Je krásně

s7912_vysehrad Je krásně, teplý větřík mi povívá ostříhanými vlasy, slunce hřeje do zad nebo svítí do očí, Ela se na procházkách už zase jen vleče a kožich na hřbetě má teplounký jako kamínka. Nastala doba protiklíšťového obojku, bude sundán až v září.

Já zjišťuju, že sako co jsem donedávna zapnula už nezapnu, takže nastupuje móda elegantní rozevlátosti. Nastává doba pojídání zeleninových salátů, pití bezbublinkové vody, a porušování dietních zásad frankfurtským párkem, zmrzlinou a ledovou kávou. Na poslední chvíli, než půjdou kabáty úplně dolů, je přeci jen vidět nějaká snaha, aby se alespoň za měsíc dalo sáčko dopnout. 

Je krásně, pohledem do skříně zjišťuju, že bez kabátu se už některé oblečení opravdu na sebe nedá vzít a některé se beznadějně srazilo :-). Ach jo, to jsou dneska výrobky. Nastává období nahlížení do obchodů, aby se alespoň trochu obnovil šatník, protože ach bóže, NEMÁM CO NA SEBE!

Odpoledne se v ulicích pozná, kdo chodí ráno do zaměstnání, a kdo si odpoledne vyšel jen tak. Pracující ženy mají na nohách kozačky, kabát přes ruku, kdežto ty, co si jen tak vyšly, vyšly v jarních střevíčcích a lehkých kabátcích. Včera se přes ruku nesly i ty lehké kabátky.

Podle předpovědi počasí nebude o víkendu jaro, ale přijde léto. Ne, není to apríl, i když je zítra 1. dubna.

 

Boty proti lásce v podání tria kamarádek. Jedna z nich má botu sádrovou 🙂 Všechny tančí usilovně a  s nasazením všech sil.

Kanada : ČR v roce 2011

Dala jsem se na porovnání  příjmů, výdajů a některých cen  v jedné bohatší provincii Kanady a v ČR v Praze. Vzorek pro porovnání, jsem vybrala na obou stranách co nejpodobnější. Manželé důchodci ve svém domku s autem, bez vlastních výpěstků. Usnesla jsem se se sebou, že jsou to vzorky z průměru, že jsou samozřejmě důchodci chudší až chudí a také bohatší až bohatí a oblasti u nás chudší a bohatší, zrovna tak jako provincie v Kanadě.

Co jsem se dozvěděla.  I v této provincii Kanady,  jsou nastaveny limity za léky, ovšem zdravotní pojištění si platí  zdejší důchodci, kdežto za nás platí stát. Porovnání jsem dělala mezi příjmy a výdaji na jedné i druhé straně.

Vyšlo mi, že kanadští důchodci ze svých příjmů utratí ročně za základní výdaje 83,57 % a na ostatní výdaje jim zbude (přepočtem) 84017 Kč. U českých důchodců (Praha) dělaly výdaje menší část, tedy 78,71 %, ale částka, která by jim měla ročně zbýt je také menší 57849 Kč . Samozřejmě jim takové částky na obou stranách nezbudou, protože mají výdaje za léky, kulturu, případné zvíře, oblečení, dárky a pod.

Když se to tak vezme kolem a kolem, všude chleba o dvou kůrkách, ale v podstatě se nám až tak zle nežije a s kanadskými důchodci se můžeme docela dobře srovnat.

ALE! Ale jeden velký rozdíl tu je. Možnost si za celý aktivní život našetřit částku na dobu, kdy je člověk odkázán jen na důchod od státu. A to, já vidím jako nesrovnatelné, protože nám to, až na nějaké výjimky, minulý režim příliš neumožňoval. Možná i proto někteří z nás, naříkají, protože jsou odkázáni jen na výši penze.

Jsou i tací co mají doma  (asi v prádelníku, to je taková obvyklá skrýš 🙂 600 000 Kč, jako jedna důchodkyně, co ji podvodníci o tu sumu, docela nedávno připravili.

