Good luck

Nevěsta měla překrásné a decentní šaty, mně se moc nelíbí polonahaté nevěsty, jak je to v poslední době v módě. Nevěsta působila sympaticky, mile, měla hezký úsměv a moc jim to se ženichem slušelo. Přehlídka klobouků byla fascinující. Co všechno jsou ochotny Angličanky vzít na hlavu, to tedy klobouk dolů. Některé dámy byly přesto přezevšechno velice šik, moc jim to slušelo.

Družičky a panoši byli roztomilí a nevěstina sestra, která je vedla měla také velmi krásné šaty a sama také krásná. Těšila jsem se, až novomanželé pojedou kočárem a dočkala jsem se.

Všechno se povedlo, nikdo neupadl ani neomdlel, alespoň tam, kde dosáhla kamera. Ať jsou novomanželé šťastní dlouhá léta, jako královna Alžběta a její manžel Filip, se kterým jsou manželé přes šedesát let.

Good luck, Williame a Kate!

MEV3aca51_DZL17_BRITAIN_WEDDING_0429_11

4fec493dc8c7470ada70c7c45edfdffc

Svatba Alžběty a Filipa, už tenkrát měly dámy na hlavách prapodivné klóbrcy.

162-image-princezna-diana-charles-svatba_1--200x152!

Svatba Diany a Charlese, Dianiny šaty se mi vůbec nelíbily, byly příliš okázalé, těžké a ona se v nich topila.

Reklamy

Zákeřná reklama

Je to už dávno, co lékařský svět klade důraz na znalost nejpodrobnější rodinné anamnézy (rodinná anamnéza – zdravotní stav rodičů, sourozenců a dětí – zaměření na dědičné a infekční choroby). Já to docela podceňuji, pořádně nevím na co moji předkové stonali a na co zemřeli, což nemusí být totožné.

V poslední době se dají v jakémkoliv věku provést (placené) genetické testy, na jejichž podkladu lze zjistit, jaká nemoc, postižení a jiné zatížení může ohrožovat současnou i budoucí generaci. Velice přehledně je v článku, na nějž níže odkazuji, specifikováno, jak, proč, spolehlivost zjištění, i s důsledky zjištěných informací působících na testované i jejich rodinné příslušníky. Já jsem pro, vždycky hledět pravdě do očí, ať je jakákoliv, i když reakce na ni je nepředvídatelná, pozná se až vypjatá situace nastane.

Mnohdy je člověk přesvědčen, že jeho přímý předek zemřel na jistou nemoc a neví, že měl chudák předek ještě jiné onemocnění, neméně závažné, než na které zemřel, jako je třeba rakovina prostaty. Člověk pak podceňuje různé příznaky a přikládá je věku, věří reklamě, že když si pořídí určitý potravní doplněk (lék), že ty příznaky zažehná a bude dobře. Jenže ne u všech je to tak.  Čím déle se takový člověk  “léčí” sám, tím hůře a to až osudově.  Zde právě hraje roli i rodinná anamnéza, ale  samozřejmě není samospasitelná.

Hlas lékaře:  „Všichni muži nad 50 let by měli vyhledat lékaře, pokud mají příznaky zvětšení prostaty (problémy s močením, časté chození na záchod v noci, přerušované močení atd). Nezhoubné zvětšení prostaty samo o sobě nijak vážné nebývá, ale rakovinu prostaty jen podle příznaků nikdy zcela vyloučit nemůžeme.“

Nesnáším reklamu na Prostenal. Na počátku, či konci reklamy by mělo zaznít, že jakmile muž ucítí nějaké urologické problémy, že by měl nejdříve navštívit lékaře a teprve po poradě s ním, propagovaný prostředek užívat.

Tento článek není brojením proti reklamám, ani reklamou na genetické testy, ale jen lehké upozornění na to, že je někdy reklama pěkně  zákeřná.

Zde stránka o genetických testech-klik.

Zde reklama:

Obrázek vypůjčen z internetu.

Pokus o psaní na zadané téma – Láska k Zemi

dancin-tree Na zadané téma jsem psala naposledy, drahně to již let, ve škole.  Po přečtení zadání mě okamžitě napadla báseň Jana Nerudy – Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické), i když se v básni jedná spíše o touze lidí proniknout do kosmu.

