Taková prvorepubliková vila by se šikla

Možná jsem nenapravitelný staromilec, ale připadá mi, že dříve byli buď šikovnější projektanti nebo lidi, co si u nich zadávali zakázky, měli větší vkus. Mám na mysli rodinné vily a vilky, od velkých domů až po ty malé. Také  zahrady, které vily obklopují měli mnohem hezčí úpravu. Je pravda, že bych neměla paušalizovat, výjimky se vždycky najdou, ale mluvím o většině a také o svém pohledu.

Vnitřní dispozice byly projektovány ekonomicky a tak, aby vyhovovaly co nejpohodlněji jejich obyvatelům. Bylo pamatováno na všechno, i na to, kam se bude ukládat smeták či vysavač. Pokoje byly prostorné a s dobře vymyšleným umístěním dveří tak, aby co nejméně překážely uspořádání nábytku a zároveň, aby spojovaly ostatní místnosti bez nepraktického zacházení si. Elektrické vypínače byly přesně tam kde měly být, nikde nebylo hluchých míst. Schodiště byla široká a také byla mnohde i zdobným prvkem ve vstupní hale či obývacím prostoru.

Veškeré to pohodlí záleželo na tom, jak kdo měl hluboko do kapsy, ale i skromnější vilky byly s podobnými parametry. Moc se mi líbí i názvy, které vily dostaly. Byly to povětšinou jména manželek, matek, milenek, možná i dcer. Vůbec si neumím představit, když se vyměnila manželka či milenka, jak se to řešilo novou paní domu. Možná to tenkrát bylo trochu jiné, bylo méně rozvodů, i když bylo třeba i stejně utajených milenek jako dnes. Jen se to všechno řešilo nějak jinak, než v současnosti.

Vila Dagmar, Marie, Amálie, Helena, Soňa, Milada – krásná ženská jména. Ještě jsem neviděla vilu se jménem mužského.

Kdybych si někdy v životě mohla vybrat, jakože jsem nikdy nemohla,  v jakém domě bych chtěla bydlet, byla by to určitě nějaká podobná vila, v jaké za mých mladých let bývala umístěná zdravotní zařízení, či školky a jesle. Jejich obyvatelé takové vily neprodaly, byly jim znárodněny.

This slideshow requires JavaScript.

1. Vila Rudolfa Hrušínského v Nuslích

2. Vila režiséra Martina Friče

3. Vila Bělka na Pankráci

4.  Secesní vila

5.  Pohled z vily Martina Friče

6.  Kubistické domy na nábřeží pod Vyšehradem

7.  Pohled na zahradu Čapkovy vily

8. Vila Vlasty Buriana

9. Vikimapy – Vilu si v Praze Bubenči nechal postavit významný podnikatel, mecenáš a sběratel umění Adalbert rytíř Lanna. Na projektu Lannovy vily spolupracoval architekt Ignác Ullmann a jeho švagr Antonín Barvitius, dva čelní představitelé české neorenesance.

10. Vila Milada zde její historie –  klik zde

11. Úžasná Müllerova vila, dílo architektů Adolfa Loose a Karla Lhoty z let 1928-1930. Budete-li ji chtít navštívit, pak podmínky jsou klik zde

Ilustrační snímky a informace vypůjčeny z internetu

Reklamy

46 thoughts on “Taková prvorepubliková vila by se šikla

  1. Tak já bych bral tu Fričovu vilu.
    Jsou to opravdu propracované stavby, velmi praktické a honosné. Nejsem si však jist, jestli bych opravdu chtěl v nějaké bydlet. Co jsem nezkusil, nemohu posoudit. 😉

  2. Báječný a poučný nápad, Naďo, jenom malá výtka.
    Trvalo mi to půl hodiny než jsem sesynchronizoval čtení popisu s utíkajícími obrázky. Kdyby každý obr. měl číslo, byla by to brnkačka, ale takhle jsem se mohl orientovat až z té poslední a ten začátek mi mezitím už zase utekl, Já se přiznám, že nepoznám ad hoc co je vila Milada, co je Hrušínského a co je Friče…

  3. Tak, Naďo, „slepičí prdelka“ je tu zase. Také se mi líbi ty staré vily. Miluji tu Čapkovu, poslední leta života v Praze jsem bydlel dost blízko. Čapka miluji dodnes, ke knihám Marie Šulcové se vracím stále a znovu, i když je dnes v módě boření mýtů, a z Čapka někteří dělají Masarykova práskače a z Masaryka zlosyna a zloděje. Ale k věci: Ty staré vily tam budou stát ještě za 300 let. Tady v Kanadě, kde se stavěji na pohled honosné vily, jsou prakticky stavěné z párátek na zuby a hajzlpapíru. (Jara Jarvis jistě mi dá za pravdu). Domy jsou většinou prostorné, honosné ale VELICE nepraktické k normálnímu životu. A za nějakých 30 – 40 let se to zbourá a postaví zase něco nového a zase nepraktického.
    Nyní k těm fotkám vil českých prominentů: Jmenuješ majitele, ale fotky nejsou očíslované a tak nevím která je čí.

