Tak já už jdu

budik3 Tak já už jdu, řekne téměř po hodině návštěva, která přišla původně na skok, protože, dle jejího tvrzení má doma téměř zkynuté těsto, ale zaběhnout musela, protože ta novina, co vám přinesla, nesnesla odkladu.  Vyjevení noviny zabralo asi tak 5 minut čistého času, hrubého asi 10 minut. Hrubý čas se skládá z pozdravení, zdůvodňování, proč se návštěva přiřítila neohlášená, a že to bude opravdu jen na ten pověstný skok.

Je jasné, že nejsem tak zpozdilá, abych nevěděla, že skok bude ve skutečnosti běh na delší trať, ale co se dá dělat, odložím klávesnici nebo něco jiného co mám právě v ruce a s čím pracuji, jako třeba smeták, vysavač či hrnec a zvu k posazení. Nenene, opravdu jen na skok a tak stojím hodinu, bolí mě nejen nohy, ale i záda, nenápadně se opřu o nejbližší podporu, protože i na opakované pozvání k sezení se ozývá pořekadlo o tom skoku.

Když už řekne návštěva tu toužebně očekávanou větu, tak já už musím jít, těším se, že bude všemu utrpení konec. Ale ouha, návštěva si vzpomene na další plk, o který mě nemůže připravit a pokračuje v líčení čehosi, co už téměř nevnímám, protože se ji snažím hypnotizovat, abych ji dostala alespoň ke dveřím. Po chvíli zazní, že už teda jde a stále se nehýbá, ještě mi musí sdělit, že jejich Vanda jede do Ameriky a Žanda do Francie na hory, že je všechno drahý, jo to dřív byl chleba za pět korun a drrr….. Já mám vždycky neodolatelnou chuť takovou návštěvu postrčit ke dveřím, ale místo toho mám na tváří křečovitý úsměv a pot mi teče po zádech. Konečně návštěva opravdu jde a já se zhroutím na nejbližší sedadlo.

Jedna naše sestřenice měla tchána, který něčemu takovému uměl udělat rázný konec. Když návštěva řekla, že přišla na skok nebo jen na chvíli, či jen tak, požádal o časové upřesnění. Když řekla, že na deset minut, tak natáhl budíka na 10 minut, když na půl hodiny, tak na půl hodiny, atd.. Po zazvonění budíku řekl: “Konec návštěvy” a návštěvu vypakoval slušně, leč nekompromisně. A měl s tím docela i úspěch. Po městě se povídalo, jak je ten pan Iksypsilon veselá kopa.

Tak na to já bych neměla odvahu a proto zaslouženě trpím.

IMG_7709v

Nejlepší návštěva je návštěva kavárny 🙂

Foto  je  od Pavla T.

Obrázek starožitného budíku je z internetu

Advertisements

41 thoughts on “Tak já už jdu

  1. No jo. Tak já taky jen krátce 😀 Tyhle návštěvy na skok jsou opravdu zajímavé a většinou se protáhnou na tak dlouho…
    Musím říci,že řešit to tím nataženým budíkem, není rozhodně špatný nápad 😉 Asi to začnu praktikovat… 🙂

  2. Skoro prgá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Dnešní den mám vyhrazen pro dočtení a doprohlédnutí blogů, protože zítra se zase nejmlůadší dcerka vrátí z hor a já už budu v jejím pokoji u počítače víceméně „vetřelec“. tak jsem teď zaběhla, naďo, jen na skok a odskakuji za dalšími :-). K tématu jen malá poznámka – obvykle trpím, někdy se ale dokážu vymluvit nebo uzavřít povídání – ale pak mám nedobrý pocit, že jsem to neudělala dostatečně slušně a trápím se možná ještě víc :-). M.

  3. *Tajnůstkářko, máš moc hezký blog, díky za návštěvu 🙂
    * Mirko, já se nepamatuji, že bych byla někdy schopná takovou návštěvu zkrátit, ale člověk by to umět měl. Já opravdu trpím a pak taky musím stíhat to co jsem měla rozpracované … 🙂
    * Zarox, Jolano, díky za naskok, ale klidně to mohlo být i delší. Možná bych nařídila virtuálního budíka 🙂

  4. Copak hodina! Ale máme ve svém okolí známého, co chodí na návštěvy za 1. zásadně neohlášen a za 2. neodchází. Neodchází po 3 hodinách ba ani po 5, bez problémů se připojí k večeři na kterou není pozván, nenuceně se zapojí při kontrole domácích úkolů dítek, k večernímu venčení psa, a nevadí mu povídat si s vámi při rozestýlání postelí, a ani když kolem něj začnete chodit v pyžamu a okázale, v 1 v noci, zíváte… Slabší povahy mu nabídnou přespání (běda, je-li druhý den volno) já jsem v sobě nalezla dostatek asertivity ho vyprovodit … Ufff!

