Ferda je převálcovaný

fmravenec1 Každá dětská generace má své oblíbené dětské knížky, které si s sebou nese do života a myslí si, že ty jejich byly nejlepší, nejhezčí a nejchytřejší. “Vnucuje” je další generaci, ale ouha, nová generace nemá zájem. Některé děti skoro vůbec nečtou a co víc, když jsou malé, tak ani nemají trpělivost čtení poslouchat. Něco o tom vím, s knížkami se vnucuju už druhé generaci.

Já jsem milovala, mimo jiné zamilované knížky, Ferdu mravence a děti mých dětí Ferda vůbec nezajímal. Já jsem trnula o Ferdu, jak mu chtěla potvora Beruška, nechat napráskat, neměla jsem ji za to vůbec v oblibě a přála jsem jí, aby napráskali jí. Jásala jsem, jak luční kobylka s Ferdou ve vozíku unikla nástrahám. Byla jsem ráda, když se protivnému šneku něco nezdařilo a  Pytlíkovi jsem se smála, jak vždycky něco popletl. Z Ferdů jsem měla moc ráda Ferda v mraveništi, kde se mi líbily hlavně kukličky a jak se Ferda o ně staral. Samozřejmě mluvím o svém věku, cca 7 až 8 let, aby nebylo pochyb 🙂

Ze všech knížek, které jsem od Ondřeje Sekory četla, u mě zvítězila knížka “Malované počasí”. Také tu jedinou akceptovala Kristýna, když byla malá a četly jsme si ji v posteli. Mé děti přijaly Ferdův slabikář, protože jim říkanky samy lezly do hlavy a to se jim líbilo.

“Amálka papala papáníčko, pokapala kanapíčko. Běžela Beruška v brekotu, byla bosa, bez botů. Cácorka capala cestičkou, pocákala ji celičkou” … a tak dál až po “Zebru zebou zuby, zubr se zas zubí”.

Nejlépe knihovnice a knihovníci by mohli říct, v jakém kurzu si dnes Ferda u dětí stojí. Podle mého domácího průzkumu, nic moc.

Kristýně se líbila Paní Láry fáry od Betty MacDonald, prožívala jednotlivé příběhy s očima navrch hlavy a docela všemu věřila. Karolína je oddaná Petře Braunové a kvůli ní začala chodit i do knihovny, zatím u ní vítězí knížka Ema a kouzelná kniha, která také letos vyhrála obě hlavní kategorie čtenářské ankety Suk 2010 (Sukova studijní knihovna literatury pro mládež, která je součástí Národní pedagogické knihovny Komenského v Praze.), zde – klik a zde – klik a získala za ni i výroční cenu Albatrosu v kategorii původní text. Natálka zatím skončila u “Polámal se mraveneček” a na poslouchání knížek nemá ten správný sicflajš.

Ondřej Sekora napsal své první Ferdy před válkou (a nejen Ferdy) a ty, co psal v padesátých letech, byly prý poplatné době. Nevím, ty už jsem nečetla, měla jsem totiž ještě spoustu dalších knížek různých žánrů, takže Ferdu převálcovaly.

 

Toto je již třetí vydání, my jsme

četly vydání 1. s úplně jinou obálkou.

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

32 thoughts on “Ferda je převálcovaný

  1. Ferdův slabikář, jsme taky měli, ale navím kam se poděl i Ferdu Mravence jsme četli a dokonce se pamatuji na jeho Večerníčky. 🙂 Na svoje úplně první knížky si nepamatuji, ale jako holka jsem četla všechno co mi přišlo do ruky a když nebylo nic nového, četla jsem knížky i několikrát po sobě. Vím, že jsem měla ráda i Verneovky a dobrodružné knihy z adice Kodovek. 😀 Mám dva syny. Mladší čte snad jen časopisy, starší je jeho pravý opak, čte od mládí a čte pořád a čte i jeho celá rodina. 🙂

  2. Jééééé Ferdááááá. Moje nejoblíbenější postavička z dětství. A cítili jsme to asi stejně. Berušku jsem nesnášel, na bručouna hlemýždě jsem bručel také a ….. pěkné a milé připomenutí dětských let. Vykouzlila jsi mi právě na tváři úsměv z krásných vzpomínek. 🙂

  3. Ferda a taky Čmelák Aninka, to bylo moje. Docela se mi líbil importovaný Neználek, ale jen ten první, ve Slunečném městě už bylo moc propagandy i na mě, na dítě. Broučci mě trochu děsili a některé pohádky také.

