Zase jedna technická

tramtram ale než se k ní dostanu, tak se musím svěřit, že se lidi nějak polepšili. V poslední době se k sobě chovají nějak líp. V metru jsem viděla jednu, už sice ne tak mladou, ale pořád dívku bílé barvy, jak pustila černou paní jako viks i s neméně černým děckem sednout, ať mi někdo říká, že jsme rasisti, pak jsem omdlela, že mně pán dal přednost ve dveřích a ještě ty dveře podržel, všeobecně v tramvaji jsem zaznamenala ochotu mladších posadit ty starší, dokonce i mě. Při vystupování paní o berlích z tramvaje se jí pán zeptal, zda nechce pomoct, ta paní slušně a s úsměvem poděkovala a řekla, že není třeba, že to zvládne. Že by to bylo jarem?

 

Tak teď ta technická:

Lidičky, mám vás v oblíbených už docela velký sloupec a ráda bych si přidala vás nově objevené, jako třeba Břetislava, Ježurku, Le fille Ash a jiné, ale na svých stránkách nemáte RSS (Atom) a tak já se nedozvím, kdy máte nový článek, abych vás navštívila, popřípadě okomentovala. Prosím, požádejte svého admina, aby vám takové zařízení na vaše stránky umístil a tím to bude hned veselejší 🙂

 

rss_panacek

Advertisements
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

29 thoughts on “Zase jedna technická

  1. Zdvořilost vždy potěší. Možná to bylo počasím? V takovém pěkném dni se třeba rozzáří i myšlenky a probudí se dobrá nálada. A s dobrou náladou se dají líp dělat dobré skutky…
    Rasismus? U nás?
    Ale kdeže… Myslím, že všichni víme, jak to je. Ale v článku to vyznělo hezky.
    Kéž by takových dnů bylo víc!
    (Metrem sice nejezdím, ale u nás v Brně to taky není s lidmi tak špatné, hodněkrát jsem viděla, že si děcka stouply a pustily starší lidi sednout. )

      • Tím líp! To už svědčí o celkové mírumilovnosti některých lidí, ne jen o občasném dobrém vyladění.
        Jeden čas jsem si myslela, že lidi stojí za houby a jsou strašně zlí.
        No, stojí za houby, a jsou strašně zlí.
        Ale zdaleka ne všichni, většina lidí je (pořád) dobrá a slušná… Když ona ta zloby, když se vyvalí na povrch, je strašně moc vidět, kdežto dobrý skutek se utopí ve všednosti…

  2. Tak v poslednej dobe som na dnešnú mládež naštvaná dosť často. Stále ma v autobusoch púšťajú sadnúť si – to fakt vyzerám tak staro? Občas sa ich to zo žartu opýtam a potom mi je ich aj seba ľúto, keď vidím tie rozpaky.:-)))

    • To je těžký, být tebou, tak to neřeším a raději si sednu, protože příště tě už nikdo sednou třeba nepustí, i když to možná budeš potřebovat (může ti být třeba špatně, nemyslím to tak, že bys vypadala staře).
      Ono odmítnout děcka, když tě pustí sednout, může vést k tomu, že se příště na to vykašlou… Takže, jestli můžu radit, věkové a vzhledové starosti neřeš a přizpůsob se situaci… 🙂
      (P.S. mluvím z vlastní zkušenosti, do důchodu mám sice daleko, ale dvacet už mi taky dlouho není. Takže když se stane, sice se necítím nejlíp, ale sednu si, už proto, aby gesto toho dotyčného nebylo zbytečné.)

  3. Od doby, kdy jsem vystoupila z pracovního procesu, jezdím hromadnou dopravou opravdu jen vyjímečně. Takže nemohu posoudit, jestli se udála nějaká změna k lepšímu. Tvých pár řádek, vyznívá vskutku pozitivně a to mě těší. Že by pravda a láska, začala vítězit? 😀

  4. Uvidíme, jak se polepšení projeví, až od července MHD podraží a my, vybraní senioři, bysme měli jezdit zdarma. Nesobecky se mi to nelíbí, to zas bude: „Bábo, dědku..“
    S technickým RSS se pokusím, ale začnu až zítra, zítra nejdřív.. 🙂

  5. Dle mého názoru dnešní mladí nejsou horší, než tomu bylo dříve. Jistě, nemohu soudit situaci v Česku, když se tam objevim na pár týdnů každý druhý rok. Za mých sporadických návštěv vidím oba extrémy. Mladíky a mladice neurvalé, obličeje nabílené, tváře, nos, jazyk, pupek okované a přiblble se tvářící, mladíci s kalhotami zavěšenými proklatě nízko, ošuntělé kedsky s nezavázanými tkaničkami. Tak jako zde ve Vancouveru. Vidím tam ale i mládí velice sympatické, chovající se ke stáří s respektem. Vím, že Naďo nesrovnáváš „krásné a zlaté“časy minulé a ty „děsné“ časy dneška. Nicméně z toho, žas překvapena vztřícnosti mladých dneška mi trochu napovídá, že to tak myslíš. Ale faktem zůstává, že se člověk někdy zamýšlí nad dnešní mladou generací. Jako za mého mládí si naříkal recepční hotelu Graf na Vinohradech, když mu někdo šlapal po trávníku. Na dveře hotelu napsal: „Tráva se diví, JAKÉ sou lidi“ a musím doznat, někdy se DIVIM TAKY.

    • Honzo, nešla jsem až tak do historie, ale konstatuji jen určité zlepšení v poslední době, porevoluční. V minulých letech a to vlastně nedávných to bylo nějak horší nebo se mi to tak zdá. Zdravím tě.

