Třešňule a třešně

tresne4 Třešeň je první ovocný strom, který na jaře vykvétá. Tedy jeho rané odrůdy. Když se objeví v obchodech nebo sadech či v zahrádkách na stromech, dělají největší radost dětem, kterým chutnají, ale také se jimi zdobí. Kdo by neznal náušnice z třešní. Hospodyňky listují ve svých předpisech na bublaninu, srocují se, aby si předávaly ty své jedinečné a zaručené recepty, aby pak zjistily, že ty jejich zděděné z generace na generaci, psané rukou krasopisně na zažloutlých papírcích, jsou stejně nejlepší.

Když jsme zakládali zahrádku, musela jsem mít všechno možné, byla jsem nadšená pěstitelka všeho možného, od rybízu, kanadských borůvek přes zeleninu, česnek, rajčata až po cizokrajné experimenty jako na př. artyčoky. Však se mi to taky vymstilo, prostor tak na dvě jabloně jsem zahustila čtyřmi, takže se pak muselo kácet.

Mnoho stromů už nezbylo, mimo meruňku, jen třešeň. Když jsme ji v zahradnictví velmi pečlivě vybrali, správně jsme ji zastřihli, udělali jsme jí pomyšlení a ona se nám odměnila moc hezkým vzrůstem, bohatými květy a výbornými ranými třešničkami bez červů. Je pravda, že se s námi o třešně každoročně přetahovali kosáci, kteří se nám “odměnili za zimní krmítka”, tím, že bděli, abychom se nějak nepřejedli. Dokázali naši krásnou třešničku pěkně odrbat.

Když naše třešňová krasavice dospěla, jednoho nekrásného dne přišel zlý Magistrát a řekl: “Buďto si část pozemku, který jste měli pronajatý koupíte, nebo ho vykliďte”. No a právě na té části stála naše třešnička, dnes už mohutná třešňule. Kdo si klepete na hlavu, proč jsme ji nezasadili na vlastní pozemek jako meruňku, ale hloupě na pozemek, který jsme měli v pronájmu, tak ustaňte.

V roce 1980, kdy jsme domek dostavěli a nastěhovali se doň, nikomu ani na um nepřišlo, že pronajatý kus pozemku, který zbýval od našeho k chodníku by někdy někdo chtěl. Nebudu vás nudit historií, ale jen to musím dodat, že po sametu se změnil majitel na Magistrát a ten několikrát zvedl nájemné, takže jsme začali sami vč. sousedů uvažovat, že bychom ty pásy pozemků od Magistrátu koupili. Stejně nejsou k ničemu (se nám tak jevilo, ale asi jsme hloupí).

S tím Magistrát nesouhlasil, až najednou souhlasil. Jenže, cenu za 1m2 určil takovou, jakoby se na pozemcích nalézala nafta. Pozemek jsme smutně vyklidili, vrátili ho Magistrátu, který řekl: “Vše co je na pozemku přejde na nového majitele bez náhrady.”

A tak se nejen naše třešňule ocitla ve vlastnictví jiného majitele. Kosáci se letos budou divit, nikdo jim na třešně nepoleze, puknou jak se přejedí.

I řekla jsem si. A to tedy ne. Toho bohdá nebude, abychom se o třešně s kosáky nepoprali. Bylo by jim to určitě líto, protože nikdo jiný by je stejně neotrhal. Vyklizené pozemky jsou zarostlé, opuštěné a smutné.

jaro 009

Nahoře třešně z internetu, dole poslední obrázek naší třešňule v květu, když ještě byla naše …

 

Miska mlíčka pro Fredyho: Kolik třešní tolik višní, jsme na ty naše hodně pyšní