Měli jsme se dobře

pankracskola_0002 O čem psát, když je takové vedro. Splavená, z malého nákupu jsem dorazila domů, úplně vyřízená  a šup do sprchy, co by se tak asi dalo jiného dělat. Takže správně o vodě. A když o vodě, tak z gruntu. Nejlépe z doby, když jsme byli malí.

Ten kdo měl vlastní zázemí v podobě zahrady, užíval si vodu v neckách či dětské vaničce. Na plavání to sice nebylo, ale na zchlazení, cákání a vejskání to bohatě stačilo. Kór když se do necek usadili dva výtečníci, tak bylo v krátké chvíli v neckách či vaničce polovina vody, než když do ní skočili. Než se voda vsákla, hezky to kolem vaničky čvachtalo. Spořivé matky či babičky bědovaly nad zbytečně vycákanou vodou, ale to jen na oko, měly radost, že jsou děti šťastné.

Před těmito koupacími orgiemi bylo nutné prožít muka Tantalova, neboť se čekalo, až vodu ohřeje sluníčko. Sice se malý hrnek vody na plotně ohřál, ale koupací teplotu muselo obstarat slunce. To bylo jásotu, když zaznělo: “Do vody!” Když se děti vyřádily, stačilo dětské nádobíčko a konvičky a voda se přelévala sem tam a k té vycákané přibyla  vylitá. Děti by se asi ve vodě rozpustily, jak si užívaly, ale musely taky občas na deku, aby se modré puse změnila barva na tu původní a vystydlé tělo trochu oteplilo. Aby zůstaly alespoň chvíli bez kňourání, dostalo se jim chleba s máslem, houska nebo buchta, protože ve vodě jak známo vyhládne. Taky se musely dobít zdroje tekutin v podobě čajů, limonád nebo jen vody se šťávou. Ach to byla dobrota, to to chutnalo.

Když se podařilo, že se doma nezavařovalo, nedělaly třešňové a jiné džemy, tak se vyrazilo k řece, k rybníku, na plovku, zkrátka k vodě. To bylo ještě lepší. Pokud byl kočárek, tak se na něj naložilo jídlo, pití, ručníky, opalovací krémy, deka a už se drandilo.

Bože, nevím jak jsme přežily bez bez nafukovacích matrací, slunečníků, židliček, kšiltovek, chladících tašek s potravinami a bez krémů  s různými faktory. Maryna, Nubian a Kreolan to jistily, myslím, že o moc víc opalovacích krémů už nebylo, faktory jsme neznaly. Povalovalo se na  dece a když se někdo moc připaloval, hodil si na ramena plenu nebo ručník, u kapesníku se uvázaly na jeho rozích uzlíky a byla fešná čepička proti úpalu. Malé děti běhaly nahaté, to už se dnes moc nenosí. K dostání jsou úplně malinkaté plavky. Přibylo asi víc úchylů.

Ne, že bych říkala, že jsme se měli lépe nebo hůře než naše děti a děti našich dětí, se vším tím pohodlím co dnes mají k dispozici, ale měli jsme se dobře, protože jsme byly děti.

Na plovárně, na dece ve Vysokém Mýtě, zleva doprava – moje teta Olga, moje sestra, moje matka, na kočáru visí mé šaty

pankracskola

Na plovárně ve Vysokém Mýtě, škodolibá sestřenice (já), tahá do vody bratrance, který se v té době vody bál.

Obrázek nahoře – u Vltavy s kamarádkou Álou.

Advertisements
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

25 thoughts on “Měli jsme se dobře

  1. Krásne som si s tebou zaspomínala:-) Ja by som ešte pridala opaľovanie na streche, ked nám už bolo násť. Prvá cigaretka, prvé rande na kupku…:-)) Nepoznala som cez prázdniny pojem nuda a to sme už boli odkázaní sami na seba. Pekný podvečer. Daniela

  2. Na pořádné letní koupání si pamatuji až v rybníce Jordáně, kde jsem se i mezi čtvrtou a pátou třídou naučila plavat. Před tím, jsme bydleli v místech, kde moc příležitostí ke koupání nebylo. Dnes už děti z Mateřské školy, chodí do bazénu a učí se nebát vody, to za nás vůbec nebylo. 🙂
    Myslím, že s tím kapesníkem s uzlíky bych někde našla i fotku. 😀