  4. Při své poslední návštěvě Prahy (2005) jsem v podobné vile bydlela – majitelé ji krásně zrenovovali, a udělali z ní penzion. A ani ta terasa tam nechybí. Villa Libuše je na Hanspaulce (v Soborské), na druhé straně ulice začíná Horní Šárka, a já jenom doufám že až do Prahy zase jednou zavítám, budou mít volný pokoj.

    • Podívala jsem se na jejich stránky, Jarko, jsou nějak moc podezřele levní 🙂 350 Kč (doufám jsem se nepřehlédla v měně) za noc i když bez jídla je nějak krutě málo na Prahu 🙂

      • Naďo, jelikož nechci diskuzi přesunovat na jinou kolej než je zamýšlené téma (což je například v Lidovkách naprosto normální), pošlu Ti e-mail.

  5. S tím staromilectvím jsme na tom stejně! Ehm… také jsem nenapravitelná! 😀 Ale což…
    a souhlasím s tebou. Také bych si vybrala vilu, kdybych si mohla vybrat. Zahrádku bych si upravila, starala se o ní… Krásná představa!

  6. Ty vily jsou všechny nádherné, ale já bych takový palác nechtěla. Za první republiky, určitě ke každé takové vile patřil i zahradník, kuchařka a uklízečka, jinak se takový dům asi nedal udržet v chodu. 😀 U nás se taky na vilách často vyskytuje jméno Vlasta, ta v tvém přehledu nebyla. To by mě zajímalo, jestli někde taky stojí vila Jarka. 🙂 😀

  7. Taková vila by byla krásná!
    No do svých 20 let jsem s rodiči žil bez problémů v žižkovském 1+1 se společným příslušenstvím na chodbě.
    Po svatbě koncem 70.let jsem bydlel v rozděleném bytě hobrovou zdí a po úmrtí spoluobyvatelky opět ve zceleném bytě. No, potom to bylo přeci jen 3+1 a relativně velké ve staré zástavbě! Trochu jsme se namlsali žitím :-).
    Když náš dům koupila v roce 2000 za směšný peníz realitní firma, která potom prodávala byty většinou i s nájemníky do rukou třetích za velké peníze, vydrželi jsme tam ještě pět let. Byl to trochu velký souboj nervů, právníků a divných a i ne moc chytrých bohatých lidí.
    Poté jsem se zadlužil až do důchodu abychom získali byt menší o 20m čtverečních (stále ve čtyřech lidech). Snad už budeme mít klid.
    Ne, opravdu si nechci stěžovat ani žehrat na život, jako spousta lidí kolem nás. Jen jsem chtěl nastínit jak je život i požadavky na něj v různých dobách relativní.

  8. Hezký den, znám vilu Rosenkranz – počítá se to? Líbí se mi, ano. Stavělo se dříve jinak, promyšleněji. I na selských staveních byla spousta dnes zapomenutých vychytávek. Proti gustu žádný dišputát, ale bydlet bych tam nechtěla. Jsem v podstatě minimalista, představa, jak máme zavedené „telefonky“, abychom si bez zdolávání schodiště sdělili další z bezvadných nápadů mne rozesmála. Pravdou je, že u nás byla, je a zřejmě zůstane nejfrekvetovanějším místem kuchyně – bez ohledu na velikost bytu (60-120m2), rozdělení pokojů… sejít se u stolu, probrat den….

  9. Evokovalo mi to takou říkanku:
    „Řekl kobyl kobyle, budem bydlet ve vile. Řekl jí to ve stáji, ještě teď tam chlastají“.
    Odkud jí znám, kdo je autor, to už se mi z hlavy vykouřilo.

    Dřív bylo všechno promakanější do detailu, bylo na to taky víc času.
    Kouknu doma po nějakých starých pohlednicích …

  10. * Oto, doufám, že už opravdu budete mít s bydlením klid!
    * Jolano, všechno se počítá 🙂 Já jsem vždycky toužila mít velkou kuchyň a velký stůl. Ta kuchyň se nevyplnila, ale ten stůl ano. I když jsme v domku 3 rodiny (9 lidí), sjdeme se u něj akorát o svátcích a narozeninách. Jinak má každý své zázemí.
    * Pavle, chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že ti o nějakou vilu napíšu, ale pak jsem si říkala, že tě s tím nebudu zdržovat. Jestli se ti bude chtít, budu jen ráda, když mi něco pošleš do mé virtuální sbírky.

