Jako tenkrát já

katka1 Blíží se vysvědčení, i když ještě za měsíc a půl. Mé úžasné vnučce, studentce gymnázia, hrozí dvojka z chování. Nevím, zda to půjde ještě zvrátit, nebo je to konečná, ale tím pádem jsem si vzpomněla na svoji dvojku z chování, ve druhém ročníku průmyslovky.

Jeli jsme na výletní exkurzi na dva dny někam, kam, to si už nepamatuji. Večer jsme se ubytovali po dvou, v pokojících nějaké ubytovny. Po večeři se někteří rozptýlili tak, že v pokojích dosud obývaných jedním pohlavím došlo k jeho promíchání, takže se zamkli jeden a jedna.  Na průmyslové škole tehdy bylo daleko víc kluků než děvčat, takže se zbylí kluci slezli na jeden pokoj a já s nimi, protože jsem svého vyvoleného ve třídě neměla a taky jsem měla své místo v pokoji obsazené.

Největší komik třídy ten večer perlil, takže jsme se všichni smáli jako blázni, hulákali jsme ve vší počestnosti, až na tu láhev vína (na x lidí!). Samozřejmě jsme nutně museli přilákat pedagoga, který vtrhl na tento zábavný pokoj, aby osazenstvo umravnil. Když mě spatřil, začal nepříčetně vykřikovat, takže promíchané páry mohly uprchnout tam, kam každý patřil a jediná já jsem to všechno odnesla dvojkou z chování. V té době jsem to pociťovala jako strašnou křivdu, protože jsem si nebyla vědoma žádného přestupku, kterého bych se dopustila. Když už, proč jen já, kluci se smáli jako já, drželi v ruce sklenku s vínem jako já a všichni byli oblečeni, což se o mých spolužačkách říct nedalo.

A proč že hrozí dvojka z chování Kristýně? Protože se místo odpoledních hodin počítače a tělocviku účastnila kurzů francouzštiny, které probíhají ve Francouzském institutu ve Štěpánské ulici a jiný termín nebyl možný. Nevím co čekala, že se bude dít, ale když to všechno prasklo, tak ve škole nastala vichřice a vichřice následně nastala i doma.

Je to ale náhoda, Kristýna chodí taky do druháku, jako tenkrát já.

kristaja11

Kristýna a já

Nahoře dcera Katka, ta měla z chování vždycky jedničku 🙂

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

25 thoughts on “Jako tenkrát já

  1. No jo, jenže tenkrát to byl hrozný prohřešek. Učitelé běsnili i pro sebemenší hloupost. Mě třídní učitel zakázal v 8. třídě nosit silonky se švem. Dodnes nevím, co na tom bylo pobuřující. V 5. třídě jsem jednou přišla s nalakovanými nehty, bylo zle. Poznámka jak Brno do žákajdy.
    Ale proč dávají dvojku z chování tvé vnučce, to nechápu.
    Holt jsem asi nějak pozadu. 😀

  2. Janah a Jarmilo, u Kristýny je to porušení školního řádu, má vlastně neomluvené hodiny, ale přeci jen si myslím, že by to mohla spravit ředitelská důtka nebo tak něco, jak říkáš, Janah, když se jedná o nadstavbu vzdělání a ne úmyslnému vyhýbání se škole.

    • Naďo, já ti rozumím. A to by nespravila dodatečná omluvenka od rodičů? Vždyť se nikde neflákala, ale rozšiřovala si vzdělání. Myslím, že se jí v životě víc hodí francouština než tělocvik. Ten trest se mi zdá neadekvátní prohřešku.

