Co je po jméně?

DSC08530

Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně.(William Shakespeare, Romeo a Julie)

Chápu lidi, kteří se snaží vyčnívat z davu, nechtějí být šedou zónou a snaží se o to třeba zvláštním oblečením. Za mých starých časů to šlo hodně mizerně, protože to chtělo buď domácí švadlenku, výrobu samodomo, nebo balíčky z ciziny od příbuzných, či nákup v Tuzexu.

Na štendrech v obchodních domech bylo k vidění pár modelů, rozdělených podle velikostí ve velkých sériích. Na jednu stranu to bylo výhodné, že si člověk stoupl ke své velikosti a vybíral, ale zase pak potkal ten samý model ixkrát. No, která mlaďucha by to chtěla? Po pár kouscích z dovozu se jen zaprášilo.

Dneska není žádný problém mít originální oblečení a tak se vymýšlí další odlišnosti. Co mě tedy docela baví a vypovídá cosi o tom jistém člověku je, pořídit si po svatbě dvě příjmení, ale dosud nezvyklého tvaru, aby byl ten jistý světový, nebo že je to móda, nebo prostě jen z důvodu, aby se odlišoval. Pár příkladů: Vendula Auš-Svobodová, Irena Maura-Novotná, či Patricie Novák-Podlipná.

Naproti tomu se mnou nehne spojení dvou křestních jmen, např. Andrea-Anna Peldová, či Jan-Matěj Rak. Docela se mi to líbí. Stejně tak se mnou nehne ani tento tvar – Zdeňka Žádníková-Volencová.

Určitě si říkáte – teda její starosti na mou hlavu a máte pravdu. Ale je sobota, venku je krásně, synek mi téměř dodělal kuchyň, všichni v domě spí, čtu si jiné blogy, i blogy autorek co mají ta podivná příjmení, zkrátka – duha se klene. 🙂

DSC08529

Foto Kristýna a Karolína vzájemně

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

38 thoughts on “Co je po jméně?

  1. A že se ale dřív opravdu hodně šilo. Mamka mi ušila šaty i do tanečních, uměla ušít plandavé kalhoty i s vypasovanou krátkou bundičkou a ze šusťákoviny, mi ušila i jarní kabátek. A abych nezapomněla, z proševu, zimní kabátek. 😀 Dělat kejkle se jmény a příjmením, je módní až v poslední době. 😛
    Naďo, to byl prima článek, ta duha, se vyklenula, až ke mě. 😀

  2. Já mám určitě také více jmen, jen si to nemohu přesně ověřit. To druhé jsem dostala při křtu a myslím, že je Marie (tudíž Miroslava Marie). Ale nějak si to nepamatuji, neb mi bylo pár týdnů :-).
    Také nejsem nadšená z těch různých tvarů ženských příjmení – a děti žen z Tvých příkladů nebudou rovněž, pokud mají stejná příjmení. Než se ve škole podepíšou, tak jejich spolužáci už budou doma mastit na compu :-).
    S šitím a přešíváním mám tu nejlepší zkušenost. Moje maminka byla výtečná švadlena (ale šila jen pro rodinu a stačilo to, bylo nás pět .-). I svatební šaty mi šila z vamberecké krajky. Bohužel (opakuji se, vím, ale třeba si to přečte někdo,kdo můj povzdech ještě neslyšel .-), já jsem s této její zručnosti nezdědila absolutně nic.

  3. Jarko a Mirko, to jste měly s maminkou švadlenkou opravdu velkou výhodu. Jsem ráda, Jarko, že se duha doklenula až k tobě 🙂

    • Pavle, ta paní to neměla jako příjmení, ale jako přezdívku. Ovšem stejně smekám klobouk, že o takové paní víš. Víš něco o něčem co nevíš? 🙂

  4. No jo, jména. Ta jsou opravdu důležitá! 🙂 Ale musím říci, že někdy se s nimi dělají takové… jak bych to řekla… hlouposti. Teď je móda dávat hodně jména cizí. Neříkám, že se mi to nelíbí, ale přeci česká jména jsou tak krásná, nebo ne?
    No, nic… 😀 Já si pojmenovávání a vymýšlení jmen užiji ve svých povídkách, to mi stačí 🙂

  5. Tak nevím, paní autorko, zda se mám urazit nebo vám poděkovat za mou prezentaci na vašich stránkách o))). Nepochybujte o tom, že se opravdu tak jmenuji a docela mne mrzí, že se vám to příčí. Mějte se hezky, máte krásný blog, takový lidský.