  5. Měla jsem v úmyslu napsat vám něco hezkého jako poděkování, ale jsem bohužel těmi událostmi v Japonsku, tak otřesena, že nejsem schopna na nic jiného myslet. dobrou noc všem. Anna

  6. Nojo, to jsem celý já……tentokrát jsem přišel na návštěvu na delší dobu, jo?
    Ano ano, tohle moc dobře znám a ve většině případů asi také raději „trpím“. 😦
    Jen nevím, co si naopak myslí známí, když se stavím „jen“ na kafe a nakonec tam ztvrdnu 2 hodiny. 😀

  7. Slunečné ráno, Vaše články čtu ráda. Příjemně naladí, povzbudí. Přiznávám se, dobrovolně, že nezvané návštěvy nepřijímám. Výřečně stoupnu do dveří, na rovinu oznámím, že „mají tři minuty – a už jim běží čtvrtá“ – zprávu vyslechnu, zavírám. Sousedi si zvykli, známí taky. Faktem je, že se chovám stejně. Ohlásit se předem, domluvit čas. Na druhou stranu – přátelé, ti opravdoví, k nám chodí „jako domů“ a my k nim. V jakýkoli denní či noční čas. nezneužívame, máme se rádi 🙂

  8. Jé, tak to taky z duše nesnáším a taky si s tím nevím rady. Jsem tak blbá, že když začnou docházet témata k hovoru a dotyčný se nemá k odchodu, je mi ta odmlka tak trapná, že dokonce sama horečně hledám, další téma na pokec. 😦 Až mě oblil pot, jen při té představě. Chtělo by to, naučit se trochu asertivnosti. 😀

  9. * janah – vůbec si takovou situaci neumím představit, možná by mě kleplo 🙂
    * Anno, dobrý den.
    * Pavle, schválně se jich zeptej 🙂
    * jolano, díky, těší mě vaše sympatie. Máte taky dobrou metodu! 🙂
    * Jo, Jarko, u mě už to asi jiný nebude, ještěže netrpím tak často 🙂

  10. Teda srdečně jsem se pobavila tím tchánem, co nařídil budík. Jinak já jsem na tom taky spíš jako ty, trpím, poposedám, zívám a myšlenkama jsem někde úplně jinde. Naštěstí těch „nezvaných “ návštěv nechodí moc, spíš chodí kamarádi, s kterýma ráda pokecám a hlavně si máme co říct.

      • Tak nevím: leze na mne skleróza, nebo mi, Naďo, přisuzuješ slova někoho moudřejšího? Já totiž v kavárně byla snad jenom dvakrát v životě, a to už je skoro padesát let. Co se nezvaných návštěv týče, taky je nemám ráda. Ale tady se prakticky nekonají, protože sousedské vztaky jsou tu naprosto jiné. A ti, co přijdou třeba jen na skok, se vždycky předem ohlásí telefonem a zeptají se, jestli se nám to hodí.

  11. Minulou sobotu jsem taky bez pozvání zazvonil na jednoho známého v Poděbradech, ale bylo to jen na vypití jednoho kafe a navíc jsme u toho seděli. Takže asi moc velkou újmu neměl. 😀
    Na skok to mívám většinou na ajsku, že se buď já zakecám, nebo ten druhý. Dříve jsem taky taktně čekal až ten druhý řekne že končí, ale už jsem se otrkal.

  12. No, a jsem tu zase. Když mi bylo asi 6 let, bydleli jsme v male vísce Rymaně, chodívala k nám „Na skok“ naše sousedka baba Řeháková. Největší drbna ve vsi. Jednoho dne přišla a začala svůj monolog, matka naslouchala štrykujíc. Já jsem si hrál s dopisem, na jehož obálce byla známka s portrétem Hitlera. I ptám se mámy, kdo je ten pán. Matka ztrnula, (bylo to ještě za okupace) co teď říct, byla tam Řehačka!! Než něco vydrmolila, Řhačka prohlásila, že to je takový německý syčák. Matka v duchu jistě souhlasila, leč to nekomentovala. Před Řehačkou by jakýkoliv komentář byl nebezpečný. Za chvíli se Řehačka odporoučela. Matce odlehlo. Prohlásila: „Ta zatracená baba sem chodí jen s drbama, ještě nás svejma kecama přivede do maléru.“ Asi za týden někdo klepe na dveře. Jdu otevřít. Za dveřmi Řehačka. Já jí uvítal slovy: „Paní Řháková maminka vás tu nechce, vy jen roznášíte drby a přivádíte do malérů“. Řehačka odpálila nadzvukovou rychlstí. Pak jsme ji asi 14 dní neviděli. Tak jsem řešil „naskoky“ blahé paměti já.