  3. Mě hrozí dvojka z chování doživotně.
    Neustále mám totiž tendenci nedodržovat nesmyslná pravidla, která si společnost vymýšlí a pak vsazuje na bedra podřiditelných. No, tak jak jinak už mě mají potrestat – právo na svobodu trestu jim ubrat nemohu! 😀
    Ještěže ti lidé na tu Alfu nedosáhnou, milá Babi. Mají na Zemi tolik zamotávajících nesmyslů, kterých by nebylo třeba, až se v tom někdy dusí jejich individualita… A pak když někdo přijde a ukazuje jim to svým užíváním si a usmíváním se nad životem – pic! „Dejme mu dvojku z chování, to ho naučí mračit se do rytmu!“

  4. Kdepak, mě nikdy dvojka z chování nehrozila, byla jsem hodná holka. Jen teď to pociťuji jako nedostatečnost, protože se nemůžu smysluplně zapojit do debaty. 😦 😀

  5. Dovolím si kacířskou myšlénku: Pokud by byla škola výsostně spravedlivá (což je samozřejmě pouze iluze), dalo by se říct, že nepřipravuje své studenty na reálný život :-). Myslím, že může být pro studenty užitečné, vyzkouší-li si občas v přiměřených a zdravému vývoji celkem neškodných dávkách sami na sobě drobné nespravedlnosti. Důležité je, aby tyto zkušenosti v člověku nedokázaly ubít správné vnímání přirozené spravedlnosti a přiměly ho k co nejobjektivnějšímu hledání hranice mezi vlastním a cizím zaviněním (protože vždycky bývají přítomny obě složky). A pokud jde o dvojku nebo jedničku z chování, ta neříká o člověku zhola nic. Ostatně stejně jako mnoho jiných známek a nálepek. Tak držím palce, ať to dopadne nejlépe, jak to bude možné.

    • Petře, jak je vidět, tak jsem se i s tou dvojkou dokodrcala do důchodového věku, docela jsem se v životě uplatnila a myslím, že dodržovala předpisy a zákony, ale je fakt že pocit nespravedlnosti tenkrát se mnou dost zacloumal.

  6. Když život bývá někdy pes! Mně dvojka z chování naštěstí nikdy nehrozila, ale to byla jiná doba (tresty ukazovátkem přes ruce, držet ukazovátko v předpažení, stát v koutě na hanbě a pod.). Největší malér mi způsobil Timur a jeho parta, na kterém jsme byli se školou v biu. A že naše třída seděla až vzadu na balkoně, film byl s titulkama a já v té době ještě nevěděl, že bych měl nosit brýle, v domácím úkolu jsem Timura vylíčil jako darebného hocha a rváče, podrobnosti si už nepamatuju. Naštěstí se to pak vysvětlilo. Ještě si dovolím nad rámec školního námětu k malérům, které mohou člověka postihnout „jako nic“ (termín Káji Maříka), uvést jeden pozdější, kdy by mě v jiné situaci jistě za to zastřelili, kdyby to bylo naostro. Na vojně v rámci cvičného poplachu mým úkolem bylo do terénu vyvézt krabičku s klíčema od štábního trezoru. V kopcích pod Milešovkou jsme zjistili, že v rozespalosti jsem u okénka od dozorčího vzal místo patřičných klíčů jiné a právě takové, které potřeboval jediný důstojník, který v kasárnách zůstal a měl tam „jako“ lilvidovat věci, které nesmí získat nepřítel. Ochromenost jako dvě mouchy jednou ranou. Správné klíče přivezla spojka na motorce, strategický boj na zpřístupněných mapách z našeho trezoru mohl pokračovat. Nezastřelili mě za to, byl jsem odměněn jen sedmi dny ostrými, ale že potřebovali zrovna vyprojektovat rozšíření jídelny, vězení nahradilo rýsování, za které jsem pak získal pochvalu. Uvědomuju si, že tohle sem nepatřilo, tak se omlouvám (snad s rádoby polehčující myšlenkou, že Naďa se zmiňovala, že příspěvky mohou být i delší..). A při délce tohoto povídání by se mi sem už málem nevešla důležitá moje poznámka stran obrázku Katky.. Naďo, zapůsobila na mne podobně jako ta fotka z roku 71, víc říkat nebudu, bylo by to něco ve smyslu jako o stromu a jablku, jak uvádí přísloví. 🙂

    • Ano, Břetislave, jsem ráda, když moji návštěvníci napíšou i své dojmy a příběhy. Tu fotku Katky jsem tam dala proto, aby bylo vidět, že jsem jí podobná, jak řekla jednou její třídní paní učitelka. Přesně v tomto gardu, ne že ona mně 🙂
      No, je dobré něco umět, nakonec ti rýsování zachránilo kůži 🙂

  7. Teda kdyby chodila místo odpoledního vyučování randit, nebo se flákala někde po hospodách, tak by ta dvojka byla namístě. Ale za návštěvu kursů francouzštiny by měla spíš dostat pochvalu. Určitě ji v životě využije víc, než tělocvik. Nojo, ale škola jaksi tyhle logické argumenty nevnímá.

