A docela mi bylo z toho smutno

konethom Tak dnes jsem si na sobě vyzkoušela, jak to vypadá, když se lidi motají pod nohama těm druhým. Je to mizérie to stáří, nebo jsou nějaké skvrny na slunci. Vím, jak já sama zatínám zuby, když se mi ti nemotorové* motají v krámě s vozíky pod nohama a trpělivě čekám, i když otáčím oči v sloup. Jsou ale lidi, kteří jsou jako p. rychlý ve filmu Florenc 13.30, kteří když mají před sebou překážku nedočkavě hrabou kopytem, eech, nohou, aby mohli pokračovat ve svém slalomu, aby neztratili ani minutu. Pokud jen hrabou nohou, je to dobrý.

Tak zrovna já dneska vyzkoušela všechno možný. Začínajícího p. Alzheimera, i pletení se pod nohama druhým. I když bych si byla přála vypadat roztomile popleteně, tak dneska jsem excelovala jako maximální trdlo veliké. V duchu, že dáma za MHD nikdy neběhá, raději si povoz nechá ujet, jsem popatřila na autobus, který stál ve stanici ještě s otevřenými dveřmi a bylo to přesně moje číslo, kterým jsem hodlala jet. Nejdřív jsem si řekla něco o té dámě, ale náhle mě popadl akční syndrom a do otevřených dveří jsem vystartovala, no vystartovala, bylo na mě prostě vidět, že chci jet s tímto šoférem.

Dopadla jsem na sedadlo a usnesla jsem se sama se sebou, že přestoupím u Thomayerky na stosedmdesátku a pojedu s ní až domů. Mohla bych jet až k metru, ale raději cestuju povrchově. Dojíždíme k Thomayerce a já jsem spatřila oplocený prostor s pasoucími se koňmi a hned jsem si vzpomněla, jak o tom psal nějaký bloger na IDnes a říkala jsem si, to by byl dobrý článek spojit ty koně se srnkama a muflonama, co se udomácnili v prostorách nemocnice, proti koňské pastvině. Moc se mi to zalíbilo, už jsem si cosi štymovala, když jsem s hrůzou zjistila, že jsme právě ve stanici, kde jsem chtěla vystoupit. Vylítla jsem ze sedadla jako by mě uštkla zmije a přes lidi, deroucí se do autobusu jsem se drala ven s omluvami, no jak ta poťapaná babička.

Nebylo však všem dnům konec s roztomile popletenou babičkou. U jízdních řádů ve stanici stála paní a děsně dlouho studovala jízdní řády autobusů. Nevydržela jsem a nahnula jsem se jí přes rameno, abych viděla, kdy jede ten můj. Vůbec jsem si nevšimla, že do stanice dorazil autobus a my dvě s tou paní malinko blokovali vstup. Poznala jsem to hned, v okamžiku, kdy do mě schválně hrubě narazil vysoký obtloustlý mládenec s baťohem, až jsem téměř padla na tu paní, co o mládenci neměla potuchy. Myslela si, že chci nastoupit a ona mi překáží, tak poodstoupila a pokynula abych nastupovala. Byla jsem tak tím pardem tak rozhozená, že jsem se jen zmohla na větu – “Vrazil do mě”, a mávla jsem k autobusu. Sedla jsem si na lavičku, celá nejistá a trochu zmatená a řekla jsem si:

“Tak a už je to tady”, začnu se bát cestovat. Jsem stará, už nejsem tak pohotová a pletu se lidem do cesty. A docela mi bylo z toho smutno.

sporadanesrnky

Spořádané srnky v Thomayerově nemocnici – obrázek ze stránky – klik

Obrázek koně je z článku na IDnes – klik

Dodatečně od Jarky Jar. z jejího komentáře:

Jinak se mi zdá, že od těch srnek na zebře by se mohlo mnoho chodců učit. V Albertě udělali specielní mimoúrovňový přechod pro losy, aby je na Trans Canada Highway nezmasakrovala vozidla. Pošlu Ti fotku, abys viděla, že ta chytrá zvířata ho skutečně používají.

