Není nad vaření podle receptu z blogu

obr_792 V posledním roce mě vaření úplně přestalo bavit. Ne, že bych se v něm vyžívala, nevadilo mi a docela jsem i experimentovala. Nakonec o knedlících jsem psala 2x, o nudlích dokonce ve své knížce. Octli jsme se v situaci, do které míří téměř každý a to je, že den tvoří jen čas na jídlo, večer čas na spaní a téměř jediné potěšení je to jídlo. Tedy já tam ještě nedošla, mě stačí brambory s cibulkou, kór když jsou brambory dobré, ale náš marod už v tom jede. 

Z počátku, když se muž vrátil z nemocnice domů, nic mu nechutnalo, nic mu nebylo recht, vyžadoval denně jinou polévku, nesnášel, když měl jeden druh po sobě dva dny a tak už to vypadalo, že ho vlastnoručně uškrtím, ačkoliv jej doktoři sebrali hrobníkovi z lopaty. Člověk se vaří s jídlem, s láskou přidává různé ingredience, aby se ve finále musel dívat na šklebení a poznámky, já už nechci, mě to nechutná, no jak malé dítě. To by mě vždycky čert vzal.

Jaktěživ nebyl vybíravý. Nesnášel jen rizoto, tvrdil, že je “fuchý”. Chápala jsem, že když je někdo téměř půl roku na umělé výživě, že se mu scvrkne žaludek a že se mu změní chuť, ale bylo nutné ho vykrmit, aby se trochu zvetil. Nejvíce to jistily nutridrinky, ale nemohl být živ jen na nich. Udělala jsem krátký proces a objednala pro něj dovoz obědů ze zařízení pro seniory. Polévku má konečně denně jinou a většinou mu to chutná, i když někdy také žbrblá.

Sobotní a nedělní vyváření je stále na mě. Už nevím co bych vymýšlela a tak jsem se nechala inspirovat článkem “Taková líná neděle” od zarox21, kde byl odkaz na recept na Boeuf Bourgignon. Velice mě to zaujalo a zaujaly mě také vepřové plátky na majoránce. Už ve čtvrtek jsem nakoupila všechny ingredience, i živý tymián (mám ho ráda i sušený -  drcený).

Vytiskla jsem recept a v sobotu podle něj uvařila Boeuf Bourgignon a i když jídlo bylo vařeno v papiňáku, na hodinu do trouby nebylo dáno a místo burgundského vína byla použita Frankovka, bylo to strašně dobré, boule za ušima jsme měli oba dva. Určitě to musí být ještě dobřejší, když se použije vše vč. postupu,tak jak je uvedeno v receptu. Zbylo trochu anglické slaniny a tak jsem ji dorazila, byla hezky libová a já měla dobrou véču.

V neděli přišly na řadu ty vepřové plátky a já jsem s hrůzou zjistila, že jsem si tu anglickou měla nechat, neb je použita i v tomto receptu. Nadávala jsem si, že přede mnou nic neobstojí, že jsem ji zbodla a jak se s tím teď vyrovnám? Ze zoufalství jsem to vylepšila kouskem másla a výsledek? Taky dobrý! Mana mana mana!

Pro ty, co to chtějí zkusit, zde odkaz – klik na Boeuf Bourgignon a zde odkaz – klik na Vepřové plátky na majoránce.

Musím probádat ještě jiné blogy, které se vařením zabývají a to tak, že blogerky píší recepty, které buď vymyslí nebo alespoň vyzkouší. Týden uteče a co já chudák mám pořád vařit?

boeuf-bourguignon-79890

Obrázek nahoře je ze sbírky Pavla T.

Obrázek dole vypůjčeny z internetu

Reklamy

33 thoughts on “Není nad vaření podle receptu z blogu

  1. Stačí nalistovat v Anuši Kejřové. Chutné a úsporné.
    Staré kuchařky jsem kdysi sbíral.
    Obzvlášť pokrmy z račích ocásků mne fascinovaly.

  2. O každodenním vaření mi Naďo, povídej. Už taky nevím co vymyslet. Když se zeptám manžela, řekne – něco uvař, mě je to jedno a já už fakt nevím co. Zdá se mi, že jíme pořád dokola to samé a navíc mě to vaření ani nebaví. Když někde na blozích objevím něco nového, rychlého a chutného, což většinou bývá, protože by se na blogu nikdo nechlubil blafem, jsem ráda a vděčně zkouším. To BB, taky určitě vyzkouším. 😀

  3. ňaďo, pročetla jsem si recept na to hovězí, hmmm, musí to být dobré! mno a napadlo mě, jestli to někdy nebudeš vařit znovu, že bys mohla schovat trcohu do kastrůlku a já bych si to s tebou vyměnila za něco, co zas umím já, jsou to sice jen dvě jídla, ale třeba by manžela zajímala? 1. palačinky se špenátem a 2. houbová polévka…?

