Život v důchodu je bájovej a jde mi k duhu

vydra_005 Já nevím jak kdo, ale mně když někdo řekne – vypadáš unaveně, nebo nemám v pořádku výsledky odběrů krve, hned se cítím na umření. Opravdu se cítím unaveně a sleduji se, zda příznaky nemocí, podle odběrů naznačených, už náhodou nevystrkují drápy. Když mám žízeň větší než včera, je to podezřelé, určitě nastupuje cukrovka 2. typu. Když žízeň nemám, uvažuji jestli nestávkují játra, ledviny nebo jsem si jen na pití nevzpomněla. Jsem unavená, určitě se zhoršila štítná žláza. Do té doby normálně fungující, klesám večer do postele s pocitem, že je to se mnou čím dál horší, že už tak jedině do švestek.

Nastupuje má dcera, takto zdravotní sestra, která se domnívá, že má doma nesvéprávného pacoše. Pomyslně mi rve z ruky večerní sklenku vína – “podívej se na své výsledky, vůbec bys to víno neměla pít”. Já se chabě bráním, že když ze mě vyrobí abstinenta, že už nebudu mít vůbec žádné potěšení, co člověk z toho života má, jen to jídlo a pití…, kouřit jsem přestala před 12 lety, atd. Načež ona kontruje: “No právě, potřebovala bys zhubnout, nic pro to neděláš, málo se hejbeš”. Stále mě peskuje jak bych měla zdravě žít a já jí to stále kazím.

Dávám jí za příklad jednoho našeho příbuzného, který dostal nějakou nemoc, kde mu postupně odumíraly všechny orgány, ležel asi tři roky, pak už slepý, neschopný žádného pohybu, jen přijímal a vylučoval. Jeho trápení mohlo skončit dřív, ale měl srdce jako zvon a než odešlo i ono, tak to nějaký rok trvalo. Taky jí musím důrazně připomínat, že není moje matka, ale dcera a že ještě nejsem nesvéprávná. Prostě jsem nevděčná opice, protože to se mnou myslí dobře. 🙂

Nejraději jsem, když potkám bývalou kolegyni, která vykřikuje na celou ulici jak dobře a odpočatě vypadám, jak je vidět jak mi důchod svědčí a to se pak opravdu cítím dobře a přes bolavá záda si málem poskočím, jak je život v důchodu bájovej a jde mi k duhu!  

chvojka

 

Obrázky se svolením Pavla T., z jeho sbírky.