Muži se dělí na dvě základní skupiny

mudrpirk Na ty, co se narodí s kravatou (motýlkem) na krku a na ty, které tyto ozdoby přímo nenávidí a když si musí kravatu či motýlka uvázat, tak bědují a při nejbližší příležitosti, např. když v divadle zhasnou světla, tak si ji ihned sundají, aby až se rozsvítí na přestávku, kravatu (motýlka) opět na krk uváží. Samozřejmě to jde pouze sedí-li v loži.

Můj muž má fotografii z dětství u vánočního stromečku, kde s bratrem pózují pro fotografa  v kravatě. Vyprávěl mi, jak trpěl, naříkal, kravatu strhával, ale nebylo mu to nic platné, jeho matka dle své představy správných gentlemanů, které porodila, věděla přesně, jak mají být její synci na Vánoce oblečeni. Důkaz je na té fotografii, kterou bych vám ráda ukázala, ale bohužel se u nás doma nenachází. Nevím co mu rodiče slíbili, či čím mu vyhrožovali, ale na té fotografii se směje, jakoby se pro nošení kravaty narodil.

Samozřejmě, že když chodil do tanečních, tak musel mít  motýlka, ale v té době měl léta ovlivněná přírodou, kdy byl tak natěšený z děvčat, že až tak netrpěl.

Za celý náš společný život měl kravatu opravdu výjimečně, kde ji mít musel a využíval vždy nejbližší příležitosti, jak se jí zbavit, ještě než jsme došli domů.

A nastojte, jeho synek tuto vlastnost po něm zdědil. Už jako malé dítě, když jsme šli do divadla se sestrou a jejím stejně starým synkem jako byl ten můj, tak oba kluci byli vycídění, pečlivě učesaní, slavnostně oblečeni, což vydrželo Martinovi po celý sváteční večer, ale Danovi jen do prvního posazení na křeslo. Vlasy se mu na šošolce zvedly, ulízaná patka se naježila nad čelem, košile povytáhla tu i onde, knoflík na krku byl bleskurychle rozepnut, zkrátka z pečlivě vyupraveného chlapce se stal chlapcem rozvrkočeným. Máme doma fotografii obou bratranců, kloučků tak tříletých, kdy jeden stojí důležitě s novinami v ruce a druhý v ruce třímá prázdnou láhev od piva. Není složité uhádnout kdo je kdo.

Jsou muži, kteří bez kravaty nevytáhnou nohy z domu, jsou tací, kterým kravata vůbec nevadí. Jsou dokonce i tací, kteří nevyjdou bez motýlka, jako pan MUDr. Jan Pirk, kterého jsem v létě potkávala na chodbách nemocnice. Toho bych si bez motýlka už nedokázala představit. Vsadím krk, že má z dětství fotografii, na které má v ruce buď vědecký časopis, či odbornou knihu 🙂

jirka11

Nahoře: MUDr. Jan Pirk – vypůjčeno z internetu

Dole: Můj muž vlevo, ten s těma kšandama, vpravo jeho sestřenice Mánina, nejmenší je jeho bratranec Kája. Bohužel foto z Vánoc má u sebe mužova matka.