  3. A je zajímavé, že nám dřív nějaké koupání v rybníce vůbec nevadilo. Dnes bych se už rozmýšlel, zda do té „divné“ vody vlézt. Ono koupališť moc nebylo a tak jsme se všichni starali o nějaká ta přírodní místa. Měli jsme jedno velmi oblíbené na řece Orlici, když jdu dnes kolem, vše je zničené……kdeže ty dětská bezstarostná léta jsou. Ano, měli jsme se dobře, byli jsme děti. Vanička na zahradě byla klasika. Ještě jednu takovou starou na zahradě máme a když je opravdu vedro k nevydržení, klidně si do ní vlezu.
    Fotky pěkné škodolibost Ti z očí přímo čiší. 🙂

  4. A ešte nezabudni na obyčajný odtrhnutý zelený list, ktorý chránil nos pred spálením.
    Ľudia boli akísi silnejší, prirodzenejší. Nebolo toľko alergií a určite by ich vtedy ani nesklátila nejaká obyčajná uhorka.

  5. My sme mali takú veľkú plechovú vaňu… Ani moje deti sa nemajú zle u babičky na prázdninách, majú zase taký ten nafukovací bazén (sú tiež vačšie). Ja som svoju vodu našla až v dospelosti – keď som bola dieťa, tak jediný zdroj malinkatej vodnej nádržky už vtedy nebudil doveru, tak som tam nechodila. Teraz bývam v meste, neďaleko ktorého je vyťažené štrkovisko a každý rok v lete nestíhame, lebo je pekne a „musíme sa chodiť kúpať“. Sledujem svoje deti, ktoré si to zase dokážu užiť po svojom – syn s partou kamarátov sadne na bicykel a idú sa okúpať cez tri dediny… Tiež bude mať na čo spomínať. My sme sa mali dobre, lebo sme boli deti, oni sa tiež majú dobre, lebo sú deti, dokážu si to násjť. 🙂

  6. * Danielo, jsem ráda, že sis hezky zavzpomínala, taky jsem se později opalovala na střeše 🙂
    * Břetislave, pumpky já nepamatuji 🙂
    * Le fille Ash, jsou plovky, řeky, rybníky, bazény 🙂
    * Jarko, taky jsem se naučila plavat poměrně pozdě, až tak ve 3. třídě :-). Prosím, najdi foto s kapesníkem na hlavě, však bys mohla dát fototéma – léto před x lety 🙂
    * To je fajn, že se mácháš na zahradě ve vaně, to bych chtěla vidět :-). Ještě někde ale ty řeky, rybníky atd. jsou takové, které lákají – šup do vody!
    * Blanko, máš pravdu, list na nos, ano, já si na to nevzpomněla, protože jsem se poměrně dobře opalovala. Nejdřív jsem se spálila a pak už jsem jen hnědla 🙂
    * eveli17 Moje babička měla taky takovou plechovou vanu. Ano, tak to je, každ nebo skoro každý (ne všichni) mají a budou mít své krásné dětské vzpomínky. Jak jde doba, tak se mění. Já si ale myslím, že naše vzpomínky jsou přírodnější, svobodnější a jak říká Blanka, nebylo tolik alergií a byli jsme trochu odolnější 🙂

    • Naďo, to se divím :-). Že by ve Vysokém Mýtě móda pumpky nezaznamenala? Pravda, k vodě se nenosily, do školy a v neděli ano. Pamatuju, že je nosil můj táta, u nás, školáků, asi končily někdy na začátku padesátých let, protože jsme je už nenosili všichni a my, co jsme ještě museli, jsme si je aspoň na ulici pouštěli dolů ke kotníkům, abychom se „srovnali“ s těmi dlouhými, co už měli jiní. U holek jsem je ovšem ani tehdy nezaznamenal. Dal jsem pumpkový obrázek do sloupečku „Pro rozšíření rozhledů“. Někde jsme taky ve vaničce, dosud zaštracháni… s uzlíkatým kapesníkem určitě žádnou nenajdu, pokud kdy byla, jistě jsem ji dávno (rozumu nemaje dosti) zlikvidoval..