Tak tady je ta fotka od Jarky



* nemotorové = babky a dědové

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

25 thoughts on “A docela mi bylo z toho smutno

  1. Taky si myslím! Jen souhra náhod, to se stává. Jeden vyvedený smích (cvičně lví grimasa) a zase to půjde v kolejích bájových, jak by jít mělo! 🙂

  2. Když mám takový válcovací den, říkám musím to přespat, alkoholík by řekl, musím to přepít, a já to včera přetelefonovala, probreptali jsme s kamarádkou s kterou jsme se dlouho neviděli dvě stě korun a bylo nám krásně, a to jsme začali rozhovor podobně jako ty článek, jak stárneme a jsme proti tomu bezmocné, ale dobrá nálada a dobří přátelé vyléčí vše. tak ti přeji pátek s milujícími lidmi kolem tebe, přiměřeně sluníčka, trochu májového deštíčku, k vybraným fotkám, dodám jen to, že jsou úžasné a že mě potěšily už na ráno.

  3. Ne, Naďo, nemyslím si, že se někomu pleteš pod nohy. Nedávno jsi psala o tom jak se lidé polepšili, a chovají se k sobě líp – a tentokrát jsi holt měla zkušenost z jiného soudku. Vzpomínám si na svoji poslední návštěvu Prahy, kdy mě dav přímo vnesl do přecpaného vagónu metra. Uvnitř jsem se bezmocně zarazila o pána, který na mne zlostně zavrčel: „Co děláte?“ Byla jsem trochu vyvedená z míry, a moje duchaplná odpověď zněla: „Já nedělám nic, to ti za mnou.“ Naštěstí byl vagón narván natolik, že rozhněvaný občan neměl dost místa na správný nápřah paže.

    Jinak se mi zdá, že od těch srnek na zebře by se mohlo mnoho chodců učit. V Albertě udělali specielní mimoúrovňový přechod pro losy, aby je na Trans Canada Highway nezmasakrovala vozidla. Pošlu Ti fotku, abys viděla, že ta chytrá zvířata ho skutečně používají (sem ji bohužel vložit neumím, a možná ani nemohu).

  4. *Janah, Břetislave, Anno a Jarko, v poslední době se asi opravdu cítím mezi lidmi dost nejistě, i v komunikaci s nimi. Možná je to tím, že mezi ně málo kdy přijdu, že spíše žiji virtuálně mezi vámi. Byla jsem o víkendu na knižním veletrhu pozvaná na křest knížky od Petry Braunové a byla jsem z toho vykulená. 🙂 Ti, kteří se mnou komunikovali a usmívali se na mě si museli myslet, že jsem asi momentálně zaostalá 🙂
    Díky za vaše milá slova.

    Ty fotky zvířat, jak pochopí mnohdy víc než lidi jsou opravdu skvělé. Díky za fotku, Jarko!

  5. Ten pocit nejistoty mezi lidmi dobře znám, jen v trochu jiném provedení. Že nechodím na žádné velké (už ani na farmářské trhy 🙂 nebo slavnostní (odmítla jsem před pár dny pozvání na nějakou společenskou večeři na lodi v Praze) akce je jasné, ale problémy mi dělají přechody pro chodce. Vím, jak můj muž za volantem nesnáší ty váhající nebo naopak zbrklé. Tak se snažím ze všech sil přecházet vhodně. Ale je to čím dál tím horší, přitom denně přejdu mnohokrát přes různé úseky silnic v našem městě! Někdy poodstoupím, jako že raději počkám, ale auto zrovna zastaví a čeká, až se rozmyslím, nebo se tak dlouho rozhlížím, až zrovna přijede auto, nebo se snažím přejít tak rychle, až málem klopýtnu – no, děs běs :-).

    • No přechody pro chodce jsou fakt bohaté na zážitky. Katce i mužovi jsem vždycky říkala, že by měli před každým přechodem pro chodce přibrzdit, je-li tam někdo, tak zastavit a pokynout jim a ne se snažit to projet…

  6. Nadi, měla jsi prostě den blbec, to zase přejde. Jinak, i komunikaci a styk s lidmi, jakož i cestování je třeba trénovat a procvičovat 🙂 Uvidíš, že se to zlepší.