    • Milá paní Ireno, doufám, že jste se neurazila, anžto jsem vyjevila jen svůj názor a to poměrně lehounce. Nakonec jsem z Vás stejně paf, jak jste mě mohla objevit. Nic adresného v článku není, mimo Vašeho jména a ani na IDnesu jsem ho neprezentovala …
      Mně se podobná spojení jmen nepříčí, to snad z článku nevyplývá 🙂

      • Ale ne,neurazila, paní Naďo, vy jste velmi zajímavá autorka a našla jsem Vás blog, naštěstí pro mne, v přehledu a budu Vás číst. Takových autorek, jako Vy, je velmi málo. Vaše slova i povídání je jako sedět odpoledne na krásné zahradě. Mé druhé jméno mám po babičce. Pocházím ze smíšeného rodu. To tak na vysvětlenou. Nemusíte se omlouvat. A přeji Vám hodně zdaru ve Vašem tvoření a hodně úspěchů. Jste moc fajn.

    • Vyjevím taky názor – paní snad neuražená, myslím, že kvůli napsanému se urazit, bylo by divné, hodně nepřiměřené. „Co do jména“ si já taktéž preventivně říkávám, když tak slyším, o jakých jménech budoucího dítěte uvažuje naše dcera (po kom to dítě je?!).. Holt spojení různých jmen vyvolává různé libosti, dané často usazeným zvykem, jindy se může zdát všelijak zvukomalebné, neřku-li někdy až krkolomné. Někomu se vyvede jméno náramně. Měl jsem spolužáka, ten se představoval: „já jsem Frajer“ (psáno německy), ale radši před jméno dodával křestní- Erik.

      • Nedělám nepřiměřená gesta a spíš jsem ráda, že jsem Vás lidičky, zcela náhodně objevila. Můj dědeček měl čtyři jména, můj otec dvě, moje babička šest. To tak chodilo v historických rodinách. Můj děda si přál, abych byla ještě Josefa a Anna-Marie, ale babička v tom, jak jsem se dozvěděla, zabránila. Nemusím za sebou táhnout celou historii rodiny.
        Můj syn má tři. Co se týče výběru jmen, pro dítě, je to těžké, ale je třeba také zohlednit, aby ho dítě umělo dobře vyslovovat a aby psaním svých jmen se netrápilo půl dne. Už dlouho jsem například nepotkala holčičku, která by se jmenovala Růžena. A přesto je to takové květinové jméno. Já bych dětem dávala jména, z kterých vyzařuje láska a optimismus. Aby je lidé rádi oslovovali. Aby byly šťastné!

        • To byl, ale na nás, co jsme s ním sdíleli pokoj šesterák se nevyvyšoval. Spal nahoře na palandě a měl odtamtud docela rozhled nejen po pokoji.

  6. Myslím, že jsou teď v Česku v modě i staročeská jména. Přibývá Matějů, Vojtů Kryštofů, dokonce jeden synek mého synovce se jmenuje Mikuláš. Představ si Naďo, kdyby za mého dětství byl někdo Matěj!!!!! To bývala perfektní nadávka.
    Zde v Anglosaském světě má každý dvě křestní jména, prvnímu se říká first name, druhému middle name. A pak samozřejmě následuje the last name či family name. Rodilí Kanaďané se diví, že nemám middle name. Vždy jím říkám, že chudí lidé ho nemají. Tak pokývou hlavou a po očku po mně pokukujou.
    Horší to mají Španělé. Takový chudák malíř Goya. Jeho plné jméno bylo „Goya y Lucientes Francisco José“ a jeho součastník architekt Herrera se jmenoval plným jménem
    „Herrera y Gutíerrez de la Vega Juan“ a to ještě nejsou jména nejdelší. Oni si to ale krátí a slušně osloví třeba toho Goyu „Don Framcisco“. No a já to mám nejjednodušší. Jsem zkrátka HONZA. A kdo je víc??? Já vim, dva Honzové.

    • Jasně, Honzo, i v Rusku mají dvě křestní jména. Dostal jsi mě s tím, jak zdůvodňuješ absenci druhého jména :-). Matěj a Mikuláš nebo Kordula za našeho dětství, to by bylo něco nemyslitelného, to by takové dítě ve škole neobstálo 🙂

  7. Se jmény je to vůbec patálie. Nejlepší je dát dívence nějaké neutrální jméno. Protože až se vdá a změní se jí příjmení, vznikne z toho někdy opravdu veledílo. Znám jednu Lindu Pindelovou. No není to bomba?

