Styčný důstojník pro věci poštovní

pesapostak Byla jsem vybrána a ustanovena pro styk s Poštou. Ne, že bych byla ta nejschopnější, ale protože jsem doma. Jsem tedy několik let styčným důstojníkem pro věci poštovní.

Čirou náhodou se kdysi teta Olga přivdala do naší rodiny, tedy přesněji řečeno, vzala si mého strýce. Olinka měla tatínka vesnického pošťáka a ten byl oproti své protivné a panovačné paní veselý to kumpán s červeným nosem. Inu, dřív se asi místo peněžních dýšek dávaly štamprličky. Budiž řečeno, teta Olga byla moc hodná teta, celá tatínek, s malinko červenými tvářemi, daleko míň než tatínkův nos, ale podoba tu byla :-).

Naše pošťačka byla děvče neurčitého věku, dosti kulatá, ale značně pohyblivá, byla rychlá a přesná jak střela a já žasla, jak je možný, že když má takový pohyb, že není jako proutek. Ela ji nenáviděla, to je jasné, jako skoro všichni psi své pošťačky. Já nevím proč, mají své uniformy, tahají za sebou modrou škatuli na kolečkách, vypadají jako paní, co jdou z nákupu. Co těm psům tak vadí? Dopisy s červeným a modrým pruhem? U Ely je to dávno zjištěné, pošťačka sahala na její schránku na domě! Dotýkala se domu, který má Ela na starost, protože v něm bydlí nejen ona, ale taky její milované bytosti. Jestliže jsem zapomněla zavřít dveře do předsíně, tak se Ela plnou vahou vrhala na vstupní dveře, že se nejen chvěly dveře, ale otřásal se i dům v základech. U těchto zuřivých nájezdů patřičně vyhrožovala hlubokým vrčením a štěkotem, vypadalo to děsně, přímo hrůzostrašně.

Naše pošťačka se Ely nebála. V klidu naházela poštu do schránky a šla. Když mi potřebovala něco dodat do ruky, tak věděla, že nejprve odsunu Elu z předsíně a bude to v pohodě. Až jednou, když byla zima, šla jsem s Elou z procházky, Ela rejdila ve sněhu, já ji odepla z vodítka, aby si to užila a já ji nafotografovala. Byly jsme malý kousek od domova, ještě jsme dům neviděly, Ela krásně pózovala, udělala jsem výcvak a najednou se ozvalo klapnutí naší schránky. Ela se proměnila v  dělovou kouli a uháněla jak tank k domovu, aby si to všechno s naší pošťačkou vyřídila z očí do očí. Neslyšela, neviděla, nějaké mé povely byly jak bzučení mouchy. Než jsem své kulaté tělo přesunula jak nejrychleji jsem mohla k domovu, stála pošťačka pod schody a Ela na ni zle štěkala. Byla jsem šťastná, že na milou pošťačku jen pouštěla hrůzu a nevhrla se jí po krku. Děsně jsem se omlouvala, zelená pošťačka se na mě usmívala pokřiveným úsměvem, že se tedy nic nestalo a šla dál. Vzhledem k tomu, že za ní nebyla mokrá cestička, dopadlo to dobře. Zmydlila jsem Elu a šlo se domů. Měla jsem výčitky svědomí a tak jsem milé paní poštovní, když chodila s důchodem dávala od té doby dýško královské.

Budiž řečeno, že se ke mně paní poštovní stále chovala slušně a ochotně. Jednoho dne naše zocelená pošťačka zmizela. Chodila za ní náhradní paní a zjevně se jí u nás za dveřmi nelíbilo. Moc se bála. Já jsem se jí nedivila, taky mi to nedělá dobře, když na mě nějaký pes řve. Jednoho dne tahle náhradní paní poštovní u nás zazvonila a měla sebou pošťáka. “Zaučuju ho”,  řekla náhradní paní poštovní. A co to? Co naše paní pošťačka? Jo, tak tu vyhodili na hodinu, kradla peníze z poštovních vratek (poštovní poukázky, kterými se vracely přeplatky). No jasně, docvaklo mi, znala čísla občanek, tak to pro ni nebylo tak složité. Budiž řečeno, že nám žádné peníze nechyběly, teda mimo těch, kterých se nedostává při vysokém datumu.