  11. Některé vily jsou úžasné, některé venkovské chalupy i roubenky taky. Kdybych si mohla vybrat, asi bych ve vilce také ráda bydlela, ale menší, o moc menší :-). Krom toho – moc se mi líbí ty nové domy, nízké, se skleněnými výplněmi do zahrady …

  12. Líbila by se mi vila Milada, a taky Secesní vila (bez jména), samozřejmě kdyby byly opravené, líp by se tam žilo.
    Taky mě zaujala Lannova vila a ta poslední, Müllerova. Zajímavě řešená stavba.

    • Kdybych si měla vybrat já, tak bych opravdu nevěděla, jsem příšerně rozkolísaný člověk ohledně architektonických slohů :-). já mám sice ráda jednoduché linky a inklinuji k funcionalismu a kubismu, ale taková secesní vila zařízená dobovým nábytkem … 🙂

  13. Přiznávám, že jsem ujetý na architekturu třicátých let (tedy 20.století, aby to bylo jasné :-)). Zamilovaný jsem byl vždycky do brněnské vily Tugendhat. Třeba Loosova vila se mi moc nelíbila zvenku, ale vnitřek je úchvatný. No a zajímavé kousky jsou k vidění i na Babě. Takže děkuji za pěkný článek i za fotky. Inspirovalo mě to a někdy o víkendu si udělám výlet po pražských vilách :-).

  14. Moc se mi líbí ta secesní vila, klidně bych v ní mohla bydlet. Teda za předpokladu, že bych byla dostatečně finančně zajištěna. A taky se mi moc líbí Tlustjochova básnička, ještě teď se směju.

  15. * Petře, tak to máme společné, to ujetí. S Loosovou vilou, s tím vnitřkem, máš pravdu, je to geniální!
    * Evo, taky jsem se Pavlovi zasmála 🙂

  16. Hrady, zámky, domy a vily … To je moje vášeň … Ale pouze jako diváka, zájemce o architekturu, životní styl doby a genius loci místa. Když člověk není ten rentiér (ka), chce to hodně sehranou partu a „trochu“ těch peněz, aby všechno fungovalo… 🙂 Proto ani neholduji chalupaření a chataření. Radši se na nějakou pěknou „chalupu“ jedu jen podívat a jsem ráda, že jakž takž zvládnu udržovat svůj byt …

    • Ani já jsem nikdy chataření a chalupaření neholdovala, ale ne z nějaké nechuti, nýbrž, že bylo hluboko do kapsy, tím spíš, když jsme svépomocí stavěli dům. Do důchodu jsme měli co platit. Jen nevím, kde by bydlely děti, kdybychom ten domek nepostavili, ale to je už úplně jiné téma 🙂

  17. Píšu teĎ menší článek o architektůře, fen shui a bytech obecně i pro mě individuálně.A narazil jsem v souvislosti s vyhledáváním svého tématu právě na Váš blog, který mě rozhodně zaujal.
    Žil jsem na Miladě.Ale i v jiných vilách.A zaobírám se tím.A vaše zamyšlení určitým způsobem ovlivnílo moje zamyšlení.Jenž se něják zobrazí v mém textu.
    Takže dík-Je to Bezva.
    Nejlepší je název:souhlas šikla by se

  18. Dobrý den,

    zaujala mě Vaše stránka. Jestli budete mít zájem, mohu poslat nějaké fotky vily herce Rolfa Wanky. Vila byla znárodněna a já se tam v 60.tých letech narodila a žila tam do roku 1991. Ve vile nás tam žilo 5 rodin od sklepa až o půdu a to doslova.
    Mohu napsat i krátký článek jak to ve vile vypadalo. Dnes tato vila patří panu Aleši Třískovi, který ji získal prakticky za babku.
    Takže jestli Vás to zajímá, tak mi dejte vědět.
    Hezký den přeji.
    Martina

    • Udělala jste mi nebetyčnou radost! Prosím, napište článek a nemusí být krátký, já ho zde uvedu i pod Vaším jménem, jestliže mi ho sdělíte. Když si to nebudete přát, uvedu Váš článek, že mi jej poslala čtenářka mého blogu, to už bude záležet jen na Vás. A prosím, pošlete fotky …
      Tak teď už jen můj mail: akeyo@centrum.cz

  19. Moc pěkné! Ale že je ráno a budu muset pádit, tak jen krátká námitka, by ženy nenosily nos v obláčcích, že takové pěkné vily nosí ženská jména… to jen, aby zůstala „rovnováha“… Jaká se to dávají jména (po kom?) pro různé ty vichry, smrště, tornáda a podobné pohromy? Aha… 🙂

  20. Žijeme asi rok ve vile na Smíchově a můžu říct, že v době, kdy byla stavěna se v ní muselo žít krásně – mnoho prostoru a pohodlí, služka, domovník…kdo si to dnes dovolí?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s