Je čas, abyste (pro ty, které to zajímá), nahlédli do tabulek. A jedna technická: V případě, že se vám na vašem prohlížeči tabulky zobrazují nedokonale, 2 x na ně zaklikejte.

Jo, a když se vám to nebude líbit, tak mě moc netlučte, jsem statistik amatér 🙂

Fotografie vypůjčené z internetu
autor tabulek já
prameny – kanadští manželé, my, internet, kanadský občan

Není nad vaření podle receptu z blogu

obr_792 V posledním roce mě vaření úplně přestalo bavit. Ne, že bych se v něm vyžívala, nevadilo mi a docela jsem i experimentovala. Nakonec o knedlících jsem psala 2x, o nudlích dokonce ve své knížce. Octli jsme se v situaci, do které míří téměř každý a to je, že den tvoří jen čas na jídlo, večer čas na spaní a téměř jediné potěšení je to jídlo. Tedy já tam ještě nedošla, mě stačí brambory s cibulkou, kór když jsou brambory dobré, ale náš marod už v tom jede. 

Z počátku, když se muž vrátil z nemocnice domů, nic mu nechutnalo, nic mu nebylo recht, vyžadoval denně jinou polévku, nesnášel, když měl jeden druh po sobě dva dny a tak už to vypadalo, že ho vlastnoručně uškrtím, ačkoliv jej doktoři sebrali hrobníkovi z lopaty. Člověk se vaří s jídlem, s láskou přidává různé ingredience, aby se ve finále musel dívat na šklebení a poznámky, já už nechci, mě to nechutná, no jak malé dítě. To by mě vždycky čert vzal.

Jaktěživ nebyl vybíravý. Nesnášel jen rizoto, tvrdil, že je “fuchý”. Chápala jsem, že když je někdo téměř půl roku na umělé výživě, že se mu scvrkne žaludek a že se mu změní chuť, ale bylo nutné ho vykrmit, aby se trochu zvetil. Nejvíce to jistily nutridrinky, ale nemohl být živ jen na nich. Udělala jsem krátký proces a objednala pro něj dovoz obědů ze zařízení pro seniory. Polévku má konečně denně jinou a většinou mu to chutná, i když někdy také žbrblá.

Sobotní a nedělní vyváření je stále na mě. Už nevím co bych vymýšlela a tak jsem se nechala inspirovat článkem “Taková líná neděle” od zarox21, kde byl odkaz na recept na Boeuf Bourgignon. Velice mě to zaujalo a zaujaly mě také vepřové plátky na majoránce. Už ve čtvrtek jsem nakoupila všechny ingredience, i živý tymián (mám ho ráda i sušený -  drcený).

Vytiskla jsem recept a v sobotu podle něj uvařila Boeuf Bourgignon a i když jídlo bylo vařeno v papiňáku, na hodinu do trouby nebylo dáno a místo burgundského vína byla použita Frankovka, bylo to strašně dobré, boule za ušima jsme měli oba dva. Určitě to musí být ještě dobřejší, když se použije vše vč. postupu,tak jak je uvedeno v receptu. Zbylo trochu anglické slaniny a tak jsem ji dorazila, byla hezky libová a já měla dobrou véču.

V neděli přišly na řadu ty vepřové plátky a já jsem s hrůzou zjistila, že jsem si tu anglickou měla nechat, neb je použita i v tomto receptu. Nadávala jsem si, že přede mnou nic neobstojí, že jsem ji zbodla a jak se s tím teď vyrovnám? Ze zoufalství jsem to vylepšila kouskem másla a výsledek? Taky dobrý! Mana mana mana!

Pro ty, co to chtějí zkusit, zde odkaz – klik na Boeuf Bourgignon a zde odkaz – klik na Vepřové plátky na majoránce.