Je to ale věc, teď si musí Ela zvykat na nového pošťáka. Dnes jsem zapomněla zavřít dveře do předsíně. To bylo řevu, snad se milý pošťák pochlapí a od pošty kvůli naší Ele neodejde 🙂

onasestra

Vlasta Burian jako pošťák

Zní trubka do kraje, hurá! to pošta je
a lístek či psaní snad nese ti!
Jen spatříš obálku a poznáš na dálku,
co skryto pečetí.

R: Růžové psaníčko znamená randíčko,
nebo: „Mé zlatíčko, jak mám tě rád!“
Modré však, heleď se, holčičko nepleť se,
to už ti jistě chce kluk kvinde dát.
Když žluté, je to žárlivost,
a bílé toť nevinnost.
Lila až z Jablonce, bez známky dokonce,
to je kus lakomce, neber si ho!

Advertisements
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

18 thoughts on “Styčný důstojník pro věci poštovní

  1. Donedávna byla tady u nás poštovní donáška moc hezkou připomínkou starých zlatých časů a pro mne milý budíček, hezky se mě vstávalo když poštovní autíčko projelo kolem a troubilo, jéééde, jéééde poštovský panáček, bohužel panáček se někam odporoučel, zřejmě za nějakou lepší přepážku, přišla panenka a ta už tak pěkně nezpívá, troubí na plné pecky, takže vyletím na rovné nohy šokována jako při probuzení řvoucí reklamou v televizní pauze, nevím čí jsem, kde jsem a po panáčkovi se mě stýská, ale nic s tím nenadělám, časy se mění a lidé také, málokdy k lepšímu. Přeji hezký den a hodně zdraví Naďo, mě teď trochu chybí.

    • Anno, přeji vám, aby se chybějící zdraví zastydělo a brzy se k vám vrátilo. Mějte se pěkně a taky vám přeji přeji hezký den 🙂

      • Děkuji Naďo je to o něco lepší, přeji hezký víkend a slunce v duši, počasí ale nepředpovím, zdravím všechny přítomné. Anna

  2. U nás se poměrně často pošťačky střídají. Nemám k nim téměř žádný vztah, protože se spíše nevidíme. Jen mě zlobí (ale nevyvádím kvůli tomu, jako někteří sousedé a sousedky), že obvykle nezamykají paneláček (ačkoliv to mají napsané na dveřích, ačkoliv si odemknou, ačkoliv jsme jim to už několikrát připomínali). Když si jdu pro poštu, zkontroluji, zda je zamčeno a pokud ne, tak zamknu. Před lety jsme to neřešili a měli odemčeno „vednevnoci“, ale po několika krádežích (nás postihly také) už se pár let zamyká …

    • Tak to já řešit nemusím. Jedna technická: Mirko, existují zámky, které se zabouchnutím dveří jsou dveře zamčeny, takže zevnitř jsou na kliku a zvenku jsou na zámek, máme to u vchodových dveří

  3. Je mi to jasné, počťačka bych nikdy nemohla být. Ani ve městě, ani na vesnici, tam už vlastně vůbec ne. Bojím se i malých ratlíků, když na mě vyjede jezevčík, cítím ho zahryzlého do lýtka, i když je na vodítku, nebo za plotem. Jsem baba a srab a na stará kolena, už s tím nic nenadělám. 😀

    • Tak já se cizích psů taky bojím, ale to by mi tak pro zaměstnání jako pošťačka nevadilo. Spíš by mě vadily letáky a hlavně manipulace s penězi

  4. Pokud bych se také chtěla vyjádřit k pošťačkám, tak už dávno není pravda, jak to bylo dřív. Paní pošťačka nám často donesla poštu až k nám do 3. patra (až u nebe) bez výtahu, pousmála se, popovídala, všechny nás znala, venku jsme se zdravily. Ta „dnešní“ si pořád nikoho nepamatuje, ani „nezabučí“, když se potkáme a navíc : NEUMÍ ČÍST! Dost často nacházíme v naší schránce dopisy adresované sousedům sice se stejným příjmením, ale jinými jmény a navíc máme řádně označené schránky!
    A k pejskům? Bratr má dům na vesnici a u něho 3 (ano, slovy tři) švýcarské salašnické psy. Jsou to taková malá telátka a dělají obrovský rámus, ale v podstatě neublíží. Pošťačka jim i tak nevěřila a odmítla nosit mé devadesátileté mamince důchod, když nezavře napřed psy. Ale copak by to moje stará drobná maminka dokázala tak rychle?