  4. I já jsem postupně dospěla do stádia, kdy si marně hlavu lámu, co dnes ukuchtit k večeři. A tak nejraději „vařím“ pro naši psinu. Otevřu konzervu, přidám nějaké zbytky z lednice, ochutím hrstí „suchých bobků“ pro psy – a Willy baští, jen jí za ušima lupe. Pak se jenom olízne, a někdy se i zeptá, co to vlastně bylo. Jako kdyby si to od včerejška nepamatovala …

  5. Musím se přiznat, že mě vaření nedělá problémy. Vařím ráda a podle strávníků prý i dobře. Ale můj největší problém je, co uvařit. Manžel na můj dotaz pokrčí rameny a řekne: „Mě je to fuk, udělej něco dobrýho“. Já však potřebuju nějakou inspiraci, jakýkoliv podnět, tip. Tak sonduju v práci u kolegyň a ptám se, co budou vařit. A pak víkendy, které trávíme s vnučkami, to je další dilema. Vařit tak, aby to nejen mohly, ale současně i jedly malé holčičky. Dnes jsem si vyslechla komentář: „To kuře je nějaký dietní, takový nějaký jalový“. Měla jsem chut‘ vraždit.

  6. Docela ti rozumím, protože vařím pro svou mamku, která už taky leccos nepozře, ale že bude frfňat i nad zapečenými těstovinami nebo nad pečeným masem s brambory, nebo obloženým chlebem se šunkou, tak to už mám taky chuť vyběhnout. A to už peču maso, že se skoro rozsypává, stejně tak i brambory a rýži. Nojo, ale nedělám omáčky, to bude asi kámen úrazu… i když, počítám, že když tu omáčku udělám, tak nebude zase dobrá.
    Ale jestli se chceš kouknout na zajímavé receptíky, dám ti odkaz (tedy, pokud chceš brouzdat po netu a vyhledávat sama, nemusíš se na tyhle stránky dívat, ale pokud chceš nějaký souhrn, můžeš zajít sem:
    http://galeriana.blog.cz/1003/receptovy-blog
    Je jich tam docela dost, snad budou ještě všechny akční a nesmazané… nebo aspoň většina.

    • Děkuji ti, Vendy za odkaz, podívám se blíže, je toho tam dost a dost.
      Máš to doma stejné jako já :-), takže víš o čem píšu. U nás ty omáčky měly milost, ale denně se přeci nedá vařit omáčka s knedlíkem 🙂

  7. Já to mám spíš opačně. Hafo receptů, občas nějaké prozkouším, ale můj muž chce obvykle to, co máme vyzkoušené a co má roky rád :-). No, a to mi kamarádka posílá stále nové a nové … Taky Ti, Naďo, pošlu něco na mail.

  8. To jsi mi Naďo udělala velkou radost, že ti můj recept chutnal. Doma si moc pochval na vaření neužiju, bude to asi vsude stejne :-). Pokud jde o kuchařky na blogu, v odkazech na stránkách sobí babičky uvádím Šárčinu školu vaření (http://dolcevita.blog.cz/), která je hodně inspirativní, ráda také čerpám z http://www.apetitonline.cz/. A zjistila jsem, že čím jsem starší, tím víc mě vaření baví, protože mi vlastně chybí nějaká „ruční tvůřčí činnost“.

    • Já jsem měla radost, že si pomlaskával taky ten můj trapič a po dlouhé době mě vaření dělalo radost, kór když byl tak výborný výsledek. Za odkazy děkuji!

  9. Taky se při vaření hodně inspiruju internetem, což můj muž nese velice těžce. Kdyby bylo po jeho, vařila bych každý den guláš nebo vepřoknedlozelo, popř. uzené. Nic proti guláši, ale každý den ho opravdu nemusím. A tak když uvařím něco podle své chuti, ptá se muž vždycky podezíravě: Tos našla na internetu? A já musím zatloukat, že ne, recept mi dala sousedka :).

