Měli jsme se dobře

pankracskola_0002 O čem psát, když je takové vedro. Splavená, z malého nákupu jsem dorazila domů, úplně vyřízená  a šup do sprchy, co by se tak asi dalo jiného dělat. Takže správně o vodě. A když o vodě, tak z gruntu. Nejlépe z doby, když jsme byli malí.

Ten kdo měl vlastní zázemí v podobě zahrady, užíval si vodu v neckách či dětské vaničce. Na plavání to sice nebylo, ale na zchlazení, cákání a vejskání to bohatě stačilo. Kór když se do necek usadili dva výtečníci, tak bylo v krátké chvíli v neckách či vaničce polovina vody, než když do ní skočili. Než se voda vsákla, hezky to kolem vaničky čvachtalo. Spořivé matky či babičky bědovaly nad zbytečně vycákanou vodou, ale to jen na oko, měly radost, že jsou děti šťastné.

Před těmito koupacími orgiemi bylo nutné prožít muka Tantalova, neboť se čekalo, až vodu ohřeje sluníčko. Sice se malý hrnek vody na plotně ohřál, ale koupací teplotu muselo obstarat slunce. To bylo jásotu, když zaznělo: “Do vody!” Když se děti vyřádily, stačilo dětské nádobíčko a konvičky a voda se přelévala sem tam a k té vycákané přibyla  vylitá. Děti by se asi ve vodě rozpustily, jak si užívaly, ale musely taky občas na deku, aby se modré puse změnila barva na tu původní a vystydlé tělo trochu oteplilo. Aby zůstaly alespoň chvíli bez kňourání, dostalo se jim chleba s máslem, houska nebo buchta, protože ve vodě jak známo vyhládne. Taky se musely dobít zdroje tekutin v podobě čajů, limonád nebo jen vody se šťávou. Ach to byla dobrota, to to chutnalo.

Když se podařilo, že se doma nezavařovalo, nedělaly třešňové a jiné džemy, tak se vyrazilo k řece, k rybníku, na plovku, zkrátka k vodě. To bylo ještě lepší. Pokud byl kočárek, tak se na něj naložilo jídlo, pití, ručníky, opalovací krémy, deka a už se drandilo.

Bože, nevím jak jsme přežily bez bez nafukovacích matrací, slunečníků, židliček, kšiltovek, chladících tašek s potravinami a bez krémů  s různými faktory. Maryna, Nubian a Kreolan to jistily, myslím, že o moc víc opalovacích krémů už nebylo, faktory jsme neznaly. Povalovalo se na  dece a když se někdo moc připaloval, hodil si na ramena plenu nebo ručník, u kapesníku se uvázaly na jeho rozích uzlíky a byla fešná čepička proti úpalu. Malé děti běhaly nahaté, to už se dnes moc nenosí. K dostání jsou úplně malinkaté plavky. Přibylo asi víc úchylů.

Ne, že bych říkala, že jsme se měli lépe nebo hůře než naše děti a děti našich dětí, se vším tím pohodlím co dnes mají k dispozici, ale měli jsme se dobře, protože jsme byly děti.

Na plovárně, na dece ve Vysokém Mýtě, zleva doprava – moje teta Olga, moje sestra, moje matka, na kočáru visí mé šaty

pankracskola

Na plovárně ve Vysokém Mýtě, škodolibá sestřenice (já), tahá do vody bratrance, který se v té době vody bál.

Obrázek nahoře – u Vltavy s kamarádkou Álou.