No, nejsem já zmatkař?

lednicka Naše desetiletá lednička si usmyslela, že do toho všeho élentu co zde je, že nejenže bude chladit málo, skoro nic, ale že bude vylévat své odmražené námrazy na své dno a ne hezky spořádaně otvorem pro tuto činnost určeným. Ačkoliv jsem otvor pro jistotu několikrát vyčistila, vedla si svou. Vyslechla jsem několik historek, že tamti a támhleti měli tu samou závadu, že vrazili spoustu peněz do opravy a pak si stejně museli koupit novou, tak jsem milé svéhlavé ledničce řekla: “Dobrá, jak chceš, půjdeš z domu.” Na internetu jsem si našla jednu cenově příjemnou fešuli a zkonzultovala s dcerou, jak se na to kouká ona. Spráskla ruce a sdělila mi, že se takových ledniček chtějí obchodníci zbavit, protože má jenom áčko a já musím chtít áčko s dvěma plusama. Jelikož ráda vybírá, nechala jsem to na ní, už mně to vybírání přestalo bavit.

Po nějaké době přinesla vítězně ledničku, která odpovídala mým představám, co od ní požaduji, cenově dostupnou, zn. Liebherr,  s áčkem i s dvěma plusama. Skvělé podmínky dodavatele říkaly, že mi zdarma:

– vynesou lednici po schodech kam budu chtít,

– ji usadí na místo a zapojí,

– odvezou starou ledničku pryč

– a ještě ke všemu je u toho i zdarma doprava.

Obratem jsem ledničku objednala, uzavřela půjčku s Home credit a těšila jsem se na dodávku. Dodavatel mi příjemným mužským hláskem telefonoval třikrát, Home credit mi telefonoval příjemným ženským hláskem dvakrát. Poprvé mi dodavatel zavolal v jaké je fázi má objednávka, podruhé mi volal, abychom se domluvili kdy mi ji přivezou a potřetí mi volal, že už jedou a během hodiny budou u nás. Home credit mi volal poprvé zda jsem obdržela potvrzenou smlouvu a podruhé, zda jsem obdržela zboží. Byla jsem v dobrých rukou krále Miroslava, eh, co to plácám, ve starostlivých rukou obchodníků, jak to má být.  

Nastal den dodávky mé stříbrné krasavice. Sedím si v pohodě, čekám na dovoz nedočkavě a spokojeně, jak jsem všechno připravila a zvládla, když mě náhle napadlo: Kristejéžiš, kolik vlastně ta lednice měří na šířku? Vždyť ta stará byla v místě na knopík. Vyřítila jsem se s metrem, přeměřila starou lednici a nahlédla na stránku, kde byly parametry té nové a udělalo se mi malinko nevolno. Jo, ta nová potvora je o něco širší. Pobihovala jsem s metrem, strkala do vedlejší skřínky, jenže ta zas byla na knopík s jinou skřínkou. Jen něco málo zbývalo do příjezdu lednice, když jsem horečně vyklízela skřínku, posouvala ji o kus dál strk sem strk tam, svým baculatým bokem, sounož nadskok, abych nakonec těsně před příjezdem, zničená a vytřeštěná nastrkala tam, kam jsem ji nastrkat chtěla.

Konec dobrý, všechno dobré. Kluci byli šikovní a ochotní, lednici vybalili, obal si vzali zpět, vynesli na místo, osadili, vyrovnali, zapojili, poučili mě jak a co, vzali starou lednici a odjuchali. Nezbyl po nich ani papírek, tedy mimo návodu, záručáku, faktury a montážního klíče na nožičky lednice. Přesně tak jak stránky obchodníka slibovaly, tak se stalo.

Ale řeknu vám lidičky, ještěže jsem ten prostor stihla rozšířit, fakt by se ta nová nevešla.

hausfrauu

Obrázky, jak jinak, vypůjčené z internetu.