      • Ještě jsem si k pumpkám vzpomněl, že jsem tehdy psal dědovi dopis do nemocnice, ve kterém jsem „se chlubil“, že mám nové „pumky“ (dopis jsem dodatečně obrečel, když mi řekli, jak se slovo pumpky správně píše). Děda umřel v roce 53, tím ty pumky mohu přibližně datovat. 🙂

        • Nojo, Břetislave, v roce 53 jsem chodila do 1. třídy a o módu jsem se zajímala jen dámskou, tedy holčičí. Ale psala jsem kdysi, že je zajímavý, že móda se stále vrací, ale pumpky se nevrátily ještě nikdy 🙂

          • Vím, četl jsem v knížce, kterou jsem už musel vrátit a zatím v asi pěti náhodně zkoušených prodejnách, které se vyskytly při mých cestách, ji neměli, abych si ji mohl koupit. Ale ty náhodné prodejny nebyly zrovna k úspěchu dost šikovné, prý mám zajít spíš do větších. Zajdu (a teď jsem si při psaní dokonce ověřil, kam zajít konkrétně). Inu- „Kdo hledá, nachází“.. Ty pumpky, že se nikdy nevrátily, to mě taky udiveně napadlo, když vnímám, že módní trendy kolikrát už nevědí, „co by, s čím vyrukovat a čím překvapit“, holt od té naší někdejší klukovské nelibosti se v názorech na ně nic nikam neposunulo, a my tehdy už věděli své! 🙂

  7. Tu vaničku si nějak nepamatuji (moje děti v ní bývaly na zahradě u babičky či v paneláčku na balkoně), já asi moc ne, protože jsme měli od mé druhé třídy rybník a potok za plotem. Pamatuji si koupání v létě, na podzim se stoupající párou od úst, v zimě při bruslení (prolomení ledu) a taky si pamatuji své šmírování starších kluků a holek, když se koupali „na adama“ :-).

  8. Koukám že koupaliště v Mýtě je podobné jako to v Litomyšli a tam se mi vždycky moc líbilo. A ta fotka uprostřed je krásnou ukázkou plážové módy … a teď si tipnu … konec padesátých začátek šedesátých let?

  9. Jsem sice trochu mladší generace, ale pár z těch věcí jsem taky ještě zažila. Když jsem byla malá, koupávala jsem se u babičky venku ve vaničce a taky se musela voda nechat sluníčkem ohřát. Ale jelikož jsem byla vždycky vodní živel, tak jsem si tříletá myslela, že babičku ošálím a vlezla jsem jí do studené vody. Nepamatuju si to, ale vím, že babička pak až do konce života měly výčitky svědomí za to, že mě tenkrát, jedinkrát, poprvé a naposledy, za tuhle zlobivost plácla.
    Moc krásně se čtete, Vaše slova plynou jako voda v potůčku, vyvolávají nostalgické vzpomínání a hladí. Ráda zase přijdu, mějte se krásně a dobře i teď, i když už nejste děti.

  10. Tohle je můj první pokus, Naďo, přenést sem do Vašeho blogu do komentáře moje fotky z dětství, jak jsme se s bratrancem koupali na dvoře u babičky v neckách a přitom si připadali, že plujeme na lodíčce…

    • Nojo, Mirku, to mě nenapadlo, měl jste to napsat do textu. Musím říct, že po rozkliknutí vašeho jména to stálo za to! Moc pěkné fotografie. Možná bych měla zase udělat nějakou akci s dětskými fotografiemi blogerů, ale nevím, zda by byl zájem …
      Mirku díky za krásné fotky!

      • Možná by to stálo za to, Naďo. Ta Mirkova fotka s těmi pádly je prostě úžasná! Ona i ta první, ale tahle má v sobě vtip, fantazii a poezii naráz …

        • Máš pravdu, Mirko, přesně jsi tu fotografii vystihla! O těch fotkách diskutujících či diskutujících blogerů by chtělo popřemýšlet téma. My jsme měli ty vděčné kočárky, z vaniček asi moc lidí mít fotky nebude.

  11. Moc Ti to na fotce sluší. Líbí se mi, jak jsi vystihla, že dříve nebyly třeba všelijaké propriety a lidé si beztak vystačili a užili koupání mnohdy lépe než dnes.
    Vodu miluju, léto si neumím představit bez jihočeských rybníků. Moře čas od času potřebuju vidět a vdechovat sůl. Vivat!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s