Výbuch nastal přesně v pondělí

Čím jsem starší, tím více si užívám jaro. Kdysi dávno pro mě jaro znamenalo jen předstupeň léta, které jsem dychtivě vyhlížela. Teď dychtivě vyhlížím jaro, užívám si kvetoucích keřů a stromů, o kytkách nemluvě. Ten zázrak  jara daleko víc prožívám než tehdy, kdy to pro mě byla samozřejmost -“No a co, co ty lidi na tom maj, rozplývat se nad rozkvetlými stromy, zelenou trávou a nějakýma kytkama”. Já měla jen starost, co si koupím nového na sebe, že se shodí těžké kabáty a vyhlížela jsem slunce, nové modely plavek a těšila se na léto.

Dnes už se na léto příliš netěším, vedro ani slunce už nejsou nic pro mě, stín je můj kamarád, ale ráda vzpomínám na koupání na plovce, v rybníku a opékání na slunci. Kolem mě voněly opalovací krémy, vajíčka na tvrdo, řízky, šustily pytlíky se sušenkama a bonbónama, protože u vody, to je stará vesta, u vody vyhládne. Večer jsem doma v koupelně sledovala o kolik jsem hnědší než včera a taky stupeň spálenosti. Každé léto, když jsem na sluníčko vystrčila bledé tělo, spáleninám jsem se nevyhnula. Časem se to srovnalo a tělo k mé spokojenosti, hnědlo. Podzim byl otravný, protože končilo mé zamilované období léta.

Dnes se naopak na podzim těším, obzvláště na babí léto, nakonec svůj k svému. Barevnost přírody je v té době nejsytější a nejomamnější, počasí je stálejší a nebývají taková vedra, i když je pravda, že se i vedro někdy dostaví.

Ale teď je jaro, jaro vybuchuje všemi barvami a bude se chovat až do léta, jako malé dítě. Hned bude plakat dešťovými slzami, hned se bude slunečně smát, někdy to obé pomíchá, někdy se bude bouřkově vztekat, jindy zas mrazivě vzdorovat a bude také utíkat s větrem o závod. Kolik asi jar nám ještě zbývá?

Obraz046 Obraz047

žlutý a bílý výbuch

Fotografie: Já, mobilem, malinko doupravené