Všechno už bylo napsáno

Kopie - rucni_0003 tvrdí hlas lidu a já si myslím, že ano. Občas zjišťuji, že mě napadají stejné myšlenky jako ostatní, nebo naopak a konfrontace je docela zajímavá. Člověk je jedinečný originál, ale v něčem v podstatě stejný s ostatními.

Na blogu jedné blogerky, která se po jistý čas zabývala jedním jistým tématem, jsem objevila její úvahu o tom, že založí nový blog s jiným tématem. Sakriš jak mohla tušit, že se právě takovou myšlenkou zaobírám i já? Inu nic světoborného. Některé z nás pohání touhy po něčem jiném, něčem novém, zkrátka nemají “sicflajš”, někteří setrvávají u jednoho projektu navěky.

Já jsem v podstatě působila na 5 projektech, tedy 5 blogů. Jeden soukromý, jeden s architektonickou tematikou, ale to mě brzy opustilo, bylo to příliš amatérské a chaotické, jeden na Lidovkách, který jsem z jistých důvodů, po téměř dvou letech opustila, pak nastalo období pro blog – “Deník české babičky” na windowslive. Pro nedokonalé administrativní zázemí a změny jsem u nového administrátora založila blog s názvem “Brut”, kde jsem ale časem zjistila, že má také dosti poruch a sama jsem se někdy nemohla dostat do administrace. Uvítala jsem, že admin windowslive své technicky nedokonalé blogy zrušil a převedl nás na wordpress, kde jsem pokračovala s “Babičkou”, později jen s pozměněným názvem “Nepravidelný deník české rentiérky”, což je dosud.

No a jsme u toho. Mám pocit, že se blog v této poloze přežil, že bych měla podniknout něco jiného, něco zajímavého, co by bavilo mě i vás, mé milé čtenáře, kteří mně píšete komentáře, i pro vás, kteří mě čtete a nic nepíšete :-).

Tak co si myslíte vy? Mám nebo nemám? 🙂

rucni_0002

Fota z mého archivu:  Nahoře – Chotěboř, můj je jen ten kočárek sporťák, druhý hluboký je sestřenice

Dole – sedmdesátá léta – dovolená na Orlíku (Trhovky) v podnikové chatičce (podnik – mužův zaměstnavatel již dávno neexistující Montované stavby)