  4. Tak tě potěším, protože Ferdův slabikář u nás vede a děti to znají skoro nazpaměť. Nejvíc frčí věta: Je tu někdo krejčí? Hepčí! 😀
    A Malované počasí máme taky, jenže už v salátovém vydání, tak to jim příležitostně čtu sama, aby z té knížky ještě něco zbylo.
    A taky jsme měli kuře Napipi, ale teď si lámu hlavu, kde je. Musím se po něm podívat.
    A Ferda je bez komentáře. 🙂

  5. Další pecka do vazu, jestli ta převálcovanost je globální. Ferdové mého dětství se většinou zašantročili (někdo je nevrátil), dětem jsem kupoval ty nově vydávané. V těch mých si pamatuju, že kluci mravenečtí měli skautské šátky a zajatec Ferda byl hned v úvodu přivázanej ve skautském táboře ke kůlu, to pak zmizelo a v dalších jeho nových cizích službách muselo dojít i k dílčím ideologickým úpravám, aby „vykořisťování“ jedince nedeformovalo malé dušinky. Ale i s tím novějším, Ferda přece musí žít!

  6. Ferda byl taky moje oblíbená četba, samozřejmě v dětství :), ještě i moje děti ho četly a dokonce jsme některé příběhy měli na LP, namluvil je tuším pan Brodský, a protože jsme zpočátku neměli TV, pouštěla jsem je dětem místo večerníčku. Potom přišli zároveň s televizí Šmoulové a Pokémoni a já nevím, co ještě. Ale Ferdu jsme neopustili, dnes ho občas čtu mým vnučkám. A co mě opravdu hodně potěšilo – chtějí číst taky O pejskovi a kočičce a Dášeňku. Myslím, že kvalita těchto knížek je nadčasová a dětem budou stále něco říkat.

  7. Já jsem taky pro, aby Ferda pořád žil, ale myslím si, že malé děti už táhne jiný žánr, ráda bych se pletla … Je bezvadný, že se zde našlo dost jeho milovníků a zastánců a dokonce u Lucky je Ferda aktuální.
    Jak jsem si přečetla vaše komentáře, tak jsem dostala chuť si znovu Ferdu přečíst sama. Nojo, staříci se rádi vrací do dětských let 🙂
    Jinak, Jarko, já to mám s dětmi podobné 🙂
    Broučci mě příšerně rozlítostňovali a některé pohádky od Boženy Němcové mě děsily.
    Němcová se svými pohádkami u nás v obou generacích taky moc nezabodovala. Sůl nad zlato přijaly děti jen ve filmu 🙂
    Obrázky ve Ferdovi jsou senzační, bez nich by knížky nebyly to co jsou.
    Jsem ráda, Pavle, že jsem ti Ferdu připomněla 🙂
    Evi, Dášeňka a Pejsek s kočičkou jsou naprosté trvalky!

  8. Trochu se hanbím, ale já jsem Ferdu až tak neobdivovala. Na úplně první knížky si vzpomínám matně – bylo to cosi o maceškách, které byly původně snad bílé a duha jim nadělila barvy; pak obrázková knížka, kterou jsem milovala nejvíc – byly to obrázky Josefa Čapka k veršům; také Míša Kulička v cirkuse nebo Kubula a Kuba Kubikula mě zaujaly… Jako čtenářka jsem milovala a přelouskala mezi prvními věcmi všechny verneovky (Verne mi zůstal v srdci dodnes) a knížky od Athura Ransome a vzpomínané KODovky, pohádky jsem také moc nemilovala (zdály se mi kruté a nespravedlivé – i když dobro zvítězilo, tak nějakým podvodem, zázrakem, kouzlem …)

  9. Pozor, uvědomila jsem si, že kecám. Měla jsem ráda jednu pohádkovou knížku – jmenovala se Čarovný svět a byla velká a byly v ní krásné ilustrace. Myslím, že to napsala či sebrala Marie Majerová.

