Modlitba ve stáří

Dnes jsem na Facebooku objevila u spisovatelky Petry Braunové krásné video, které jsem si pro vás vypůjčila. K tomu připomínám, že Petra Braunová  napsala skvěle  životopis Kamily Moučkové, „Nejsem žádná lvice“. Čte se jedním dechem nejen kvůli obsahu, ale i formě.

Modlitba ve stáří

Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.

Chraň mne před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.

Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.

Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval.

Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat – ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.

Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.

Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.

Také se neodvažuji prosit o lepší paměť – ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.

Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.

Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo.

Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit.

Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám – bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.

Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel.

Ale ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi.“

Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš.

A k tomu mi dej všechnu sílu srdce.

Amen.

Napsal sv. František Saleský

Reklamy

38 thoughts on “Modlitba ve stáří

  1. Krásné a moudré. Dovoluji si tvrdit, že ač jsem tu modlitbu neznala, vcelku podle ní žiju. Stáří se nebojím. Měřeno podle měřítek z padesátých let 20. století, jsem už hodně stará. Ale já to tak neberu. Dokud mě baví život a stále zajímají nové věci, je vše v pořádku. Jen umírání se bojím. K tomu budu tuto modlitbu potřebovat.
    Naďa, díky za ní.

  2. Naďo, to je překrásná modlidba, paní Kamila Moučková, ji přednesla tak krásně, až mi mráz běhal po zádech a zamžívaly se mi oči. Je v ní tolik moudrosti, pokory a lásky.
    V předchozím komentáři čtu, že máš Naďo, narozeniny. Z celého srdce ti přeji všechno nejlepší, hodně zdravíčka i té lásky. 😀

  3. Ajajaj, Jarda to vzal po svém. Narozeniny mám až za týden, možná má přetočený kalendář 🙂 Ale děkuji, ono je jedno kdy to přání přijde, zda brzy nebo i pozdě, je stejně milé jako to přesné.
    Děkuji, Jarmilo, Jardo a Jarko za komentáře.

  4. Naďo, tak já ti teda popřeju až za týden, ale pro jistotu, kdybych zapomněla, tak všechno nejlepší už teď.
    Modlitba je krásná a snažím se podle ní žít, i když jsem ji neznala. Vždycky, když někde potkám nějakého hodně starého, vzteklého a protivného člověka, říkám si – tak taková nikdy nesmím být. Snažím se porozumnět mladým, ale do života se jim nepletu. Jen když si sami řeknou, že potřebují radu nebo pomoc – to se pak snažím ze všech sil. Snad mi to vydrží. Ale stáří je zrádné a tak kdoví, co ještě přijde.

  5. I mně běhal mráz po zádech a padl na mne smutek. Jedna věc je jasná, pokud má člověk v sobě kousek soudnosti a otevřené oči pro své okolí, postupem času na to přichází sám, teď jde o to, jak se s tím vypořádat a na to musí přijít také sám, hlavně včas, jinak dostane pěkně na frak!
    Naďo, doufám, že nám příště nadělíš něco veselejšího….
    Přeji pěkný zbytek neděle!!

  6. Babičko, babičko,
    kde je tvé sluníčko?
    Ty mračíš se teď stále,
    chmury prožíváš,
    ou, au, atakdále
    ve smutnění se vyžíváš.

    Modlitba je však krásná,
    plná to mouder stáří.
    Však jak trouba hlásná,
    jejíž pisklavý zvuk neuráží,
    já troubím do celého světa
    po chmurech ať je veta.

    Je pravda, že nejsem ještě tolik stár, abych nad něčím takovým přemýšlel.Možná za 20 let?

    • Čím jsem si prosím zasloužil palec dolů? Že nad tímto tématem nepřemýšlím? Opravdu ne, zatím mi to na mysl nepřišlo. Jsem v takovém věku, kdy na tyhle věci prostě nemyslím. A že to řeknu veřejně? Jsem schopen přijmout i kritiku, prosím dejte mi vědět, co jsem třeba přehnal, někoho jsem tím urazil? Čím jsem si ten palec dolů zasloužil.Děkuji.

