, bude svůj život občas trávit v krytu, ale jinak se jí příliš válka netkne. Rok 1941 byl pro ni rokem narození.

Co nám o této době říká časopis “Pestrý týden”?

jirka

Už máte dámy zakoupeny nebo alespoň vyhlídnuty nové kloboučky na nadcházející jaro? Pravá dáma, ale i prostá dívka bez kloboučku přeci nevystrčí nos.

jirka_0001

Ještě pár modýlků jarních kostýmků, hezky přeštípnutých v pase.

jirka_0003

Nové filmy té sezóny, pro nás hluboká historie 🙂

jirka_0006

Ačkoliv je válka, mají lidi i své radosti ze života a děti se také nepřestaly rodit. Tady hned tři najednou. Copak se s nimi asi stalo?

jirka_0004

Zrcadlo humoru z celého světa. Kus “světa” má oslí uši, ale už se mi to nechce přeskenovávat. I humor ve válce nechyběl, i když byl hodně krotký.

jirka_0005

A tady je důkaz, jak v té době vypadala válka na Václavském náměstí

jirka_0002 

Vzhůru do oblak. Vznesou se ty dámy nebo jen tak pózují? Tuto obálku jsem vybrala, protože toto číslo vzpomínalo na Jubilejní výstavu v roce 1891. V roce 1991 jsem se aktivně podílela na budování a chodu Všeobecné československé výstavy, tak proto 🙂

 

A to je konec. Tedy pro Vás, já mám svázané snad tři ročníky tohoto časopisu. Občas si v něm listuju. Je tam spousta článků o divadlech, filmech, tehdejší módě, o životě, tehdejších událostech, ale i bezvadné reklamy, jak má hospodyňka šetřit mýdlem, či kam si má dáma dojít pro skvělé prádélko. co dát k jídlu malým dětem a o jídle vůbec i s předpisy, jaký se tehdy prodával nábytek a mnoho jiného.

Kdo si chce počíst v tom naskenovaném textu z časopisu, musí použít lupu, s ní to jde!

Reklamy

32 thoughts on “Před sedmdesáti lety

  1. Tak jsi Naďo zabrousila do dob dávných, na které, i když mi tahlo na třetí rok a zajisté jsem již rozum bral (Lidi nesmějte se) se nepamatuju. Ten rok 41 byl smutně památný také tím, že pan baron von Neurath, Reishsprotektor Bohmen und Mahren, nechal zrušit Skaut a uzavřel výborný časopis pro mládež, který redigoval Jaroslav Foglar „Mladý Hlasatel“ a kde také začal vydávat na zadních stránkách seriál „Rychlé šípy“ O rok či dva později jsem už věci vnímal a chápal to, že vojáci mluví jinou řečí, protože to jsou Němci. Chodil jsem našim do trafiky pro noviny. A-Zet, Národní politika, Večerní české slovo Rádce zahrádkářům a jné. Na knoflíku u radia byl pověšen malý červený lístek, kde byla nakreslena lebka a dva zkřížené hnáty a pod tím nápis německy a česky, že naslouchání cizím rozhlasům, najmě Londýna a Moskvy se trestá smrtí. Gestapo a policie slidily po domech. Místní rozhlas Mníšku pod Brdy hrál německé šlágry, jejiichž texty si proto pamatuju dodnes. Lily Marlen, Schats ach schats, Ihr lustige Hannoveraner a mnoho jiných. Nápisy všude dvojjazyčné. Prášek na praní byl jednak mýdlový, ale také „Seifen pulver“. Byly to zlé časy. A obdivuju Naděnku, že sehnala tolik materiálu, výstřihů z časopisů, tu krásnou modu těch let, kdy ještě ženy věděly jak se oblékat, měly zkrátka vkus. nebyly to ty pitomé americké čepice s tou dirkou a páskou vzadu, bundy,džíny a rozpláclé ušuntělé kedsky. Ale tu dobu bych nechtěl prožívat znovu. Lidi Naďo, nerozkecal jsem se zase?????

    • Vítám tě Honzo z výletu (tedy jestli už jsi opravdu doma a nepíšeš někde z hotelu či z lodi :-).
      Už jsem ti říkala, že žádný tvůj příspěvek není dlouhý, že tě ráda čtu, tak piš a piš :-). A móda dnes a dříve? Nebe a dudy, ale pokrok nezastavíš… 🙂

    • Honzo Marku, teď jsi mi to skoro sebral od úst. Zrovna jsem chtěla napsat, že mám svazek tohoto starodávného Hlasatele doma a střežím ho jako poklad. 🙂 Musím to nějak opatrně oscanovat a taky to zkusím zveřejnit.