  5. Když se tak nad tím zamyslím, my jsme měli vždycky dobré pošťačky, sympatické, ochotné. To, že se bojí psů, to chápu, já bych nereagovala jinak. Také jsem psy musela nejdřív zavřít, než jsem otevřela. Ale u nás, v podhůří, vždycky pošťačky jezdily na kolech. Když jsem asi před rokem otevírala nevěřila jsem svým očím! Naše sličná pošťačka vypadala jako závodník. Na sobě kraťásky, na hlavě helmu, na nátělníčku výstražnou vestu ale to hlavní! Zaměstnavatel ji opatřil motorovým žlutým kolem. Moc jí to slušelo a sluší. Ta naše současná je takové sluníčko…

  6. Krásný článek. Třeba Ela vycítila, že kulatá pošťačka není právě dobrák. Ale psi nemají pošťáky rádi všeobecně, to se ví:).
    Jinak ta prodena látek je spíš u PAKULu;)

  7. To mi připomělo, že jsem někdy v únoru t.r. udělal takovou společenskou chybu, která mě mrzí dodnes. Právě jsem vypěnil u telefonu s firmou T-Mobile, protože nás šikovnou fintou připravili o 3240 Kč. Do toho přišla paní pošťačka a přinesla jakési doporučené pismo pro manželku, která nebyla doma a mně ho nechtěla vydat. Já, jak jsem byl v ráži, jsem na ni začal zhurta, co to je za debilitu, že se mohu prokázat svým OP, kde je i manželka uvedena, takže proč mi nevěří a dopis mi nevydá? Ona mi klidně vysvětlila, že mi věří, ale že to dle předpisu může skutečně vydat jen mé manželce. Když odešla a já se uklidnil, mrzelo mě to mé hulvátské chování k jinak velice milé pošťačce. Příště když se u nás objevila tak jsem se jí kajícně omluvil a ona se jen mile usmála a řekla mi: „To nic, pane Tomsi, já jsem na to už zvyklá.“
    „Ale já nechci patřit mezi hulváty, paní Slavíková, proto se omlouvám a moc mě to mrzelo…“

    • Mirku, každý, kdo Vás zná (i virtuálně) ví, že nejste hulvát. Jenže kdo by nenadskočil nad podobnou blbinou? I tady mají pošťáci podobné nařízení. Já jsem jednou specielně jela pro doporučený dopis, adresovaný Tedovi, do 6 km vzdálené pošty, a když mi ho odmítli vydat, servítky jsem si taky nebrala. Ditto Ted, když tam musel jet sám. Nakonec se to vyřešilo tak, že Ted podepsal bumážku, potvrzující že jemu adresované zásilky mohu přebírat já. Inu, byrokracie člověka občas vytočí k nepříčetnosti.

  8. Naše paní pošťačka je milá paní, vždycky si chvilku splknem, když přinese poštu. Naši psi ji vítají jako příjemnou návštěvu, ale oni tak vlastně vítají každého, s kým před domem mluvím. 🙂

  9. Napravila jsem dlouhodobou neaktivitu a článek o pošťácích si našla :-). Se psy a pošťáky je to opravdu podivné. Naštěstí většina jen budí hrůzu :-D. Já na rajónu žádného zlého psa nemám, ani se psů moc nebojím. Když jsem začínala, povídala mi jedna paní důchodkyně, že jejich pes je hodný. Je to velký černý tele, snad něco k vlkodavovi, a přes plot na mě štěká. Věřila jsem jí a tak pokaždé s důchodem v ruce otvírám branku a nenápadně pozoruju, kde se psík nachází. Chodí si ke mně čuchnout, asi pozná, že nesu peníze, a nevydá ani hlásku :-D.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s