      • Vůbec nevím, jak se to stalo, třeba se někdo spletl a pak to napravil tím palcem nahoru :-). Nevím jak to zjistit, třeba se někdo ozve. 🙂

        • Nadi, mně nevadí, že jsem ten palec dostal, to vůbec ne. Nemůžeme mít všichni na všechno stejný názor, to dá rozum a na nikoho se nehodlám zlobit. Za co? Že se mu nelíbil můj komentář? Na to má přece právo. Jen bych chtěl vědět, pokud se dotyčný/á ozve, kde udělali soudruzi z NDR chybu? 😀 Jsem mlád a nerozumen. Au, to bude zase facek, ale ty víš jak to myslím, že? 🙂

      • zdravím a vysvětluji, zkrátka mně přišlo, že si z toho děláte pr-el 😀 a v tom rozpoložení jsem vám dala palec dolů … asi i kvůli té básničce a la „slunce-žblunce“, pokud jste to myslel jinak, mýlila jsem se a omlouvám se ! 😀

        • Velmi děkuji za vaši reakci a není se zač omlouvat. Jen jste můj text pochopila jinak, na tom není nic špatného a nic k omlouvání. Jsme přece lidi. Naďa ví, že si asi mylně myslím, že je v poslední době trošku víc zachmuřená, smutná a to „kde je tvé sluníčko“ mělo znamenat „kde je tvůj smích“, tvoje radost. Jelikož nejsem žádný básník, moje pokusy o verše jsou někdy příšerně nesrozumitelné.
          A ještě jednou děkuji za vaši reakci.

  7. Evo, Heleno, Pavle, Mirku a Oto, děkuji vám za komentáře. K tématu – myslím si, že zapšknutí hrozí spíše pánům, kdysi jsem to na blogu pitvala proč tomu tak je.
    Jinak, nemyslím si, že je to téma smutné, je to život a podle mě je dobře si takové věci uvědomovat, protože někdy propadáme různým náladám a tak se asi vyplatí, hlavně vůči mladým své nálady korigovat. Já si zaplaťpánbu vždycky vzpomenu, jak jsem to v mládí prožívala já, tak mi zatím společnost mezi mladými nedělá problém. Obzvláště jsou mi milí mladí – chytří 🙂

    • Nevím, jestli budu „k věci“, ale k tomuto tématu existuje tenká brožurka od Nataši Tanské „Proč jdeme mladým na nervy?“ Doporučuji přečíst všem nám dříve narozeným. Třeba někomu otevře oči …

  8. Tuto modlitbu znám, ne tedy doslova, ale znám. Ovšem v podání Kamily Moučkové ne; spojení jejího hlasu a doprovodné hudby je krásné.

  9. *Zuzko, myslím, že se můžeš modlit k sobě, já jsem to tak pojala …
    * Pavle, Pavle, zase ta komerce 🙂
    * Mirko je to pravda.
    * Ratusko, tahle paní byla slavná televizní hlasatelka, stálo by za to si o ní přečíst tu knížku. Určitě ji mají v knihovně. 🙂

  10. Hezký nový týden všem.
    Jsem stará protivná bába přesně taková, jaké jsem v dětství a mládí nesnášela,( RADY A PORADY MOUDRÉHO STÁŘÍ), bože, jak jsem to nesnášela, vím že to k ničemu není, že každý si musíme dojít tam kam jde, když se mě rozsvítí, omlouvám to, dobře, vyslechněte mě a myslete a dělejte si to své, jenže…..
    a to je to slůvko, jenže………

  11. … A zdá se, že může být i hůř … Pokud jde o první přání, chrání mě často skutečnost, že než se k tomu slovu dostanu, většinou zapomenu, co jsem chtěla říct. To funguje naprosto spolehlivě.
    Akorát teď nevím jak to vyřešit s komentáři 🙂

  12. Jsou to moudrá slova, jenom si myslím, že se podle nich stejně dokáže řídit jen ten, jehož duch zůstává z větší části čerstvý, zdravý – takže vlastně mladý. A o takového/takovou nemám starost :-).