    • Honzo, ty taky co jsi nevěděl, to jsi nepověděl, co? Takovou slepičí prdelkou jsem byla doma já. Přede mnou se nemohlo nic říct, abych to nevykecala 🙂

    • Nojo, děcka. Největší špioni v domácnosti a největší slepičí prdelky na veřejnosti… (tohle píšu s nadsázkou, nic osobního, smajlík)
      Jak je vidět, občas to pomůže… 🙂

  13. Zase se budu vymikat, a budu ta bába protivná, to se stane když si člověk usmyslí, že tím že se vyčlení a odejde někam do přírody, myslíc že udělal tu nejlepší věc na světě, odtrhl-li se od aktivního života, tak je mu každý host do domu, bůh do domu a snesla bych mu modré z nebe, jen aby se ještě zdržel o chvilku déle, zdržuji klábosením kominíka, pošťačku, starosta nás míjí obloukem, abych ho nezdržela od jeho bohulibé činnost, kolemjdoucí náhodní turisté dělají jako že hrozně pospíchají, protože se mnou je zakecání se na dlouhé lokte, a tak si myslím že těch budíků co by všichni museli nosit sebou je moc……. Zdravím všechny a přeji hezkou neděli. Anna

    • Já mám tohle se sousedkou, jdu ji pozdravit a ona se mě ptá na to a na ono a pak vykládá sama o svých problémech (má je opravdu, ale kdo nemá, že…) a já se loučím poprvé, podruhé, potřetí a pak pro mě přijde po tři čtvrtě hodině mamka, že mě jako někdo chce k telefonu… teda, přicházela, k sousedce už dnes raději nechodím…)

  14. Ale abych sousedce nekřivdila, taky jsu taková slepičí prdelka, občas, stavím se ke známé na deset minut a nakonec tam stojíme hodinu. Ona mě zve na kafe, ale já nechci, že je to na skok. Ale vím, že kdybych na to kafe šla, tak je to na tři hodiny, takže raději tu jednu.
    Občas takhle blbnu i v telefonu, to jsem se posledně přistihla, že se loučím napočtvrté.
    Budu muset se sebou něco udělat… 🙂
    Nejspíš toho budíka! To byl náhodou moooc dobrý tip! 🙂

  15. U nás je to trochu jinak, my na návštěvy prakticky vůbec nechodíme, ale k nám se to schází kolikrát jako do hopspody, takže manželka má vždycky něco připraveno, co se dá nabídnout a protože je to vždycky dobré, lidi to táhne příště zas. Naštěstí nemáme takové přátele, že bychom je museli vyhazovat, naopak je přemlouváme, ještě nechoďte, času dost a zábava je vždy dobrá…

  16. Naděnko,jsme na tom stejně.Když potkám při venčení známé,kteří se pozvou na kávu,tak říkám..ale jenom na malou kávu..tak odpoví,že se jim malá káva nevyplatí a já jsem spokojená.Byla doba,kdy jsem nereagovala ani na zvonek..nedalo se to jinak řešit.Nyní je KLID a dobří známí se předem ohlásí,právě tak,jako já.Pěkný večer.Anna.

  17. Naděnko nejsme totožné.Já blog nemám..A jsem ta,která si koupila vaší knihu a napsala k narozeninám a výročí.Pokud někdy ještě napíši do komentáře,tak se raději podepíši Anna/Ajka.Pěkné a pohodové dny.Anna/Ajka.

    • Aha, tak proto, ještě jednou děkuji za Vaši přízeň. Jsem zvědavá, zda si koupíte i moji druhou knížku, která by měla vyjít tento rok, pokud se nestane něco nadpřirozeného 🙂

  18. Pani Naděnko.Knihu si určitě ráda koupím.Ta první se moc pěkně četla a v mnohém mi připomínala i má dřívější léta.Doufám,že napíšete na stránky,že již 2. kniha vyšla:).K Vám jsem se dostala z komentářů od Babi M.Tak jsem se dozvěděla i o knize „Začíná to nudlemi a..“.A hned jsem ji vypátrala i na nettu a objednala.Jsem o dva roky mladší..Naděnko,přeji Vám hodně zdravíčka a pěkné,pohodové dny.Anna/Ajka.

    • To víte, Anno, že to roztroubím všude a všude, protože budu mít velkou radost a budu ráda, když se knížka bude prodávat tak dobře, jako ta první! Taky se mějte krásně, hlavně to zdraví, když není, je to mizérie 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s