Nastal čas, kdy je nám už opravdu Země malá, tak, jak čteme v Nerudově básni. Podstatnou část Země si ničíme sami a další část ničí přírodní katastrofy. V roce 2012 je předpovězen konec světa – tedy konec existence Země. Asi už lidstvo nestihne objevit novou planetu, ve které by byly podmínky pro život a tak už ke stěhování lidstva do bezpečí, nedojde. Doufejme, že předpověď nevyjde, i když pro to lidi dělají co mohou.

Pojem – láska k Zemi. se mnou nijak necloumá. Zní to vznešeně a nutí to i vznešeně psát. A to mi nejde.

Mám ráda moře, hory, řeky, rybníky, lesy, města, městečka, vesnice … zemi českou, domov můj.

Mám ráda zázraky přírody, když na jaře obroste holý strom, zazelená se hnědá tráva, pomalu rozmrzávající zemí se protlačí první kytky, zázraky zrození, i to co vymyslely lidské mozky, vyrobily lidské ruce ať už obydlí nebo sochy či obrazy, vlastně umění vůbec. A taky zemskou přitažlivost.

S trochou dobré vůle by se možná dalo říct téhle “slohovce” , že je zde psáno o lásce k Zemi.

Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí, my bychom vzhůru k nebesům a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas: „Nuž pojďte, páni, blíže, jen trochu blíže, hrdobci*, jimž hrouda nohy víže!“

My přijdem! Odpusť, matičko, již jsi nám, Země, malá, my blesk k myšlénkám spřaháme a noha parou cválá.

My přijdem! Duch náš roste v výš a tepny touhou bijí, zimniční touhou po světech div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž, my světů dožijeme, my bijem o mříž, ducha lvi , a my ji rozbijeme!

Jan Neruda – Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické).

kalabrie 081

Foto nahoře vypůjčené z internetu.

Foto moře v Kalábrii je mé.

Krásné, pohodové a veselé

VELIKONOCE

přeji všem návštěvníkům mého blogu

Nezapomeňte, že v pátek se otevírají poklady. Pro ty, kteří už poklad doma mají, přeji hezké rozjímání a pro ty, kteří budou kdesi o půlnoci čekat u skály a deklamovat: “Horo, horo, otevři se pro člověka poctivýho a vydej mu málo z bohatství svýho“ přeji, aby se dočkal.

velikono velikonoc velik

Pohlednice od Marie Fischerové-Kvěchové

Kam zmizelo kuře?

kure Ocitla jsem se u známých v kuchyni a dostala za úkol upéct kuře, dokonce na otevřeném ohni. Ostatní se rozutekli po domě a zahradě a včil mudruj. Kuře jsem nasolila a říkala si, že přeci nemůže být nic lehčího než upéct kuře. Kuře se peklo, do okna kdosi strčil hlavu a zavolal: “A dalas tam bujón?” Vtipu jsem se zasmála, ale uvědomila jsem si, že jsem to kuře vůbec neokořenila.

Začala jsem hledat koření, v cizí kuchyni to není jen tak, každá hospodyně má svůj systém ukládání. Podařilo se mi najít papriku. Šla jsem pro kuře a ajta, krajta, kuře rozpláclé na uhašeném ohni. Hodila jsem ho do pekáče s tím, že ho dopeču v troubě. Naporcovala jsem ho a šla zkoumat troubu. Trouba měla spoustu knoflíků, i když s piktogramy, bylo to náročné. Vypadalo to, že má zabudovaný počítač a s troubou lze dělat všelijaké komedie.

Našla jsem správné knoflíky a šla pro kuře, že ho hodím do trouby. No toto … kuře nikde! Utéct nemohlo, to jsem vyloučila hned a Ela ho zbodnout nemohla, neb tam nebyla. Připadala jsem si jako žákyně ve škole, která nemá domácí úkol, učitel ji nachytal a před třídou ji zesměšnil. Co já řeknu ostatním, kde že mám to upečené kuře, na které se všichni těší? Pobíhala jsem po kuchyni, dívala se dokonce za skříň, pod stůl, nikde nic. Do kuchyně určitě nikdo nevkročil. Záhada zamčeného pokoje propukla zrovna teď, u známých v kuchyni. Kam to kuře zmizelo jsem se už nedozvěděla, protože jsem se probudila. Snad se mi někdy bude zdát pokračování 🙂

kuchyne

Obrázky vypůjčené z internetu.

Pro Fredyho

mleko