První

medaile Já to mám opravdu těžké, buď mě nenapadá nic, nebo je hic a téma mně straší v hlavě a chce, abych ho porodila. Netrvá to sice 9 měsíců, ale chvíli s tím bojuji. Odolávám a myslím si, to je blbost, to psát nebudu, ale tak mě to poňouká a našeptává, napiš mě, napiš mě, že jdu a abych měla pokoj, tak to napíšu. Pak se u mě v myslivně rozprostře klid a mír a je pohoda. Na chvíli.

Tak o tom, jak jsem nikdy nebyla první. Kdybych někdy byla, tak to bych si pamatovala, jenže nic, v tomhle směru, ani ťuk. Nakonec, ani první dítě svých rodičů jsem nebyla.

Dosud neznám pocity prvních a možná je asi ani nepoznám, i když  i po smrti může být někdo první, ten kdo byl první zabit v boji nebo sám od sebe při nějaké příležitosti odešel ze světa jako první na nějakou ošklivou, do té doby neznámou, nemoc.

O první pozici již dávno nikde nebojuji, tento boj jsem vzdala a mluvím o sobě jako o nesoutěživé osobě. Nakonec, znám své možnosti, už bych to prostě “neudejchala”. Jo, v mládí, to je jiná píseň, to člověk sní jak pokoří svět a na špici se prokutá životem a jak to všem natře.

Jako malá holka jsem se aktivně zúčastnila na horách závodů ve sjezdoslalomu (ano, i takové kategorie kdysi existovaly) a tak jsem to prožívala a toužila být první, že jsem to hned na začátku přepálila, pustila jsem to s kopce nad své možnosti, padla jsem ve svém kandahárovým vázání na dřevěných lyžích do sněhu a byla jsem až čtvrtá. Organizátorům této soutěže to tehdy přišlo tak líto, že pro ten rok vydali diplom i pro bramborovou medaili. Totiž, hořce jsem plakala tak, že jinak nemohli. No jo, kolik mně tak mohlo být? Deset?, dvanáct?

Někdy v tomto období jsem se zúčastnila celostátní soutěže ve znalostech ruského jazyka, kde jsem obsadila náramné třetí místo a obdržela za to knihu s věnováním od komise. Neumím si vysvětlit, že jsem pak rychle o tyto znalosti přišla, u maturity jsem z ruštiny prolezla jen kvůli dobrotivé ruštinářce a přísnému předsedovi maturitní komise, který rusky neuměl vůbec.

Jaký je to pocit být první? Primus třídy, první na závodech v kde čem, první v soutěži pekařů, ve znalostech kdečeho, první v soutěži o nejlepší literární dílko, první v soutěži krásy, ošklivosti nebo dokonce být první dáma? První, prostě první.

Ale ano, nakonec jsem si uvědomila, že jsem přeci jen v něčem opravdu první, alespoň v naší rodině –

Já (My), Naděžda první a určitě taky poslední! 🙂

soutez

Kterýpak z nich je asi první?