Až zítra

Zase jsem plná úžasných předsevzetí, které hned zítra zrealizuji. Zítřků nastalo docela dost, stále se nechytám. Jsem buď osoba značně líná nebo nespolehlivá nebo obojí najednou. Léto je na doskok, zeptá se co jsem dělala v zimě a já budu muset přiznat barvu, že jsem jedla a skoro vůbec se nepohybovala. Hlavně večer.

Po celodenním hospodaření večer ulehnu do svého koutku do postele, přepnu monitor na TV, naliji si sklenku bílého, přesně řečeno, jak se hodina posouvá k hodině spánku, tak je sklenek víc než jedna, tu si zobnu pár plátků tvrdého sýra (vápník musí bejt), tu „pár“ oříšků (jsou zdravé a je to vláknina),  tu „pár“ semínek tykví, nebo „pár“ koleček dietního salámu a jednou jsem dokonce zbodla i nanuk.  Zkrátka udělám si hezky útulno a tak si musí přijít na své i chuťové buňky.  Budiž řečeno, že pečivo večer nekonzumuji, ale ono je to jedno, protože večer se prostě jíst a pít nemá,  má se pít buď čaj nebo voda bez bublinek. A to já pořád plánuju, slibuju, že už od zítřka začnu a kde nic tu nic.

Včera jsem si na sebe vymyslela, že každé ráno, jen co si udělám své povinnosti a přečtu blogy, tak naskočím na rotoped a hezky, alespoň půl hodinky pěkně pošlapu. Když to udělám každý den, budu čerstvá jak  křepelka.

A výsledek? Přemluvila jsem se, že začnu až od zítřka. A proč? No, proč proč, zrovna mě nic nenapadá, tak třeba proto, že mám radost, že mi vyšla na jednom webu mikropovídka upravená z maxipovídky.

A z radosti jsem tedy na rotoped nenaskočila, ale šla a musela jsem vám to napsat – zde klik .

Tak na rotoped až zítra. A večer? Uvidíme 🙂

Obrázky z internetu, babča na rotopedu ze stránky – klik