Lampárna

kotva-obchod.-d_m-1979-01_1401_4037 Nevím jak kdo, ale já jsem si v životě moc stěžovat nikam nechodila. Ani jsem nikdy nenapsala nic do knihy přání a stížností, která visela v každém obchodě, ani jsem nikam žádnou stížnost neposlala. Dokonce jsem jednou v restauraci nevrátila přesolenou a přepepřovanou omeletu a jak ta trubka jsem ji snědla. Nejen, že jsem se bála pingla, který vypadal, že kdybych cekla, že mně omeletu vysype na hlavu, ale taky jsem měla velký hlad.

V obchodech, ačkoliv se hlásalo – náš zákazník, náš pán, byli páni prodavači a když se jim člověk znelíbil, tak mu prostě nic neprodali, nejen zboží z dovozu, ale ani to tuzemské. Nakonec proč, všude byly nějaké objektivní příčiny proč to nešlo, všechno patřilo všem, plnil se jen plán a nakonec se to vždycky udělalo tak, že prémie byly. Tak co? Nějaká stížnost se vždycky nějak okecala.

A tak vznikla lampárna. Dnes by se řeklo, že lampárna byla virtuální, ale tehdy se posílalo nebo se rovnou obracelo se svojí stížností  na lampárnu adresně a to konkrétně na hlavní nádraží. Když se člověku něco nelíbilo, tak svoji beznaděj vyjádřil úslovím: “No, to si tak akorát můžu jít stěžovat na hlavní nádraží, na lampárnu.” Taky jsem to párkrát užila.

Myslela jsem si, že lampárna po jakorevoluci zmizela dočista, ale nedávno jsem zjistila, že byla asi privatizovaná a to konkrétně státní správou. Asi jen některým úsekem, ale lampárna žije.

Stěžovala jsem si starostovi naší Městské části, že když jdu na úřad, na jeho detašované pracoviště a to v jeho úředních hodinách, že jsem ve vrátnici vyzvána, abych předložila občanskou legitimaci. Požadoval ji na mě vrátný majitele budovy, ve které je úřad v nájmu. Dnes se ovšem neříká vrátnice ani vrátný alébrž vznešeněji, recepce a sekuriťák.

Kdyby na mě požadoval občanku úředník, aby zjistil, že jedná se správnou osobou, ani bych neškytla a podala mu ji, ale co je někomu jinému do toho, kde bydlím a kolik je mi let? Ještě ke všemu, když se po chodbách prochází další muži ochranky, tentokrát najatí Městskou částí, takže by lehce a odborně zasáhli, kdybych si nasadila kuklu, v kapse napřáhla ukazováček a úředníkovi řekla: “Tohle je přepadení, vydejte mi tužky, gumy, pravítka a papíry, máte-li jaká razítka, tak i razítka. Přibalte svůj hrníček na kafe a pikslu kafe.” Mám pocit, že bych to ani nedořekla a už by mě ochranka kroutila ruce za záda.

Pan starosta mi slušně odepsal. Pod dlouhým, mlžícím textem, proč nejde projít do cizí budovy bez předkládání a zapisování údajů z občanky, mi sdělil, že to prostě nejde. A tak mi zase zbývá jen ta lampárna.

21

Hlavní nádraží Praha v šedesátých letech

Obrázky vypůjčené z internetu

Mistička mléka pro Fredyho: Lampárnu míti, co by ještě člověk měl chtíti?

Reklamy

29 thoughts on “Lampárna

  1. Díky za vysvětlení onoho pro mě záhadného úsloví o lampárně, konečně někdo jeho původ vysvětlil. Fotografie od Hlavního nádraží je vyloženě nostalgická, ta projíždějící „sedmička“ a parkující embéčka a trabantíci …

  2. Když jsem doťukala komentář, udělalo to blik a byl v čudu. Tak druhý pokus.
    Také jsem toto úsloví několikrát použila. V Praze to bylo celkem běžné, že někdo někoho poslal na lampárnu. 😀 Jen jsem tam nikdy nedošla, byla to na mě moc velká štrapáce.
    Fotka je báječná. To ještě existovaly Vrchlického sady a nebylo po hnusné magistrále ani vidu, ani slechu.

  3. A abych doplnil paní? pana? Zarox21, za parkujícími embéčky ten krásný park s bublajícím jezírkem a lavičkami, – jó tam se to randilo…
    Jinak, Naďo, konečně se mi podařilo otevřít to Vaše video v minulém článku (jak vidíte to jsem já, vždycky s křížkem po funuse) a docílil jsem to tak, že jsem si musel otevřít youtube pěšky a tam potom zadat heslo „Óda na jaro“.
    Je to bezvadné a máte můj neskonalý obdiv, já bych to nedal dohromady ani za milión Euro!…

  4. *Zarox, Jarmilo, Mirku, nostalgická fotka, ty já mám moc ráda, ten park si taky pamatuji… Ta fotka nahoře je zase z Kotvy 🙂
    *Pavle, ano, jako teta 🙂

  5. Na lampárnu chodím několikrát denně, můj muž vždycky řekne, jo holka, to si jdi stěžovat na lampárnu a já jdu, když mě něco hodně štve, zkusím se z toho vypsat, a často je to také taková lampárna, většinou mám pocit, že to stejně nikdo nečte, když někdy zjistím opak, hrozně moc se raduji, někdo něco se mnou sdílel a to je krásný pocit, jako když vám přijde vzácná návštěva. Zdravím Anna

  6. Úsloví o lampárně na nádraží dobře znám. Zajímalo by mě, jestli ta lampárna na nádraží jako taková, opravdu existovala a k čemu ty lampy asi sloužily? Současně jak jsem dopisovala předešlou tázací větu, mě napadlo, že to mohly třeba být signalizační lampy, používané při posunu vagónů, později nahrazené svítilnami na baterky. Nevím. 😀 Jinak musím říct, že jsem si taky ještě nikdy nikde, oficiálně nestěžovala.