  2. Moc ráda si prohlížím staré pohlednice a ráda koukám na filmy pro pamětníky, kde si všímám ne jenom děje filmu, ale i módy, nábytku a ulic. Ty tvoje staré časopisy jsou učiněný poklad, člověk si může krásně udělat obrázek o tom co se nosilo, ale i o tom co se dělo v naší republice a ve světě. I ve válce se rodili lidé, chodilo se do práce a po práci se šlo třeba do kina, na nový film. Dobře, že jsi při velkém úklidu, tyto časopisy, nevyhodila! 😀

    • Tohle je pro mě úplně nová informace. Byli jsme porobená země, takže se to v tom časopisu odráží, ale nenapadlo mě to takto, myslela jsem, že jde jen o rubriku …
      Jinak jako správná poválečná generace, nikdy jsem se žádný jazyk pořádně nenaučila, takže si to v té němčině nepřečtu.

  3. Tak takové poklady já nemám. Od rodičů jsem slýchával různé zážitky z války. Táta je ročník 35 a mamka 37. Sice ji prožili jako děti, ale už to vnímali. Babička s dědou o tom nikdy nechtěli mluvit, ani se jim nedivím poté, co jsem slyšel od mých rodičů. Měli to opravdu těžké a my, aspoň já si to nedokážeme představit.
    Omlouvám se, generační rozestup, kloboučky jsou opravdu apartní. 🙂

  4. Tedy Ty jsi mi (doufám že můžu využít asi před měsícem nabízené tykání) Naďo opět pohladila po duši kouzlem starých časů, i když tahle léta asi byla krušná a jsem se narodil až 9 let po válce.
    Kdysi jsem u tchána objevil tři svázané ročníky časopisu Český svět, vše okolo roku 1905 a ač bylo venku pěkně neodtrhnul jsem celý den od čtení.

    • Určitě, Oto, tykáme. Vůbec se nedivím, že ses nemohl odtrhnout od čtení. Myslím si, že budoucí generace ale asi moc nadšeně nebudou číst většinu těch soudobých časopisů, které většinou vymývají mozky 🙂 Samozřejmě výjimky existují …

    • Ano, je, však píšu, že je to obálka čísla, které vzpomínalo na Jubilejní výstavu v roce 1891. V roce 1941 to bylo 50 let od jejího konání a v roce 1991 to bylo 100 let 🙂

  5. Tohle mě baví! 🙂 Ty slečny v koši se moc netváří, ale nevěřím, že doopravdy vyletěly. Když je tak vidím, mohlo by z toho být Pět neděl v balónu! 😀

  6. Kam se poděl svázaný časopis Smích republiky, který jsem prolistovávala jako děcko u dědečka na půdě?. Hlasatele tam také měli. Byla jsem však děvče ,,nevědomé“ četla, co mi pod ruku přišlo a nejvíc to, co bylo po starých kufrech schované a já jsem ,,hledala“ pro dědečka nějaké čtení. Nechtělo se mu tam chodit. V tom roce 1941 mne zrovna rodiče odvezli ze Slovenské republiky (nuceně celá rodina, protože tata byl příslušný do Böhmen und Mehren) ,kde byl zaměstnancem Bati- do Zruče nad Sázavou. Vím to z kusého vyprávění, byla jsem sotva roční dítě.
    J a ten starý text je jednoduché číst- zvětším si to v rožku + na 150% a je to.:-)

    • Vzala jste mě to z pusy, bóóóže kam se všechny ty krásné věci z půdy poděli, všechny ty vzpomínky na život našich rodičů a prarodičů, vítr a čas je odvál a já někdy přemýšlím o takových blbostech, jako že v které popelnici skončí moje vzpomínky. Anna

    • Zatemnění ve válce bylo bezpečnostní opatření proti náletům, takže všichni kdo chtěli svítit museli mít zakrytá okna tak, aby světlo nebylo vidět. Ani pouliční světlo nesvítilo, aby se piloti nemohli orientovat, že jsou nad městem. Ovšem já to mám z filmů a dočetla jsem se o tom, takže Mirek by mohl upřesnit.

  7. Kloboučky a módu sleduji spíš jako info, ale oslava II. výročí protektorátu je pro mne téměř stresující, i když historicky a dokumentačně ceněná.

      • Častěji a častěji prožívám paní Naďo, nostalgii, po tom co bylo a už není a tento pořad mám moc ráda.
        Občas jedu DOMŮ a jdu na místa, kde jsem si jako dítě hrála a když vidím místo stráně a údolíčka s potůčkem, pasoucích se hus s housátky a kozou která si klidně vylezla na strom, rumiště, prostřídané navážkou nějaké lukrativní firmy a smetištěm, chce se mě plakat, ále co tam se vzpomínkami, zase na druhou stranu, vlezu si na Google a prohlížím si Prahu, je tak nová, krásná, opravená a mám radost, že všechno zlé, je pro něco dobré, jak už bylo tady na blogu řečeno. Anna

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s