    • No, teda, Evi, fakt bomba, kdyby si zvolila dnes módní tvar příjmení – Pindela. Linda Pindela, to by bylo něco :-), i když, jak jsem zjistila podle portugalského překladače, Pindela je zajímavá čtvrtek:

      Čtvrtek Pindela je 80-hektar nemovitostí se nachází v oblasti Minho. To zabírá celé údolí v obci S. Tiago da Cruz, 5 km od města Vila Verde.
      To je typický, ekologická farma s starý zámek je obklopen velkým pestrobarevný a dřeva. Toto dřevo, se starými a vzácnými dřevinami, je domovem pro mnoho druhů zvířat Středomoří.

      Zámek byl postaven v 15. století. V přízemí se nachází tradiční vinný sklep a stodola, která mohou být použity hosty, aby si domácí oběd nebo Stačí ochutnat sklenku portugalského vína.

      Vedle domu je krásná zahrada 19. století, s jezírkem a dvě kašny. Starý kamenný-dělal akvadukt je stále používán pro přepravu pramenité vody do domu.

  8. Já jsem se v mládí nikdy nechtěla odlišovat, spíš jsem se ukrývala někde v pozadí, ale když si tak vzpomenu na roky na gymplu, kde jsme byly samé holky, ale každá byla jiná, vzhledem, oblečením, osobností a to byla 70.léta, t.j. domácí dílna. Naopak, když dnes tak pozoruji stejně starou mládež, zdají se mi holky všechny stejné, stejně nudné, stejně šedé, jsou výjimky, ale těch je poskrovnu. Co se týká jmen a příjmení, různě zkombinovaných, vypadá to sice zajímavě, ale než se to napíše a „překokrhá“…Není nad jednoduchá jména. Někdy to vypadá u ženy, která si ponechala manželovo zkrácené příjmení, velmi komicky.
    P.S. Potěšila mě vzpomínka na Timravu, také jsme ji probírali ve škole, kdysi…

  9. Některá exotická jména (nebo cizí vůbec) jsou pěkná, ale rodiče by taky měli přemýšlet nad tím, že jejich potomek (většinou holka) se vdá a získá příjmení někoho jiného. Parcival Novotný zní docela otřesně…
    Při tvém popisu jsem si vzpomněla na jednu scénku z Takové normální rodinky, kdy vybírají jméno pro ještě nenarozenou holčičku, a už přemýšlí, koho si jednou vezme. Aglája Vopajšlíková, to přece není přijatelné.
    (Že se místo holky narodil nakonec kluk a dostal jméno Jan, to už ví asi každý, kdo tuhle povedenou sérii viděl).
    Opravdu je asi nejlepší volit jména jednoduchá. I když zase hrozí, že v jednom ročníku budou běhat samé Jany, Anny, Ivany nebo Hany.
    A Petrové, Pavlové, Jani nebo Jardové…
    Nemůžu nevzpomenout porevoluční dítě, zvané Půlnoční bouře.
    Jak na ni doma volají? Bouřko? Půlnočko? Hromobití?

    • S těmi jmény je to vždycky, co je módní, nebo která slavná či knižní osoba nás ovlivní. Když jsem čekala syna, bylo jasné, že to bude Daniel (Danny Williams, nebo tak nějak, se mi moc na rádiu Luxembourg líbil).

  10. Pravdu máš, stejně jako pan shake z pear. Proto jsem se nazvalo tak, jak se nazvat má každý tvor – tak, jak vypadám a odkud pocházím, a čím jsem!
    Otázkou je, jak by dopadl Otokar Březina se svým jménem mezi dívkami a se svou tragickou poezií, když i takhle si připomínáme jeho pseudonym.
    A znám jednu Carmen-Annu. Dneska už se nelze čemu divit, Babičko – člověk i stvoření by se udivili 😀

    • S básníkem je to pravda, jeho pravé jméno by asi na ty dívky moc nepůsobilo, i když jak na jakou, některé třeba právě ano. 🙂

  11. tak to jí prozradím, ale jenom tobě, že mám taky dvě jména: Zuzana Josefa. To je, co? Josefa po babičce. kdybych se narodila jako kluk, tak bych se jmenovala František po dědečkovi.

    • Mně se jméno František moc líbí, už dávno a nevím proč, v naší rodině se snad vůbec nevyskytoval a já žádného neznám 🙂 tedy mimo pana Františka Nepila, kterého mám jako spisovatele a člověka moc ráda.

  12. Ja jsem po kmotrach u krtu Ludmila Cecilie Frantiska a jeste pouzivam middle name, jak zminuje pan Honza, a to jak jsem se jmenovala pred svatbou. Takze kdybych se podepisovala celym jmenem, tak se podpis bude skladat z peti slov.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s