Musím probádat ještě jiné blogy, které se vařením zabývají a to tak, že blogerky píší recepty, které buď vymyslí nebo alespoň vyzkouší. Týden uteče a co já chudák mám pořád vařit?

boeuf-bourguignon-79890

Obrázek nahoře je ze sbírky Pavla T.

Obrázek dole vypůjčeny z internetu

Máme se líp než v Kanadě?

Tak trochu navazuji na svůj  poslední článek. Dostala jsem zajímavá data o příjmech a výdajích fiktivních, průměrných důchodců v Kanadě a zpracovávám  něco podobného z českých podkladů.  Ráda bych to porovnala.  Hodně mě překvapily výdaje za jídlo.

Řekla jsem si, že bych se mohla o českých výdajích za jídlo dozvědět víc, kdybyste byli tak laskaví a klikli mi na možnosti v anketě, kterou jsem vyrobila. Je jedno, že někdo má jídlo jen z obchodu a druhý s přispěním zahrádky nebo hospodářství. Sice to anketu ovlivní, ale nechci z toho dělat vědu.

Výsledek porovnání vám pak ukážu a hin se hukáže kdo se má líp :-).

Návod na vyplnění ankety:

Klikněte na bílé kolečko u položky, kterou vydáte za jídlo a klikněte na žlutý knoflík

Předem vám děkuji.

Dobrý den, pane ministře

vlada_2010 Ano, pan ministr Hegr jednou rukou peníze vydal (lékaři) a slíbil, že vydá ještě jednou (sestry) a druhou rukou musí ty peníze zase někde shrábnout. Má jen jeden měšec a ten nenafoukne ani náhodou. Oslíčkové co se mají otřást a přidat do měšce jsou ti oslíčci, co jsou nemocní. Patří jim to, mají být zdraví. Pořád se někde přejídají, pijí alkoholické nápoje, hulí, nečistí si zuby, nejí bio potraviny, padají ze žebříků a pak si myslí, že se budou válet v nemocnici zadarmo, nebo jen za chudobný poplatek. Tak to se jim musí zatrhnout, musí se přitvrdit.

To, že staří mají opotřebené klouby ať jsou tlustí nebo tencí, to že je třeba od mládí žere nemoc, kterou nikdo neví kde se bere, když už ji mají i děti (cukrovka), to že tato nemoc i při správné údržbě postupuje tak, že ničí ostatní orgány a na stará kolena krutě zaútočí, to, že lidi přijdou na svět s vrozenými vadami, to že je jídlo a ošacení plné chemie a má vliv na zdraví lidí (ne že ne!), to že mají žaludeční vředy ze zběsilého stylu života, aby vydělávali koruny pro rodinu, nikoho nezajímá. Seš chcípák? Tak plať, ať můžou naši lékaři brát plat jako v Německu. Že máš, oslíčku, taky jen jeden měšec, do kterého přitéká stále stejná, poněkud malá částka? No a? Tak šetři! Na čem, když máš stále stejně? No přeci na jídle, kde jinde…

Vždycky jsem si myslela, že se ministr za svůj rezort pere, že se pere za svůj rozpočet, že umí zdůvodnit, proč potřebuje tolik a tolik, že vláda uzná, že má pravdu a ubere u jiného rezortu. Že si vláda neví rady, který rezort ochudí na úkor potřebnějšího? Že všichni natahují ruce se svými měšci a křičí  – nám, nám, my jsme nejvíce potřební? Že se částka k rozdělení rok co rok tenčí?  Ale vědí. Koho jiného odrbat než ty, co se nemůžou bránit. Invalidy, důchodce, nemocné, matky a otce samoživitele, a pod., když ze společných peněz musí zbýt na bráchy, strejdy, taťky na předražené zakázky.

Že to vidím černě? Že jsem kverulant? Hmmmm, to jediné mi zbývá.

kolinko

Tohle mi dnes přišlo mailem!!!