  6. Je to pravda, že to záleží na jednotlivcích a taky určitě v tom má roli to jaro… Běžně mám s cestováním v přeplněných dopravních prostředcích dost špatné zkušenosti. Jsem přesvědčena, že velkou roli mezi lidmi hraje úsměv a že je nakažlivý. Všimla sis, kolik zamračených lidí chodí mezi námi? Jednou jsem se na takovou osobu usmála a něco jsem se jí zeptala a ona se téměř vyděsila. Čím to asi bude?

    • Poznámka pro Helenu-B, snad mi odpustí reakci na její příspěvek. Nedávno jsem mluvil s přítelem, kteý se vrátil z návštěvy Ukrajiny. V tramvaji v Kyjevě se ho jedna paní lámanou angličtinou zeptala: „Vy nejste Ukrajinec, že?“ „Máte pravdu, proč se ptáte“ Protože se často, jak na vás koukám, usmíváte!“
      Také jsem si všimnul v Čechách v dopravních prostředcích i jinde, jistý stupeň naštvanosti. Proč tomu tak je? Že 18. listopadu 1989 čili den po zvonění klíčkama to u vás nebylo jako v Západním Německu? To bude trvat dvě generace. A je tu ale jedna podmínka. každý se musí změnit uvnitř, ne jenom „ten druhej“. Odpusťte mi to kázání. Ale cítím to tak

      • Obávám se, že to není tím, že se nekonají hospodářské zázraky.
        Ono to je spíš tím, že spousta lidí žije na hranicích chudoby (ten proklamovaný průměrný plat 25 tisíc totiž zdaleka neodpovídá pravdě, průměrný plat se spíš pohybuje mezi 8-14 tisíci a to podle toho, jestli se dělají noční a jestli se proplácejí soboty a neděle. )
        Lidi by nebyli tolik naštvaní, že si musí utahovat opasky, kdyby současně neviděli, jak se tu krade ve velkém a nikdo není potrestaný, jak se všechno zdražuje a nikde není vidět úspora, protože se všechno uspořené obratem vyhodí na nesmyslné zakázky nebo nesmyslné akce.
        (Myslím, že na předčasné volby jsme tady experti a takové kraviny, jako sčítání lidu, taky. A předražené dálnice a tunely Blanka a podobně…)
        A zatímco lidi obracejí korunu, a přemýšlí, jak vyjdou od výplaty k výplatě, naše vládní honora si žije jak prasata v žitě a přemýšlí, jak zvýšit odchod do důchodu tak, aby to bylo rovnou do hrobu.
        (To je jen můj názor, myslím, že mnozí uvažují podobně, i když ne všichni).

        • Tuším, že jste Vendy odpověděl (la) na moji reakci. Musím předeslat, že to co jsem psal (a co mimochodem nepatřilo do Nadina blogu) jsou jenom mé dojmy. ROZHODNĚ nemohu argumentovat s vámi o situaci, kterou znáte moc dobře a já jen tak „z rychlíku“. A zase jen takový možná povrchní dojem: Píšete, že mnoho lidí žije na hranici chudoby. Ale já vidím přeplněné ulice autama cizích značek, pro auta není kam šlépmout, na venkově si lidé přestavují chalupy, lidé v obchoďákách nakupují plné vozíky zboží, restaurace jsou přeplněné , každý i ten školáček má mobil, lidi mají počítače, lidé jezdí do Alp, na Mallorku, Tuniska, Řecka, i zde v Kanadě potkávám turisty z Čech a když vidím toto, nelze se mi divit. Ale to, jak se tam krade, to je smutný fakt, ale kradlo se i za Bolševika, jen se o tom nevědělo. Kolik chat, které se postavily byly z kradeného!! Jinak uznávám, že vámi zmíněné příjmy jsou na hranici živoření. Jako zde v Kanadě, kdy průměrná státní penze dělá asi 1300 dolarů měsíčně, což je průměrná činže za malý rodinný domek. Ale to asi srovnávám jablka se švestkama.
          Tak odpusťe vy, Vendy i vy, kteří čtete moje příspěvky. Nechtěl bych dělat dojem všeznalého emigranta.

          • Ale Honzo, nikdo ti nemá co odpouštět, nemáš se za co omlouvat. Píšeš svůj názor, v něčem s tebou souhlasím. V komentářích je jen slušná výměna názorů, za to jsem moc ráda. Nikdo zde na nikoho neútočí. 🙂

  7. Ono se to s těmi charakterovými vadami mládeže leckdy přehání. Je třeba statisticky prokázáno, že dnes pouští starší lidi sednout v tramvaji mnohem víc mladých než v 17.století :-).

  8. Byl jsem loni šokován, že mě už sedmnáctiletá dívenka pustila sednout v tramvaji. Už je to tady! Tvářil jsem se asi velmi rozpačitě a potom jsem se vypoklonkoval a vystoupil (bylo to jen o stanici dříve). 🙂
    Zato mého mladšího syna, když asi dva měsíce byl nucen chodit o berlích tak ani náhodou…

  9. K mládeži bylo řečeno vše, já jen k RSS. Už mi aspoň měsíc, ne-li dva, nefunguje. Nevíš, čím by to mohlo být? Zpětně pak projíždím několik článků, když mám čas a vyhledám blogy. Obecně jsem ale u počítače méně; tenhle víkend zase nebudu.

    • Moje poznámka sice k stížnostem na mládež nepatří, ale při této zmínce o RSS, se připojuju, že když pořád ještě u mne s RSS nic progresivního, tak jsem aspoň trochu rozšířil ono věnování Vám, Naďo, k té stránce 98, spojené s jinou stížností, vlastně spíš s povzdechnutím.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s