  10. Já nevím, na Ferdu se u nás doma nějak nevražilo, nebo co. I když jsem jeho knížky miloval, tak jsme doma žádnou neměli. A to jsme knih i dětských měli doma dost! Proto mě od sekorovských knížek nemohl nikdo odtáhnout když jsme byli u známých v Příbrami. Tam byla, mimo jiné, i knihovna plná dětských knížek prvorepublikových. Měli takové pohádky, které jsem viděl vydat až po listopadu (z nakladatelství Zmatlík a Palička-Marbulínek, Kulihrášek…) a nebo jsem už je neviděl vydané nikdy.
    Od Sekory jsem měl také v oblibě Malované počasí a tuto knihu jsem rád zaregistroval, když jsem se přestěhoval ke své ženě po svatbě, že ji má z dětství. Děti si jí prohlíželi a snad i četli rádi. I když v dnešní době čtení moc nedají…. Škoda. Vidím sám sebe v městské knihovně ve svých deseti letech s náručí např. verneovek…

  11. Jo, Ferda u mých dětí taky bodoval, i na to Malované počasí si pamatuji. A z knížek u vnoučat asi Polámal se mraveneček. Vnučce, které je 18 let, stále recitujeme: Polámal se mavenína, atd. Taky si pamatuji, že jsem jim hodně četla Dášeňku. Ale Ferda asi zůstane nesmrtelný!

  12. Tlumené funění, pleš se blyští ,
    kdosi se hrabe v mraveništi !
    …. mravenci po celém těle mu dupou….
    jednoho po druhém prohlíží lupou !

    “ Krucinál ! … těžká to robota “ !
    ( zaklení Eugenna Chobotta )
    “ Již hodinu tady pátrám,
    poštípán od hlavy k játrám …..
    hledám jednoho jedince….
    jak jsem řek, hodinu snažím se
    …. nalézti toho v tom šátku !

    ….. již pětkrát jsem v rukách měl matku ….

    ….. však hleďme ! zde mravenec Ferda “ !

    … Tu strašlivá do zad herda !
    ( slabého by snad zabila )
    hůl je to hajného Schustilla !

    “ Mravenci lumpe, jsou chráněni “ !

    …. navzdory lehkému zranění
    zvědavec prchá ze všech sil !
    …… hajný sňal pušku, zalícil …….

  13. Já mám Naďo veliký problém. Mnohdy si myslím, že jsme na stejné vlně a když čtu tvoje vzpomínky, vždy se rozkecám… Ferda, a hlavně brouk Pytlík (Trampoty brouka Pytlíka a Pytlíkovo malířství) byly (Byli???) moje poklady. A také knížka od Františka Jungbauera „U Vrabčáků za Komínem“ Hned po válce jsem odebíral „Mateřídoušku“, kde na zadních stranách byly komiksy s Ferdou mravencem. Také kniha „Sto nejkrásnějších pohádek“, od Boženy Němcové ilustrované Waltem Disneyem (kam se poděla??)Pak asi v roce 46 jsem přesedlal na časopis JUNÁK a VPŘED, RYCHLÉ ŠÍPY a vůbec na Foglarovky, které čtu (nesměj se) odpočinkově dodnes. Mayovky, Verneovky ale i „braková literatura“ mně brala tak kolem věku 12 let. Cliftonky, Tom Sharkovky Wallaceovky (Liverpoolský Kohout, Žabí bratrstvo) a jiné poklady. A později i Biglessovky. „Bigless na Borneu“, „Bigless vzdoruje hákovému kříži“ A potom komiksy s Tarzanem. Ale už dost.

    • …“Pak asi v roce 46 jsem přesedlal na časopis JUNÁK a VPŘED, RYCHLÉ ŠÍPY a vůbec na Foglarovky, které čtu (nesměj se) odpočinkově dodnes“…
      Vlastně, proč ne? Samozřejmě, dnes už to asi člověk čte jinak než jako malý kluk (nebo holka), ale pořád to jsou pěkné knihy.
      Foglarovky jsem měla taky ráda, a Mayovky jsem přímo milovala, Vinnetou a Old Shatterhand a jejich dobrodružství. Verneovky jsem taky ráda četla, ale nebavily mě všechny – nejoblíbenější byly asi Dva roky prázdnin (proč asi?) a taky se mi hodně líbil Tajuplný ostrov.
      Já třeba dnes ještě otevřu i pohádkové knihy, i když jsem tomu odrostla, a nedávno jsem si znovu přečetla celou Gabru a Málinku – ale už jsem to viděla z pohledu dospělých, takže si říkám, že ta jejich máma si s nima taky pěkně užila! 🙂