  7. Lampárna na hlavním nádraží- to je dokonce blog pana Lukavského- filatelista(tedy jen nickem i zálibou), rčení prastaré a pořád žije. Stěžovat si můžeme jen tak, kde se něco vyřeší. Stěžovala jsem si, případně se i pohádala, spíš když už to jinak nešlo a skoro vždy to pomohlo, alespoň k ujasnění postojů. Jsem ženská tolerantní chápavá, ale odsud-posud. Navíc, když někdo ubližuje lidem kolem viditelně, nespravedlivě, dovedu být drzá ke komukoliv bez ohledu na jeho postavení. Spíš za druhé než za sebe. Nakonec, co už kdo se mnou zmůže, s babkou, ne?

  8. Lampárnu mám taky na svém blogu párkrát lehce zmíněnou (např. v článku z loňského 1.července) a to úsloví docela často používám, stěžovat si tam však často nechodím. Lampárny totiž na lumpárny většinou nestačí :-).

  9. Nadi, ten postup sekuriťáků a recepčního – vrátného by mě asi přiměl fakt si tu kuklu nasadit a zařvat Ruce vzhůru! Možná by se tak lekli, že by tu občanku ani nechtěli.

  10. Tak to jsem rád, že ta lampárna zůstala. Ale myslím, že dnes o ní asi mnoho Pražáků už neví, takže ten nával stížností co tam dříve byl, nejspíš opadl. 😀

  11. * Anno, taky mám ráda virtuální návštěvy!
    * Lampárna určitě na nádraží existuje, Jarko, ale já jsem teď našla trefný článek: http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Lampárna 🙂
    * Růženko, já jsem taky schopná bít se za druhé, ale za sebe mi to někdy nejde …
    * Petře, na tvoji lampárnu se ráda podívám!
    * Evi, bylo by dobré si tě brát na úřad s sebou 🙂
    * Pavle, nevím, nevím, myslím, možná, že se to vyrovnává 🙂

  12. Ano. Na lampárně jsem často skončila s pocitem bezmoci a hořkosti. Ale kdo se nedostane na lampárnu, může jít k nejbližšímu potoku a vrbičkám. Jít si stěžovat vrbě je též starý osvědčený způsob. I když dnešní vrby jsou ukázněně ticho a žádné tajemství nevyžvaní. Leda by byl mezi kořeny umístěno potají nahrávací zařízení… ale to by nebyla chyba vrby, leč zásah lidské ruky.
    Úředníci jsou, byli a budou. I s úředním šimlem. Nevymírající druh.

  13. Část s přepadením úřadu mě rozesmála, velice děkuji za takto pěkně okořeněný sobotní večer :-D. O existenci lampárny nemám tucha, dokonce jsem vlastně ani netušila, co to slovo znamená, takže jsem o něco chytřejší :-).

  14. Pozor! Lampárna existovala, pracovala v ní na jednom nádraží moje dobrá známá a jak si to pochvalovala! Potom došlo na dráze k propouštění, nadbyteční zaměstnanci byli odstraněni, chce se mi napsat, že lampárny byly zrušeny, ale to nevím…. Je fakt, že člověk je někdy úplně bezmocný, připadá si jako pitomec a nakonec to vzdá. Když jsme si kdysi stěžovali u nás vesnici na OÚ na velmi závažnou věc, byli jsem představitelům pro smích… Asi příště použiju také tu vrbu…

  15. Lampárny byla a je moc užitečné zařízení, obávám se, že zdaleka nepřišla doba pro jejich rušení.

    Do Knihy stížností jsem jednou napsat chtěla, ale nenapsala, protože, když paní vedoucí viděla, že to myslím vážně, tak mi vyhověla 🙂

    Na ukazování OP kdejakému obejdovi jsem alergická a vždy se pak oháním zákonem, kde je stanoveno, komu ji musím ukázat. Přístup ke starostovi by navíc neměl být nijak komplikován, protože je to námi zvolený zástupce a de facto je to služba. Tečka! 🙂

  16. jo, lampárna. Tu známe všichni. Pro mě je momentálně lampárnou blog, tam si postěžuju, čtenáři mě pochopí a hned mi je líp. No a co nemůžu hodit na blog, to napíšu do mailu Nadě, takže, vážení kolegové diskutéři, i Naďa je tak trochu lampárnou, respektive lampou, svítící v době temna. Dobrý, ne? :-))

  17. Za mých mladých let 🙂 se lampárnou občas oháněl můj vedoucí, když se mi něco nezdálo :-). Stížnosti také nepíšu, ale ráda chválím. Ústně, písemně; jak to jde.

  18. * Jsem ráda, Ratusko, že jsem ti rozšířila obzory a dobrou náladu 🙂
    * Heleno, vrba dobrá, dokonce je na blogu „Já mám koně vraný koně“, takže po ruce!
    * No právě, v tom zákoně je to řečeno filištýnsky, jako ve všech zákonech, kde je možné si ledacos vyložit všelijak :-). Mě to neskutečně štve, když na mě ve vrátnicích (recepcích) tu občanku požadují!
    * Zuzko, jsem ráda, že si rozumíme, ale stejně se rdím po takovém přirovnání 🙂
    * Mirko, je dobře chválit, ale zase je dobře nenechat si všechno líbit 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s