Život v důchodu je bájovej a jde mi k duhu

vydra_005 Já nevím jak kdo, ale mně když někdo řekne – vypadáš unaveně, nebo nemám v pořádku výsledky odběrů krve, hned se cítím na umření. Opravdu se cítím unaveně a sleduji se, zda příznaky nemocí, podle odběrů naznačených, už náhodou nevystrkují drápy. Když mám žízeň větší než včera, je to podezřelé, určitě nastupuje cukrovka 2. typu. Když žízeň nemám, uvažuji jestli nestávkují játra, ledviny nebo jsem si jen na pití nevzpomněla. Jsem unavená, určitě se zhoršila štítná žláza. Do té doby normálně fungující, klesám večer do postele s pocitem, že je to se mnou čím dál horší, že už tak jedině do švestek.

Nastupuje má dcera, takto zdravotní sestra, která se domnívá, že má doma nesvéprávného pacoše. Pomyslně mi rve z ruky večerní sklenku vína – “podívej se na své výsledky, vůbec bys to víno neměla pít”. Já se chabě bráním, že když ze mě vyrobí abstinenta, že už nebudu mít vůbec žádné potěšení, co člověk z toho života má, jen to jídlo a pití…, kouřit jsem přestala před 12 lety, atd. Načež ona kontruje: “No právě, potřebovala bys zhubnout, nic pro to neděláš, málo se hejbeš”. Stále mě peskuje jak bych měla zdravě žít a já jí to stále kazím.

Dávám jí za příklad jednoho našeho příbuzného, který dostal nějakou nemoc, kde mu postupně odumíraly všechny orgány, ležel asi tři roky, pak už slepý, neschopný žádného pohybu, jen přijímal a vylučoval. Jeho trápení mohlo skončit dřív, ale měl srdce jako zvon a než odešlo i ono, tak to nějaký rok trvalo. Taky jí musím důrazně připomínat, že není moje matka, ale dcera a že ještě nejsem nesvéprávná. Prostě jsem nevděčná opice, protože to se mnou myslí dobře. 🙂

Nejraději jsem, když potkám bývalou kolegyni, která vykřikuje na celou ulici jak dobře a odpočatě vypadám, jak je vidět jak mi důchod svědčí a to se pak opravdu cítím dobře a přes bolavá záda si málem poskočím, jak je život v důchodu bájovej a jde mi k duhu!  

chvojka

 

Obrázky se svolením Pavla T., z jeho sbírky.

Advertisements
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

36 thoughts on “Život v důchodu je bájovej a jde mi k duhu

  1. Kdepak není nad důchod!!!! Jo a ty dobře míněné rady – těch je vždy přehršle. Každý nejlépe ví, jak na to, pokud se to netýká jeho samého. Já důchod také cením a nechci si z něho dělat čekárnu na kremaci. Jako moje máti, která zemřela v necelých 95 letech, čiperná až do posledního dne, hlavně duševně. Byla to žena s fenomenální pamětí. Ta dovedla užít důchodu!! A jedla a pila na co měla chuť. Tak to má být.

    • Jo, Honzo, to byla jiná generace, měla neustálý pohyb. Denně nakupovat, vařit, prát povětšinou na valše, atd. Ne, to asi jediným důvodem nebylo. Mojí tchyni bylo vloni 90 let a vypadá líp než my všichni dohromady 🙂

      • Ještě k mé matce….její dětství a mládí neuvěřitelná dřina na hospodářství v Rakousku. Vstávat ve čtyři ráno, obsloužit dobytek, podojit několik krav odvézt domů z louky trávu, kterou nasekal její brácha a pak do školy v Neulengbachu. A odpoledne stejný kolotoč až do setmění. Jako panenku na hraní jí máma dala váleček na nudle a na jeden ten držák udělala hlavičku z těsta. Ona si pak sama na ni šila šatičky. Jediné volno měla, když šla k muzice do Burgstallu v sobotu večer. Ale i při pracech na poli si zpívala, měla nádherný soprán a s bráchou jodlovali. Celá vesnice ráda poslouchala….Pak se vdala a chtěla z té otročiny pryč a tak si vzala vídeňského Čecha Honzu Marka staršího. Před válkou se odstěhovali do Čech. Mám asi 4 hodiny rozhovorů s ní o jejím životě na DVD…ale to se netýká tvého blogu Naďo.

        • Ale Honzo, mého blogu se týká všechno. Už jsem to psala, že jsem ráda, když moji návštěvníci nereagují jen na dané téma, že jejich příspěvky mohou být jakkoliv dlouhé, že můžou psát i své vzpomínky nebo prostě co je napadne, když si přečtou můj článek. Já tu mám jen jedno pravidlo, zlé a sprosté příspěvky bych smazala. Nechci malovat čerta na zeď, ale ještě jsem to udělat nemusela … Vyprávění o tvé mamince je zajímavé, určitě zaujme i jiné návštěvníky.

