Mělo by se střídat

leky Nevím, jak to chodí ve světě, jestli tam doktoři do receptů napíšou 3ml něčeho na rýmu, nebo nějaký inzulín, či něco na opruzené partie a ostatní nechají na lékárnících, nebo je ve světě doktor ten, co určuje čím by se měl pacoš léčit. Někdy totiž trvá dlouho než si chudák nemocný své léky osvojí bez toho, aby mu místo dobře, nedělaly nedobře. U nás doma je to tak s inzulínem. Nějaký čas se vychytávalo, který by to měl být.

Ne všechno levné je pro lidi to pravé, ale i naopak. Nejsem naivní babička, abych nevěděla, že se doktor často rozhoduje podle toho, jaké mu farmaceutický dodavatel dá “firemní propagační předměty”. Já jsem např. uvítala, když mi byly 2 léky nahrazeny jedním, byť dražším, na který si samozřejmě připlácím víc, ale je to pohodlí s polykáním. Naopak na zvýšený cholesterol jsem si s paní doktorkou dohodla ten nejlevnější, který také zabírá, u mě bez problému, u jiných prý problematicky.

Vypadá to, že za chvíli budou o způsobu léčby rozhodovat šamani, nebo báby bylinkářky. Možná se pak stane zdravotnictví křišťálově čisté, neboť odpadnou korumpovatelně možné vztahy a to i u lékárníků, na které si nyní brousí zuby farmaceutické firmy, které dosud obíhaly lékaře. Ony firmy samozřejmě mají už teď svoje magisterské ovečky, které dávají přednost jejich lékům, těm bezreceptovým, protože právě ty, jsou opravdu nejlepší a nejúčinnější.

Tuhle jsem kupovala mastičku a byla mi nabídnuty dvě, na potíže, které jsem přednesla. Chtěla jsem radu, která je účinnější. Paní magistra mi docela odsekla, že to tedy ona neví, ať si to doma vyzkoušíme. Je jasné, že na Chodově v nákupním středisku mají klientelu dost velkou, tak co by se namáhali s nějakou poradou.

A jak to celé vidím já?

“Mělo by se střídat, jsme taky potřební něčeho navíc”, prohlásil malý magistr a rozhlédl se po magistrech, kteří mu naslouchali. “Samozřejmě, střídat”, ozvalo se ze všech stran a magisterský lobbing se vrhl na ministra.

Ten se zamyslel a řekl. Je to tak, doktoři už mají dost, Teď zase budou tahat pilku magisterský. “A co lidi”, zeptala se naivní asistentka. “Mno, co lidi, však si zvyknou, hřbeti” (termín pro obecný lid z divadelní hry “Lucerna”)

Už je to tak, pánové Šimku a Grossmanne, dovolila jsem si volně parafrázovat dvě věty z vaší povídky “Moje jízda tramvají” Snad mi to tam nahoře odpustíte 🙂

„Mělo by se střídat, jsme taky unavení,“ prohlásil malý dědeček a rozhlédl se po lidech, kteří seděli. „Samozřejmě, střídat,“ ozvalo se ze všech stran a stojící se vrhli na sedící. Moje jízda tramvají Miloslav Šimek & Jiří Grossmann.

simek_grossman

Fotografie vypůjčené z internetu.

Pro Fredy Krugera