Kanada : ČR v roce 2011

Dala jsem se na porovnání  příjmů, výdajů a některých cen  v jedné bohatší provincii Kanady a v ČR v Praze. Vzorek pro porovnání, jsem vybrala na obou stranách co nejpodobnější. Manželé důchodci ve svém domku s autem, bez vlastních výpěstků. Usnesla jsem se se sebou, že jsou to vzorky z průměru, že jsou samozřejmě důchodci chudší až chudí a také bohatší až bohatí a oblasti u nás chudší a bohatší, zrovna tak jako provincie v Kanadě.

Co jsem se dozvěděla.  I v této provincii Kanady,  jsou nastaveny limity za léky, ovšem zdravotní pojištění si platí  zdejší důchodci, kdežto za nás platí stát. Porovnání jsem dělala mezi příjmy a výdaji na jedné i druhé straně.

Vyšlo mi, že kanadští důchodci ze svých příjmů utratí ročně za základní výdaje 83,57 % a na ostatní výdaje jim zbude (přepočtem) 84017 Kč. U českých důchodců (Praha) dělaly výdaje menší část, tedy 78,71 %, ale částka, která by jim měla ročně zbýt je také menší 57849 Kč . Samozřejmě jim takové částky na obou stranách nezbudou, protože mají výdaje za léky, kulturu, případné zvíře, oblečení, dárky a pod.

Když se to tak vezme kolem a kolem, všude chleba o dvou kůrkách, ale v podstatě se nám až tak zle nežije a s kanadskými důchodci se můžeme docela dobře srovnat.

ALE! Ale jeden velký rozdíl tu je. Možnost si za celý aktivní život našetřit částku na dobu, kdy je člověk odkázán jen na důchod od státu. A to, já vidím jako nesrovnatelné, protože nám to, až na nějaké výjimky, minulý režim příliš neumožňoval. Možná i proto někteří z nás, naříkají, protože jsou odkázáni jen na výši penze.

Jsou i tací co mají doma  (asi v prádelníku, to je taková obvyklá skrýš 🙂 600 000 Kč, jako jedna důchodkyně, co ji podvodníci o tu sumu, docela nedávno připravili.

Je čas, abyste (pro ty, které to zajímá), nahlédli do tabulek. A jedna technická: V případě, že se vám na vašem prohlížeči tabulky zobrazují nedokonale, 2 x na ně zaklikejte.

Jo, a když se vám to nebude líbit, tak mě moc netlučte, jsem statistik amatér 🙂

Fotografie vypůjčené z internetu
autor tabulek já
prameny – kanadští manželé, my, internet, kanadský občan

Reklamy

36 thoughts on “Kanada : ČR v roce 2011

  1. Prgáááááááááááááááááá, hej, Kelyši:-).
    Ale abych byla taky trochu slušná k Nadě :-). Zajímavé srovnání, tlouct Tě nebudu. Ovšem na statistika – ametéra jsi odvedla slušnou práci :-). Uvidíme, jak se pochlapí ti praví. Jinak máš pravdu v tom spoření si na důchod; můj muž ovšem už před cca 15 lety to prosadil v naší rodině (důchodové připojištění), a tak něco málo jsme stihli naškudlit :-).m.

  2. Zajímavé. K tomu jen podotýkám, že srovnatelná úroveň cen podle metodiky OECD je v Kanadě o 59 % vyšší než v ČR. Viz http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=CPL. Záleží tedy i na výši příjmu tj. důchodu. Pozor: Propočty OECD jsou různě zprůměrované a odhadované, takže samozřejmě nemusí pasovat na jednotlivé případy.

    • Děkuji vám, Jago, za odkaz, ale takováto statistická čísla mají na vstupu daleko více vzorků, jsou zpracovávána i daleko dlouhodoběji. V článku jsem uvedla parametry, tak jsem to napsala. Bohužel si ve statistikách, na který jste mi dal odkaz moc nepočtu, jsem totiž cizojazyčný analfabet 🙂

      • Ta tabulka se musí číst po sloupcích a říká, kolik jednotek národní měny potřebujme, abychom si koupili totéž v dané zemi. Takže za sloupce Czech Republic zjistíme, že totéž, za co dáme doma stovku, pořídíme v Kanadě za cca 160 Kč. Tudíž i ten náš důchod v Kč by měl být 1,6 x vyšší, abychom si mohli koupit v Kanadě totéž, co v ČR.
        Je to počítáno na jakýsi spotřební koš, takže jednotlivé položky se mohou lišit. Ta tabulka je zajímavá, zjistí se z ní např., že pro nás je „levněji“ jen asi v pěti zemích, nejlevněji v Turecku a nejdráž ve Švýcarsku.