  10. mňam…to určitě zkusím! Včera jsme měli kančí pečeni a dančí bifteky, no moooc dobrý! Někdy je to dobrý, když chlap nějakou tu flákotu uloví!
    Pečenou kýtu vyrobil můj muž, ty bifteky pak já.

    • Vůbec si, Zuzko, nedovedu představit ani kančí pečeni ani daňčí bifteky. Divočinu jsem snad nikdy nevařila, mimo jednu výjimku, nějaký guláš, ale to bylo už dáávno. Na jídlo se máš dobře, muž to pro tebe uloví a ještě i uvaří 🙂 Taky by se mi to líbilo, tak abych se taky dobře měla a někdo pro mě uvařil, tak si snad spolu někdy alespoň zajdeme do toho Bredovského dvora ne? 🙂

  11. Čas, minulý tomu říkám já, to jako čas kdy jsem ráda a snad i dobře vařila a pekla. V jídelně máme velký stůl a sedíme u něj sami dva, s manželem a jeden po druhém pokukuje jak tomu či onomu nechutná, chybí nám inspirace mladých pus, které vše zhltnou s velikou chutí, a tak se přiznám že poslední dobou není vaření a pečení pro mne radostí ale jen povinností, která obtěžuje a pokud by se to dalo vyřešit nějakou tabletkou, bylo by mě to jedno, spolkla bych ji s vědomím že tělo dostalo co si zaslouží za tu svou neschopnost a bylo za to patřičně odměněno i potrestáno. Nezávidím nikomu, dokonce přeji všem co ještě chuť k jídlu mají, važte si toho a vařte a pečte, dokud vám chutná.

    • Třeba to, Anno, překonáte, třeba tím, že zavedete příjemné konverzace, ne já vím, nedá se radit, jen jsem vás chtěl nějak povzbudit 🙂

  12. Lidičky, tak jsem přečetl blog a ty diskusní příspěvky a dostal jsem jednak hlad a děsnou chuť na některém ty delikatsy, tam zmíněné.
    Před zhruba 5 týdny jsem s manželkou navštívil Argentinu, byla to část naší Grand tour through South America. Tam asi 150 km na západ od Buenos Aires (nádherné moderní město) jsme navštívili Estancia, v Mexiku tomu říkají Hacienda což je obrovska ranč asi o 4000 hektarech. V Argentině je hovězí levnější než mrkev, je tam 2x tolik krav než lidí nepočítaje v to voly, těch je všude habaděj. Tam na té estancii nás pohostili naprosto prvotřídnimi obrovskými steaky s výborným místním čerevným vínem.
    Ale i tak že jsem takový masožravec, zkusím Naďo ten recept na Boeuf Borgignon a pak napíšu. Zní to bezvadně a exoticky.

    • Honzo, já hovězí ráda, však jsem psala jak jsem zírala, kolik stálo hovězí z Argentiny zde v Praze 🙂 To jste si dobře pojedli. Doufám, že se ti BB povede a budete se doma oblizovat 🙂

  13. Příjemné ráno
    musela jsem se smát – neboť při čtení Vašeho článku a komentářů jsem se opět ujistila, že když člověk hodí pět chlapů do pytle – vypadne zase jenom chlap. Přítel sní vše, co dostane na stůl – kdykoli si může vybrat, zvolí menu:“mně je to jedno“. Často sotva dohýbe ústy mne nezapomene ujistit, že sice „dobré, ale – bejvalo to lepší“. Změnu chutí a nálad si naprosto odmítá přiznat 🙂 Každý člen rodiny má jiné chutě, a tak to řešíme střídáním privilegií. Jednou sníš rizoto, příště budou ptáčci. Vlastním mnoho kuchařek, receptů – na nic. Vyhledáme, co asi bychom si dali – a začne:“ale místo toho by mohlo být tamto, místo tohohle vyzkoušet tuto“ a než je „dovaříno“ původní recept by autor nepoznal 🙂 PS: Díky za inspiraci ..

  14. Dobrý den paní Naďo.
    Dorazila jsem k vám čirou náhodou a musím konstatovat, že jste mě hned napoprvé tímto článečkem pobavila.
    Jinak, já také dělám burguňské hovězí, ale strčím ho do trouby a několik hodin si ho nevšímám. Občas zkontroluji, zda nepotřebuje podlít.
    Přeji hezký den. Ditta.

  15. Co je to fuchý? Už si musím nainstalovat ňákéj slovník. Mě už se vaření netýká. Více-méně jsme doma dva. Nemohu zvyknout na to množství, když nás bývalo i šest a více. (Sliny se mi sbíhají.)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s