    A i já pro jistotu přidávám předčasné přání k narozeninám, neb poslední dobou občas absentuji pro neschopnost hospodárněji nakládat s časem. Takže přeji pokud možno dobré zdraví, hodně inspirace a nápadů a co nejvíc důvodů k úsměvu.

  13. Barboro, Anno, zarox a Petře, děkuji za komentáře a Petře tobě za přání, ona ta cifra se kupodivu rok co rok zvyšuje. Moc se mi líbilo jak to bylo obráceně v Arabele, člověk končil jako motýl …

  14. Beze snahy se vlichotit dámám, musím souhlasit s Tebou Naďenko, že opravdu ta zapšklost patří spíše pánům. Asi je to dáno tím, že ženy dostaly do vínku více trpělivosti. S vděčností vzpomínám na svojí matku, která mi odešla před šesti lety ve věku 94 let. její život to byl jeden dlouhý román těžkého života, se kterým se statečně bila. Druhým takovým člověkem mně velice drahým je zase moje žena, prototyp trpělivosti. Představ si Naďo, ona to už se mnou vydržela 47 let!!!Není to znak anděla? Ale trochu jsem odbočil od tvého tematu. Žít podle té modlitby je, domnívám se, nad lidské síly. Ale za pokus a snahu to stojí!!!!!

    • Jsme z mým mužem o rok méně, jak roky přibývají role se obrací, svatou trpělivost má on se mnou, přesto a nebo právě proto, že je ještě o šest roků starší nežli já, vidí-li, jak
      sedím u počítače, otočí jen oči v sloup a ví že zase v noci nebudu spát a práci také moc nedám, ví že hledání někoho s kým si popovídat, je pro mne čím dál důležitější, že to začíná
      být tady v té samotě kde žijeme pro mě stimulem a já jemu i vám všem děkuji a zdravím . Anna

    • * Máš pravdu, Honzo, moc krásně jsi to napsal, je to přesně tak!
      * Anno, je to velké štěstí, že jste spolu dosud vydrželi v dobrém i ve zlém, tak nevím, proč bys měla být mrzutá, asi se špatně sama vidíš …

  15. TlusŤjoch dí pravdu dvojitou.
    Přikláním se k bojkotaci mrzoutsví a snad přidám, že s tím stářím to všichni pořád přehání. Prý že klepe na dveře, prý že už je tady… co na tom? Sny se dají plnit stále. Takže život to neovlivní, to si jen někteří myslí… a někteří si zase myslí, kdovíjak zmoudří a ono bum – blbnou! 😀

  16. Jeminkote, jaktože jsem tohlecto objevil až teď?.. Inu, vím sám.. Až já budu moct sedět víc na zadku (snad od léta), budu koukat, abych byl pilnější, slibuju si to, i když se znám.. K narozkám přát je ale zatím brzo, tak příště – po vánocích, ty budou hnedle. Obsahově takovou motlitbu docela taky znám (teda něco podobného, co se člověku patří a s čím se tak porůznu setkává nebo měl by) a rád bych to taky tak praktikoval.. nějak se mi ale z komentářů nezdá, že by mužští byli zapšklejší než ty naše protějšky (neříká-li se – „jsou jako děti?“)..Něco jiného je, když člověk musí snášet různé problémy, zvláště zdravotní, tam asi ženám moc ve statečnosti nestačíme (příklad- muž a chřipka, různá boleníčka, o porodu nemluvě..). Tak dodatečně – moje ztotožňění s Kelyšovým veršotepectvím, video si teprv pustím.. A místo smajlíku – oblíbená „lví grimasa“! (Podle pana Nešpora)..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s