          • A taky zaujalo. Dnes se totiž nezpívá. Myslím jen tak, doma, pro radost. U žehlení, u uklízení… Honzova maminka v dětském věku je navíc perfektní představitelkou dětí, které si vystačí s málem a to, co chybí, nahradí fantazií. (Řekla bych, že přemíra dnešních hraček je sice pěkná, ale děti se v podstatě nudí).

          • Já souhlasím s tebou i s Honzou. Moje maminka bude mít příští týden 91 let, její starší sestry zemřely obě v nedožitých 95 letech (proto jí říkám, že má ještě čas). Já si myslím, že čím horší kdo ten život má, tedy náročnější, tím větší imunitu vůči všem neduhům si vypěstuje. A ještě jen skromně dodám, že já (tedy jen sama pro sebe) si ráda DOMA při práci zpívám. Ale musí mi k tomu zahrát ta správná muzika.

  2. Já zatím v důchodě nejsem, ale rozhodně bych nechtěla sknčit jako důchodkyně nemocná a bez peněz, to je nejhorší kombinace.
    A nesmět si nic dopřát?
    Kolikrát mě napadá, že zvýšit si počet let za tu cenu, že nebudu pít kafe, jíst čokoládu, zcela vyloučím ze života maso a sladkosti, nebo že si už nikdy nezapálím (nojo, zapráskaní kuřáci), tak o takové zvýšení nestojím.
    Nic se nemá přehánět a myslím že to platí pro obě krajnosti. Nehledě na to, že ani tzv. zdravá výživa a zdravý styl života nezaručí, že člověk zdravý zůstane.
    Jak říká jedno rčení, je lepší opotřebovat se, než zrezivět.
    A Nadi, tobě přeji, aby těch pohodových dní bylo víc.
    Takže tu príma kolegyni bys měla potkávat denně…
    A soudě podle tvých článků, jsi ve výborné kondici! 🙂

    • No právě, o kondici se moc mluvit nedá. Ve starém těle mladý duch, jak to níž napsala Blanka :-). Jako kuřáka tě, Vendy, lituju, protože co se teď činí za hon na kuřáky, to je děsný.

      • S tím honem na kuřáky mi spíš připadá, jako by chtěli odvést pozornost lidí od důležitějších problémů (třeba že mají odchod do důchodu v 68 letech a snad to dotáhnou naši politici až na 75 let. Taky je problém, že lidi v tom důchodě nebudou mít z čeho žít, přestože každý měsíc odvádějí tzv.sociální pojištění – ale to podle všeho ztratilo svůj původní účel.)
        K tomu kouření, vypalování či báňání, jsem trochu netypickej kuřák, protože si zapálím většinou v práci nebo když jsme s holkama na kafi… a někdy vůbec. Mám svůj limit a ten se snažím nepřetáhnout… a myslím (a nechci působit alibisticky), že větší metla lidstva jsou stresy…
        (Tenhle komentář můžeš, Nadi, smazat, je trochu mimo téma).
        P.S. – aspoň že máš mladého ducha, mnozí třicátníci jsou dnes starší než šedesátníci. Psychicky.

  3. Honza i Vendy vlastně řekli vše, co jsem Ti chtěla napsat. A pocity s námi opravdu někdy cloumají víc, než skutečné nemoci :-). Dneska nenapíšu víc :-), neb bych byla protivná – děsně mě bolí nohy …

  4. Jediné, co mi na důchodu vadí je to, že se mi absolutně nedostává času. Já prostě nechápu jak jsem mohla všecko zvládnout, když jsem pracovala! Co se správné životosprávy týče, tak můj táta vždycky tvrdil: „Raději budu žít a umřu v šedesáti, než živořit do devadesáti.“ Přiznávám se, že v tom jsem asi po něm. Jo a Naďo, nezapomeň na jednu věc: Když se po šedesátce ráno probudíš a nic tě nebolí, tak seš mrtvá.