  3. Milá Naďo,
    zrovna dneska ráno v posteli jsem o Vás asi hodinu diskutoval s manželkou a sice na téma: „Jak to všechno zvládnete?“ Vyprávěl jsem jí o tom, co musíte za den stihnout , a že já bych na to potřeboval 48-hodinový den.
    Je to: pečování o nemocného muže, vaření, nákup, venčení psa, úklid, nádobí, psaní blogů, vybírání fotodokumentace k článkům, reagování na komentáře asi tak od 20-30 lidí, psát své komentáře ke stejnému počtu blogerů, číst různé knihy a literaturu vůbec, a k tomu všemu navštěvovat školu 3. generace. A to jsem toho aspoň polovinu zapomněl…
    Prostě, Naďo, klobouk dolů!

    • Mirku, nechte na hlavě, smekat není nad čím. Co je pravda, tak prvořadá je péče o muže. Vaření se u nás koná v sobotu a v neděli, jinak mužovi obědy vozí (viz minulý článek). Nakupuji s Katkou jednou týdně, je to záhul, neb to tahám sama. Venčení psa je vcelku nenáročné, alespoň se dostanu ven. Úklid je také nenáročný, vcelku nemá kdo co roztahat, nádobí myje myčka (tedy stroj!). Co se týče blogování, tak to mi opravdu zabere dost času, ale není to v kuse. Je to v přestávkách v mé sesterské a sanitárské práce. A školu jsem už zrušila. Je pravda, že bych se měla společensky věnovat muži víc, ale pro mě je to jediná forma relaxu, která se dá vykonávat s přerušováním, když je třeba. A taky abych úplně nezblbla a nezmorousovatěla 🙂
      Tak vidíte, vsadím se, že vaše žena je vytížená daleko víc 🙂

      • Raději zrelaxovaná, než uštvaná!
        Raději diskutující a čilá, než unavená (psychicky) a zmourousovatělá!
        Jsem ráda, že jsem našla tento blog, vždycky si tady dobře počtu.

  4. Jsem též statistickým amatérem, takže tě moc chválím, je to přehledné!
    Dodám snad jen k naříkavosti že kdyby se srovnal počet decibelů vydaných hrdlem důchodce u vás a v Kanadě na nadávky, Česko by Kanadské staříky a mizivé procento mudrlantů hrdě převálcovalo… 😀 Ona už je to vlastně taková tradice, zanadávat si.

  5. Pobavila mě ta kniha vázaná. 19 až 3000, to je slušné rozmezí. Ale je to tak, sice za 19 možná pořídím něco v Levných knihách nebo v antikvariátu (a to vidím na brožku kapesního formátu), ale knihu vázanou dnes běžně od 300 do 500 korun a encyklopedie a obrazové knihy už jdou opravdu od tisíce výš. (I když některé do tisíce, abych nezkreslovala…)
    Jinak, díky za slušný přehled kdo, kde a za kolik… Ceny se i u nás liší a někdy dost silně, ale ty průměry celkem sedí… (jasný že v obchůdku na vesnici nebo malém městečku jsou vyšší ceny než v městských marketech…)
    Docela zajímavé jsou i porovnávací ceny s Kanadou, některé potraviny tam mají dokonce dost dražší,ale zase mají jiné příjmy – ale zase si platí (i důchodci) pojištění, takže ono opravdu všude chleba o dvou kůrkách, jak jsi už napsala v článku.
    Pozoruhodný výkon, Nadi, jsi dobrá!

    • Vendy, máš dobré kontrolní oko. Chybička se vloudila, chtěla jsem tam dát sumu 190 a ta nula se někde ulila 🙂
      Je vidět, že jsi pozorně studovala! Teď už to opravovat nebudu, ono bylo náročné ty excelovské tabulky dostat do článku. Tak jsem je vytiskla a naskenovala 🙂 Díky.