  7. Máš Naďo, nevýhodu, že bydlíš v tak velkém rušném městě. A pak taky hodně záleží na každém jednotlivém člověku, někdo ty své ostré lokty musí prosadit za každou cenu a jiný je zas přirozeně pozorný a ohleduplný. Já bych byla v Praze úplně ztracená. Když se do ní sem tam podívám jako turista, jdu jak tupá ovce za tím ze skupiny, kdo se vyzná v Metru a pražských ulicích. 😀
    Strakatý kůň, je moc krásný, stejně jako srnečky na přechodu, nebo losi na mostě.

    • Jo, Jarko, taky se mi moc líbí ty fotky. Kdysi jsem dělala fotky muflonů a srnek na IKEM, ale bylo to jen mobilem, takže nic moc. Je to úžasný pocit, mít je na dosah …

  8. Nadi, nebuď z toho smutná, to byla výjimka a každá máme někdy „svůj“ den. Čím budeme starší, tím to bude asi častější, bohužel. Ale ještě neeeeeee!

  9. 170 – to je můj kmenový autobus 🙂
    Líbí se mi ta symbióza muflonů a pacientů v Krči. Myslím, že ty, co zde leží, to musí rozveselit.

  10. Žeby sme na tom byli Naďo stejně? Já když se zvednu ze židle, tak to tolik rachotí, že manželka letí do garáže pro olejničku. Pak pozorně prohlíží židli a ecce!! Ona nevrže!! Co to potom tolik vrzalo? Když k tomu potom přičtu moji mikro paměť, kdy každé ráno hledám svoje vyndavací zuby, které už nějakých dvacet let dávám do stejné skleničky na stejné místo, to dává celkový obraz mé osoby. Celý člověk přestává fungovat. Ale i když přestává, ještě funguje a tak Naďo nezoufej a všechnu hořkost svou větrům dej…..

  11. Jak bylo již zmíněno, byl to jen den blbec. A pokud bylo včera u Vás také takové vedro a dusno, vůbec se tomu nedivím. Každý pomalu stárneme a přestáváme zvládat věci, které bychom jako mladí zvládli levou zadní.
    Je to tak působivě napsané, že jsem se řechtal celou dobu. Ale ne škodolibě, jen té vtipně popsané příhodě.
    Jéje, takových dnů blbců ještě bude. 😉

    • Máš pravdu, Pavle – „ten kdo se řehce mračit se nechce
      ten bude lehce s životem se prát“ (J.Suchý) to by mělo platit skoro v každé situaci 🙂

  12. Jéžiškovane, to byl jenom den blbec a lehce zatmíno 😉 To se přece stává, že jindy bystrá mysl se zaplevelí úvahami nebo jen hodlá odpočívat a následky – no, následku je nutné brát s humorem a jenom nad sebou sprásknout ruce. Ono to je i zaklínáníčko, aby těch chvilek nepřicházelo víc a víc 🙂 Jak se jim smějete – a to Vy skvěle umíte), tak ustoupí a nějaký čas si netroufnou. Anebo se Vám staví pod nohy, protože to takhle z nějakého důvodu nemá být. I to se může stát.

  13. Nadi, já jsem ve čtvrtek také poklusem doháněla MHD, přesto, že za 10 minut jel další autobus a jsem si vědoma, že dáma v poklusu je směšná. Mohla jsem 10 minut důstojně postát a pak důstojně nastoupit a důstojně se posadit. Místo toho mi pan řidič galantně otevřel už zavřené dveře a já, funící jsem vzbudila pozornost cestujících. Ještě teď se tomu směju, ale určitě bylo něco ve vzduchu… Berme to s humorem, určitě bude ještě bude hůř… Přeji pěkný večer.

  14. Jé, poslední fotka je dokonalá :-). Šikulky to jsou, ale kdo by běhal mezi autama, když tam mají šikovný nadchod.

    Cestování je občas šílené a pro mladé, tak si z toho nic nedělej. Zvlášť když se člověk snaží nacpat do zájezdového autobusu s krosnou na zádech :-(.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s