  14. Kdepak není nad Ferdu, a jeho věrného přítele Brouka Pytlíka !!! Trampoty Brouka Pytlíka a Pytlíkovo malířství byli moji literární potravou v nejútlejším dětství. Moje starší sestra Helena mně naučila číst už v pěti letech a tak jsem tuto literaturu hltal. Potom dnes myslím už naprosto neznámou knížku od FR. Jungbauera U Vrabčáků za komínem. Ta se zachovala až do dnešního dne a je v mé knihövně dosud jako poklad. A také slabikář POUPATA kreslený Kvěchovou Fisherovou, kterou jsme měli v první třídě. Nakonec i sbírka pohádek B. Němcové „Sto nejkrásnějších pohádek“ ilustrovana Waltem Disneyem. Kam se asi poděla? To byla kniha děsů: „Jdi dcero má do komory, jsou tam ty oči naší Dory….“ a jiné horory. Jsem od dětství čtenář a hned po válce jsem kupoval časopis MATŘÍDOUŠKA, kde na zadních stránkách byly komiksy o Ferdovi kreslené O. Sekorou. Ale později, někdy v roce 46 či 47 jsem přesedlal na časopisy JUNÁK A VPŘED RYCHLÉ ŠÍPYA vůbec na Foglarovky, které odpočinkově čtu dodnes. I s těmi komiksy o Rychlých Šípech, kreslené Janem Fišerem. Ale pak přišla Puberta a s ní i „Klasická“ literatura“ v podobě Tom Sharkovek a Cliftonek, Wallaceovek a jiných skvostů. Ale to by bylo na blog. Vidím Naďo, že jsme na stejné vlně.

  15. Ale tvůj blog byl vlastně o problému nynější generace, která už těmito starými věcmi pohrdá. To platí nejen o literatuře, ale i o hudbě, oblékání atd. Ad vocem muzika: Komu se dnes líbí big bands či rock let padesátých? Dnes jen slyším to nelidské „bang bang bang! a ječení pololidí s okovanými tvářemi, pupkem a jazykem, rozcuchanými na zeleno či modro nabarvenými vlasy, otetovanými těly, to je dnešek. Kde jsou ty časy, kdy se chodilo na rande s perfektně učesanými vlasy, naleštěnými botami….jenom půjde li to takhle dál, nechtěl bych vidět hudbu, modu za třicet let….
    ale jenom mně utěšuje „Krteček“. tam je ještě vidět zbytek starého dobrého vkusu.

  16. Díky devítihodinovému časovému rozdílu a tomu, že mi Ted objednal na večeři hosty (teda ne že bych je jedla, ale musela jsem pro ně proti své vůli uvařit něco lepšího než bramboračku), opět se dostavuji s křížkem po funuse. Jelikož hmyz celkem nemusím, Ferda Brablénec se nikdy nestal mým oblíbencem. Kniha mého dětství byla „Bělouš,“ od Josefa Haise-Týneckého. Tu bych si docela ráda přečetla znova. No a když už mluvíme o polámaném mravenečkovi, tak tady je stará, ale možná dodnes populární básnička. Kdo je autorem, nevím.

    Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
    o půlnoci zavolali Julínkova doktora.
    Doktor chrastil pokladničkou, Cikrt těšil neplakej,
    zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej.

    Zaplatil mu 30 Kč, navíc ještě za předpis,
    ráno skončil v nemocnici, takřka zralý na odpis.
    Čtyři stáli u postýlky, Cikrt si mnul ručičky,
    peníze se jenom sypou do té naší kasičky.

    Nedožil se mraveneček ani druhé hodiny,
    stoupla prudce zadluženost celé jeho rodiny.
    Poplatky za nemocnici, kremaci a rakvičku,
    dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku.

    Neměli už mravenečci z čeho by dál mohli žít,
    poradil jim strejda Cikrt peníze si vypůjčit.
    Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu,
    na dlouho tak zadlužili svou mravenčí rodinu.

    Tímto končí ten náš příběh, a co k tomu dodat víc?
    Za rok přišel exekutor, nezbylo jim vůbec nic.

  17. Ferdův slabikář jsem měl hrozně rád. (Chocholoušek chocholatý, s chocholouškou chce do chat. Svišť svisle visel, zasvištěl. Svist slyšel sysel. Tetička se tetelí, teplé té má v posteli). Ještě ho doma někde máme, i když už notně ohmataný a potlučený. Kam se hrabou ty slabikáře, které máme ve škole.