  8. Je to opravdu paradox, bohulibá neúčast – ale jako bývalá úča vím, že je přesně dáno jakýmsi zákonem, jak známkovat případné neomluvené hodiny (zpětně omlouvat nelze 🙂 a je-li Kristýnce víc než 18, tak už se omlouvá sama, čili předpokládám, že nějakou omluvu měla, ale tu jí neuznali :-). A další paradox je právě v tom, že se žáci v podstatě od třeťáku mohou omlouvat sami – a to je pak hukot! „Omluvených“ hodin jsou mraky, lékaři nemají povinnost sdělovat, zda tam žáci opravdu byli (dokonce to možná ani nesmějí, už přesně nevím). Já bych řekla – teď ji to asi štve, ale jednou bude mít co dávat k dobru.
    Při té příležitosti si vzpomínám, jak jsem jednou brečela (doslova a moc) před svou ředitelkou a zástupkyní, aby nevylučovaly mou studentku ze čtvrtého ročníku, protože se jim zdálo, že jsem jí pozdě (z její strany po více dnech, než se mělo – ale já v té době nebyla každý den ve škole, učila jsem na zkrácený úvazek) omluvila několik dní. Nechaly si to vysvětlit, koupila jsem jim pak i bonboniéru; ale byl to několikahodinový boj o její záchranu(dostala taky dvojku z chování, byla i trochu naštvaná – netušila, že to mohlo dopadnout i hůř). Poznala to na maturitě, sice ji udělala, ale s odřenýma ušima; ale já byla šťastná, že to poslední pololetí mohla dokončit :-).

  9. Ještě jsem si vzpomněl na jednu meziškolní příhodu, kdy neslušňáci dopadli lépe než slušňák (tím jsem byl já). Na povinné prázdninové brigádě před nástupem na vejšku jsem se snažil fyzicky si máknout na bytovkách v Příbrami. Vedl mě k tomu obdiv k spolužákovi z bývalé mělnické průmyslovky, který vesloval v tamním oddílu a že byli dobří. Já, nesvalovec, chtěl jsem své svalstvo taky nějak posílit a tak jsem jednoho slunečného dne s krumpáčem ve výkopu se snažil, seč mi bylo možné ve výhni letního slunce, zatímco kamarádi se uchýlili do sklepa za účelem karbanu. Po nějaké době si mé tělo vyžádalo krátkého odpočinku, i ulehl jsem vedle výkopu a samozřejmě vzápětí usnul. Trochu mi přišly divné nějaké zvuky, které se ozývaly opakovaně z nedaleké strážní věže (je to nepodstatné, ale na stavbě pracovali také nějací vězni, s kterými jsme se ovšem nesměli stýkat, zpětně by mohlo být i zajímavé vědět, jestli tam nebyl někdo politicky známý, ale naše zájmy se tehdy ubíraly jinými směry), a když jsem se v plném slunci konečně probral, stál nade mnou nadurděný stavbyvedoucí jako nad ulejvákem a pamatuju si jeho slova, která mi vmetl do tváře – že jestli já vyštuduju, tak že on se stane papežem.. Tak tak taky mohou dopadat dobré oumysly, naštěstí tohle proroctví mu nevyšlo. 🙂

  10. Tak já osobně si myslím, že horší, než ta dvojka z chování je ta bezmocnost to nějak změnit, protože i podle mne je to zbytečná dvojka. Za takovou „blbost“? Vše je vždy v nás – v lidech, někdy bohužel.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s