  5. jo…to znám! Jen mám někdy dojem, že já se toho důchodu snad nedožiju a jestli jo, tak budu furt lítat po doktorech :-((

  6. Na svůj předčasný důchod si nestěžuji, i když jsem ani na vteřinu nepomyslela, že bych někdy do něj mohla jít, když už se to tak ale přihodilo, přijala jsem to v klídku a bez pocitu, že mě odložili do starého železa. 😀 Jinak toho pro své zdraví, ale moc nedělám. Sport mi byl vždycky cizí, na preventivní prohlídky chodím jen k ženskému lékaři, zuby si řeknou samy, ale s praktickým lékařem, se skoro neznáme. Měla bych si nechat aspoň změřit tlak a chlesterol, jenže já ty doktory tak nesnáším. 😦

    • Taky doktory nemusím, až když to sama nezvládám, musím k nim, co se dá dělat. Jsou nemoce co nejsou vidět, třeba ten cholesterol je zákeřnej…

  7. Můj důchod přišel právě včas. Těšila jsem se na něj už od 18 let 😀 S odchodem do důchodu jsem si koupila psa a odešla z města na venkovskou chalupu. Tady je mi fajn a i když mě občas něco bolí, doktora vyhledám až když to není k vydržení. Souhlasím, že život v důchodu je bájovej a taky mi jde k duhu.Člověk by neměl mít čas se pozorovat a já se o to snažím. Mám spoustu koníčků a zábavy, takže se nenudím ani chviličku.

  8. Já se teda Nadi do důchodu netěšila a taky jsem to hodně dlouho nemohla rozchodit. Chyběly mi děcka, chyběl mi náš fantastický kolektiv. Pracovala jsem s mentálně postiženými a kdo je trochu zná, ví, jak úžasná ta práce s nimi je.
    Co se týká zdraví, jsem toho názoru, že „tělo má jít do hrobu zhuntovaný“ – takže si užívám všeho, co mi zdraví dovolí. Doktorům se vyhýbám velkým obloukem, drobné potíže řeším babskými radami a ty větší se mi (zaplaťpánbůh) zatím vyhýbají. Je mi jasné, že kdybych navštívila doktora a nechala si udělat preventivní prohlídku, tak by se určitě něco našlo. Ale když o tom nevím, žije se mi tak nějak klidněji a pohodověji.

    • Evi, ty jsi tak pilná a obětavá, že nemáš čas se sledovat. Chápu, že když jsi měla zaměstnání, které je spíše posláním, že se ti do penze nechtělo a že se ti pak stýskalo …

  9. Já už jsem v důchodu dlouho, ale teprve poslední roky si ho užívám. Ze začátku jsem jako ve snách lítala od doktora k doktorovi, protože se mi neustále přidávaly nové nemoci. Teď už jsem je „zboxovala“ do určitých hranic a naučila se s nimi žít. Ještě, kdyby mě tak nebolelo koleno. Pak by mě nikdo neudržel doma.
    Naďo, užívej si důchodu a dopřej si vše, co máš ráda. 🙂

  10. Všem Vám přeji, abyste si krásně užívaly důchodu, byly zdravé a těm, co se teprve do důchodu chystají a už se těší, tak aby jim to rychle uteklo. Těm, které se netěší, tak je utěším, že všechno jednou skončí, i to zaměstnání :-), tak co se dá dělat. Zbudou vzpomínky a o těch vzpomínkách můžete psát blog nakonec všechny! 🙂

  11. Už jsem nad tím kolikrát dumal, že člověk chce slyšet, že vypadá dobře i když ví, že je to jen společenská fráze. Když se potom ale naše známá podřekne: „Tam seděl ňákej starej páprda, už aspoň takovejch sedmdesát let“,
    a já dodám s úsměvem: „Takže je mladší než já“, dotyčná se omluví, ale v nitru duše to člověka zamrzí, protože si najednou uvědomí své stáří, které normálně nevnímá…

    A ještě jeden vtip na podřeknutí se:
    On: „Drahá, kdybych zemřel, vdala by ses znovu?“
    Ona: „No, asi jo.“
    On: „A spala by si s ním v jedné posteli?“
    Ona: „To asi jo.“
    On: „A milovala by ses s ním?“
    Ona: „Byl by to přece můj manžel, drahouši.“
    On: „A dal bys mu moje golfové hole?“
    Ona: „Ne, on je levák…“

  12. Ještě k té fyzičce – asi bych vyzkoušela přidat některé potravinové doplňky. Mám dojem, že nejsi moc zastánce vitamínů a podobných přípravků, ale myslím, že takové bylinné Alveo, nebo Aloe Vera, nebo nějaké bylinkové kapky by ti mohly prospět… určitě by ses cítila fyzicky líp.
    Taky je dobré brát céčko, selen nebo kelp (mořská řasa).
    To samozřejmě nevylučuje večerní sklenku vína nebo ranní štamprličku slivovičky (třeba i do čaje).

  13. Vendy, tak já, kdybych si dala ráno štamprličku, tak už bych asi z postele vůbec nevylezla :-). Myslím si, že nějaké céčko by nebylo od věci, jarní únava je pes!

    Pavle, 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s