Od tabulky k tabulce a taky jak kdo čteme

cesticka_do_skoly2 Někdo čte rozvážně, pomalu, dělá si poznámky mimo knížku, někdo přímo do knížky, což absolutně nesnáším. Naposledy jsem si v knihovně půjčila knížku o Lubomíru Lipském a skoro na každé stránce byly nějaké vpisky. Tu oprava textu, sice správná, ale rušící, tu doplnění jména osoby na fotografii, a pod. Někdo dočte kapitolu a hezky si místo založí připravenou záložkou, někdo si zase pamatuje stránku (někdy já). Je škoda, že se šetří na kde čem, i na zakládací stužce, která byla součástí knížek. Na druhou stranu se u nás v knížkách dají nalézt různé letité fotografie, vylisované papírky od bonbonů, jako na př. Mon cherrie, někdy se dají nalézt i koresponďáky a dopisy. Prostě v našich knížkách se najde ledacos.

Já většinou knížky zhltala na jeden zápřah a když mě oslovila, tak jsem ji pak četla hezky pomalu a vychutnávala jsem si ji a k některým trvalkám jsem se ráda vracela a vracím. Když mě knížka nenadchla, tak jsem ji už nečetla. Měla jsem taky děsný zlozvyk, že jsem se nechtěla dát napínat a přečetla jsem si konec. U detektivek to bylo obzvláště pikantní, když jsem už napřed znala vraha, ale zase, když jsem ho znala, tak jsem si text vychutnala, jak ho policajti nemohou objevit a mají ho pod rukama, nebo jak se mýlí ve svých hypotézách. Číst napřed konec u dívčích románků jsem nemusela, končilo to většinou velkým objetím a polibkem, či přímo svatbou.

Knížky se u nás vždycky ctily, a i když jsem četla i při vaření nebo na cestách, nevzpomínám si, že bych jim kdy ublížila nějakým znečištěním. Zejména můj muž má knížky jako posvátné a málem si pokaždé, když sáhne po knize, myje ruce. Příšerně trpěl, když děti čmáraly do svých dětských knížek. Podezírám ho, že jeho dávný předek byl nějaký písmák.

Každý čte knížky po svém. Někdo v posteli, někdo na WC, jiný na lavičce, kdosi u stolu, někdo prostě všude. Já se pamatuji, že jsem kdysi četla i po cestě domů, když jsem šla pěšky, nebo jsem byla schopná slupnout knížku za noc (třeba “Skleněné peklo”). Teď jsem již vychladla a knížku čtu většinou jen v posteli a dlouho mi trvá, než ji přečtu.

Jako dítě školou povinné jsem na začátku roku přečetla naráz celou čítanku a podle úryvků z knížek jsem doma kňourala, aby mi některé koupili, nebo jsem uháněla do knihovny.

Vidím budoucnost školních dětí, jak pochodují do školy s malou taštičkou, kde mají jen svačinu, přezůvky a čtečku knížek, ve které budou mít všechny učebnice a knížky. Klik na domácí úkol, klik na češtinu, klik na matiku, klik na knížku. Čtečka bude sloužit i k psaní, takže se vlastně vrátí břidlicové tabulky s křídou v podobě tabulek elektronických. Knižní podoby učebnic a opravdové sešity budou mít jen na doma, aby se papír a vůně papíru úplně nevytratily. Už aby to bylo. Neumíte si představit, jak mají děti stále ty školní tašky těžké. Karolína ji dokonce vozila na kolečkách.

poctenicko

 

Návrhářka Andrea Ayala Closa vymyslela převratný model báječné přikrývky se zabudovanými rukávky zakončenými rukavicemi. Přikrývkou se přikryjete, rukávce navléknete a můžete si užívat čtení v neobvyklém uživatelsky příjemném prostředí zateplených rukávců. A nebojte! Andrea myslela na všechno. Ošetřeno je i otáčení stránek. Ukazováček má totiž odhalenou špičku.
Podle obrázku soudím, že číst takto v posteli se svým partnerem je velmi sexy. A navíc hygienicky korektní!!! Ach!

zdroj – zde klik

obrázek nahoře zde-klik