  6. No ono nějaké důchodové připojištění bylo i za komančů, měla jsem ho já i manžel, ale bylo to tuším jen na pět let a oba jsme tenkrát, těch pár kaček, okamžitě po ukončení rozfofrovali. Takže nemám tucha, proč se tomu spoření, vlastně říkalo důchodové. 😀 Tvoje tabulky jsou prima, jdu ještě chvíli bádat. 😀

  7. Naďo, jsi úplný vědec, jak jsi to promptně dala dohromady.
    Vidím, že u vás v Praze a zde na západě Kanady jsou ceny zhruba stejné. To dělá ta globalizace, kde v podstatě celý západní svět (do něhož samozřejmě Česko spadá) má ceny skoro an par. Jenom příjmy jsou různé. Také jde o region, ale v podstate to máš OKAY. jenom u atlasu map a knih si posuň desetinnou čárku doleva u te vyšší hranice. I ve Tvém blogu řádí blogový Šotek.
    Také chci podotknout, že zde v Kanadě měl každý možnost do penze si vybudovat zdarma bydlení, což v ČS většinou nešlo a dvacet let dnešního systému je málo. Pomohla k tomu silna inflace let sedmdesatých a osmdesátých, která doshovala až 18 procent a tak se koupil v roce 73 domek na dluh za treba 65 000 a splacelo se třeba 130 měsíčně, při výdělku průměrně 800 měsíčně. Koncem let osmdesátých už třeba vydělal 2 500 a tak začal splácet třeba 600 měsíčně a domek dobře vyplatil. Potom cena domku ve Vancouveru vylezla na 800 000 (rok 2005) a on domek prodal třeba Číňanovi a koupil dva na předměstí za polovic a z nájmu druhého domku zvýšil svoji penzi 1 200 měsíčně. Čili, takováto situace se musí též zvážit.
    Zásadně v „kapitalsmu“ se bohatne spekulací. Mnozí ale také ne ni doplatí. odpusť Naďo tento příspěvek.

  8. jsi dobrá! mně se z čísel a tabulek motá hlava, tohle bych dohromady nedala. Nicméně od 4. dubna máme v práci utrum s internetem, (velký bratr nás sleduje), tak se budu ozývat sporadicky…ach jo…

  9. Když jsem pročetl Naďo tvoji statistiku, musím podotknout, že ty ceny za zeleninu a ovoce jsou ceny zimní, v létě je to asi o třetinu méně. Nyni na př. koupíš bezvadné pomeranče kilo asi za 0,90 dollaru, (teď je sezona), mimo sezonu je to až 3 d. za kilo.
    Také chci se zmínit o lécích. Na ně tu platí t.zv. „Pharmacare“ což je provinční subvence. takže záleží na příjmu, a dle toho se stanoví cena léků. Kdo si hodně vydělá, platí plnou cenu a ti, kteří berou málo a penzisti mají pak velké slevy. A to se stanoví z daňového přiznání předešlého roku. Zdravotní pojistka pro dva manžele je 108 dolců měsíčně. nevím, kolik je zo pro rodinu. Pojistka na auto je v naší provincii od 850 do 1500 dolců ročně za jedno auto. To ale pro toho, kdo nejezdí do práce. pak to stojí třeba do 2000 za rok a záleží také na pokrytí t.zv. Third partz liability, to je, když já někoho nabourám moji vinou mohu se pojistir až do 5 000 000, což kryje všechny škody do 5 000 000, které způsobím druhému. Ale také záleží na ceně auta. To platí pro běžná auta. Drahé třeba Ferrari či Alfa Romeo stojí o mnoho víc.

    • Je to tak, Honzo, je mnoho věcí, které ceny ovlivňují, takže jedno a to samé zboží stojí různě v různých oblastech i ročních obdobích. To jen za socializmu byla pevná cena po celém území 🙂

    • Díky za upozornění. Já nejraději platím kartou, ale všude to nejde, tak si musím dát pozor, aby mi ji někde nepodstrčili při vracení.

    • Díky, já už je úspěšně udala v nejbližších potravinách. Ale jednu pěknou padesátku jsem si sentimentálně schovala… Jen doufám, že si nebudu sentimentálně schovávat tisícovku.

  10. Musím říct, že obdivuju, že ses do toho pustila, já se všemu, co zaváná matikou či statistikou vyhýbám, i když člověk se dozví zajímané věci. Jen se nebát;) Životní situace je ale hodně o povaze – někdo bude nespokojen bez ohledu na výši konta. Aneb jak říká Betty MacDonald – asi nejšťastnější jsme byli, když jsme toho měli nejmíň. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s