  18. * Marie Majerová napsala „Zázrační hodinka“, jednou jsem dostala ve škole za něco už nevím za co. Čarovný svět jsem nenašla, Mirko. Verneovky jsem taky louskala, ale až tak v 9 letech.
    * Oto, těmi Verneovkami jsme asi prošli všichni, přemýšlela jsem co jsem z toho asi měla nejraději a neumím se rozhodnout 🙂
    * Líbo, já když jsem byla malá i mým dětem a dětem mých dětí se Dášeňka i Pejsek s kočičkou také líbily. Myslím si, že bude knížkou dětství i v budoucích generací.
    * Fredy, vyvedená báseň, zase někdy přijď 🙂
    * Honzo, určitě jsme na společné vlně a asi nás tu bude víc, i těch, co rádi čtou tvé vzpomínky a povídání, tak se pořád neomlouvej a nedělej si starosti s délkou komentářů. Já se na tebe vždycky těším! Jeden tvůj komentář se dostal do spamů, tak jsem jej osvobodila!
    * Jarko, básnička je docela vtipná, ale měly by se obměnit jména a čísla 🙂 podle toho kdo je zrovna na postu ministerstva zdravotnictví.
    * vik Panečku, to je paměť, to tedy klobouk dolů 🙂

  19. Jo, dostal jsem se do spamů a já to zjistil a tak jsem napsal ještě jeden, skoro stejný. Ale já se budu furt vomlouvat, to už mám v genech, tak se nezlob!!!

  20. Jo a ještě něco, kdzž už se mluví o Verneovkách. Moje nejzamilovanější byla „Dva roky prázdnin“ kdy celá ta klukovská společnost uvízla na ostrovu Chairmanovu. Což měl být ve skutečnosti ostrov Hanover u Chilského pobřeží. Byl to zvláštní pocit, když jsme ho letos v únoru obeplouvali na ceste kolem Jižní Ameriky.

  21. ..Ferdu jsem měla v oblibě ještě coby předškolní dítko. Pak jsem milovala Děti z Bullerbynu, Dům drobných radostí, Kocoura Modroočka a Mikulášovy patálie. Pamatuju se, že ve druhé třídě jsem četla Reportáž psanou na oprátce a rodiče pochybovali o mém zdravém rozumu…:-))

    • Zuzko, já se nedivím a o tvém zdravém rozumu nepochybuji, já jsem tehdy četla snad úplně všechno co mi přišlo pod ruku. Na začátku školního roku jsem si jako první přečetla celou čítanku 🙂

  22. U našich dětí bodovala Paní Láry Fáry. Některé hlášky u nás doma přímo zlidověly, takže se přestalo říkat „to je moje“ nebo to je někoho z rodiny, ale „mamčina čokoláda, nesahat!“ 🙂

  23. Já jsem Ferdu ještě stihla 🙂 Když jsem byla malá, našla jsem někde u babičky stařičké vydání Ferdy v mraveništi, ještě po tatínkovi, a tu knížku jsem si zamilovala, líbila se mi i tím, jak byla stará, ještě v takových odrbaných tvrdopapírových deskách. A doma jsem pak od Sekory měla samozřejmě Ferdův slabikář, Brouka Pytlíka, Kuře Napipi a Kocourkov. Vždycky mě moc bavilo dívat se na ty obrázky a hledat, co všechno v nich je schované. Ale pokud bych měla volit knihu svého dětství, volila bych těžko, nevím. Měla jsem moc ráda Káju Maříka, taky Hrubínův Špalíček, Honzíkovu cestu nebo Modroočka, Mikeše, to byly knížky, na kterých jsem tak nějak vyrostla. A bylo jich mnohem víc. K pohádkám a dětským knížkám jsem se pak velmi masově vrátila na vysoké a došlo mi, jak jsou důležité a že bez nic, by bylo na světě hrozně smutno.

  24. Ferdu Mravence jsem měla taky ráda, mám ještě doma asi dvě-tři knížky, taky knížku Brouk Pytlík. Vlastně od Sekory toho mám víc, Čmelák Aninka, Kuře Napipi (to mě bavilo) a samozřejmě i Ferdův slabikář, zdá se, že ten je opravdu oblíbený (jeho písmenkové říkanky se opravdu skvěle pamatují, ibisi kvílili bílí, nad Nilem létali chvíli – to abych přidala taky jednu, když už tady zazněly).
    Spoustu knížek, co je tu uvedena, jsem taky četla, a jak ráda. Pohádky snad všechny možné, naše i světové, milovala jsem Indické pohádky a japonské, které vyšly pod názvem Brokátový obraz – krásné a smutné. Andersena snad nemusím ani jmenovat…
    A z těch dětských – Mikeš (i když toho asi časem zakážou z rasových důvodů), Malý Bobeš, Barunka, Lovci mamutů a Štorchovky vůbec.
    Mayovky a Verneovky a Foglarovky následovaly hned poté. Kupodivu mě jako holku nudily dívčí románky a těm jsem přišla na chuť až někdy v sedmnácit (asi jsem poněkud opožděná… :-))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s