Nic nového pod jižním sluncem

Ano, pod Jižněměstským sluncem není nic nového, stále stejně se vrhám po hlavě do světa novinek, jako vždy, ať mi bylo 10 nebo až mi bude 100. Kdysi, když jsem chodila asi do páté třídy, učila nás tělocvikářka letku přes švédskou bednu. Všechno pečlivě vysvětlila, zdůraznila, že se nemáme čeho bát, že na druhé straně bedny nás zachytí ona, není to problém. Letka vypadala tak, že jsme měly  před švédskou bednou naskočit na můstek, který nás odrazil k přeletu bedny a teď nevím jestli jsme měli mít ruce upažený nebo rozpažený, ale měly jsme letět, co to dá a na druhé straně, že nás bezproblémově tělocvikářka zachytí. Kdo myslíte, že se na otázku – kdo půjde první, první přihlásil. No ano, samozřejmě já. 🙂

Tehdy jsem byla dívka vytáhlá, vcelku štíhlá a rvala jsem rekordy v přeskoku přes všechno (náčiní) a taky ve skoku do dálky a do výšky. Krásně jsem se rozeběhla, poctivě odrazila a skvěle jsem letěla, přesně tak, jak si tělocvikářka přála. Můj cvik měl ale jednu chybu, na druhé straně švédské bedny ta tělocvikářka přede mnou UHNULA :-). Spadla jsem čenichem do žíněnky, s rukama stále podle návodu, tak jak měly být, tedy upažené nebo rozpažené a docela jsem si namlela. Dokonce to nějak odneslo i oko. Obecenstvo složené z ostatních cvičenek hlasitě úpělo a málem plakalo, ale to bylo tak všechno.

Tělocvikářka byla dost vyděšená, ale ne tak, aby mě poslala nebo dokonce vedla k doktorovi, jako se to dělá teď. Když viděla, že se zvedám a jdu po svých, posadit se na lavičku, tak si oddechla a bylo.  Zlámaného jsem na štěstí neměla nic. Letka se toho dne již nenacvičovala a mám pocit, že od té doby už nikdy!
Tak jsem se hezky zakecala.

Chtěla jsem vám říct, že jak jsem do všeho hrr, tak hlavně do počítačových novinek, to jsou pro mě laskominky. Jednu laskominku jsem objevila zde – klik u Ash, tedy chat na jejím webu a tak jsem si ho musela okamžitě pořídit.

S jejím dovolením jsem využila její návod a obrázky pro vás a tak prosím, nahlédněte k ní, abyste mohli i se mnou u mě na webu chatovat, je to velice jednoduché. Pro určitou činnost, tedy ukazovat se, kdo ke mně přišel na návštěvu, tedy zjevovat se jménem místo čísla, jsem  zvlášť okopírovala Ashin návod a obrázek sem, na svůj web. Upozorňuju, že já mám chat jako úplně první nahoře vpravo, kdežto Ash úplně dole, vlevo.

Tak tedy ten návod, tak jak píše Ash:

Proč je pro mne meebo chat tak důležitý? Díky němu totiž mohu sledovat, kdo a kdy se na můj blog dívá. A to v reálném čase! když někdo otevře Listy snů, okamžitě se automaticky do chatu přihlásí. Mně v tu chvíli vyjede taková modrá tabulka (něco jako u ICQ, či skypu) ve které je napsáno číslo návštěvníka. (takhle: meeboquest369271) . Díky těmto číslům mohu zjistit, jestli někdo na můj blog chodí často a také to, kdo na mém blogu právě teď je. Jediná nevýhoda je, že se mi návštěvy zobrazují právě v těchto strašných číslech. To ale jde změnit. Avšak musí to udělat návštěvník. Není to nic složitého. Pod okénkem, kam vkládáte text, je další okénko. Tam je napsáno: edit nickname: … Do toho okénka kliknete a přepíšete jméno na to, které máte na svém osobním blogu (třeba).

Označte to krkolomné číslo a přepište jménem. Pak jen klikněte do okénka pro psaní zprávy.

12.června 2011, dnes jsem ten chat smázla, nefungoval tak, jak jsem si myslela a proto jsem ho nevyužívala. 🙂

Spartakiáda 1960

Spartakiáda 1960

 Nevím co je to za skladbu, já jsem cvičila starší žákyně s červenými míčky, ale fotografii  jsem na netu nenašla.

Advertisements
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

37 thoughts on “Nic nového pod jižním sluncem

  1. My jsme naštěstí o tělocviku letku nedělaly. Asi bych ji nezvládla, protože takových věcí se bojím… byla jsi odvážná! A štěstí je, že se ti nic nestalo! Ten pád jistě nebyl hezký! (P.S. ještě k tomu, zobrazování. Aby se ti ukazovalo, kdo a kdy přišel na tvůj blog, je třeba si ještě stáhnout a nainstalovat prográmek Meebo notifier Instalace je jednoduchá! Stáhnout se dá tady. : http://www.meebo.com/notifier/ )

    • Ano, zjistila jsem to taky, takže jsem si to nainstalovala, ale moc lidí se u mě do chatu nehrne, natož , aby si měnili číslo na jméno 🙂

  2. Švédské bedny nebo kozy, to bylo fuk. Vždycky jsem se rozběhla a zarazila, takže na můstku jsem se jen lehce odpíchla a dosedla (případně dopadla) na bednu nebo na kozu. Tělocvikářka to vzdala, bylo nás takových víc.
    Ještě mi nešel výmyk, nebo jak se to jmenuje, jinak jsem nebyla až takový kopyto, spíš jsem se bála.
    Skákání přes cokoliv bylo prostě děsné.
    Mimochodem, moc pěkná fotka!

  3. Já si troufla jen přes kozu, protože ta je krátká, přes bedny jsme snad ani neskákali. Nářadí jsem moc ráda neměla, zvláště bradla, protože jsem byla vždycky střízlík a sotva jsem na nich držela. 🙂
    U Asch, jsem byla a do chatu, jsem si netroufla. Na rozdíl od tebe, nejsem vůbec žádný experimentátor a nové věci nemám ráda. 😀

  4. Taky jsem byla taková a taky jsem přes bednu letěla a letěla, až jsem všechny žíněnky přeletěla a učitelka na mě hleděla, jak dopadám až za ně. Bohužel jsem jednou nohou ještě na kousek žíněnky dopadla a natrhla jsem si kolenní vaz, což ovšem lékaři v té době nebyli schopni zjistit a přišlo se na to až po 15letech, kdy jsem si ho při volejbalu dotrhla a úplně utrhla…

  5. Tak nevím, kde je chybka. Chat se zde na webu neukazuje, poze mně naskakují bubliny, kde na je upozorňováno na návštěvu a když si chci přečíst kdo mi co píše, tak musím kliknout na Nitifier a tepre tam se mi ukáže chatovací okénko. Odpověděla jsem Otovi, ale neví, zda se mu to někde vůbec ukázalo, mně zde na webu ne.

    • To je zvláštní. Já chat normálně vidím…! A ano… na notifier je třeba kliknout. Jinak se ti text neukáže. Ale, to s tím zobrazováním…. nevím. Návštěvník musí zůstat na jedné stránce. Jinak se historie chatu ztratí. Nic jiného mne zatím nenapadá… 😦

  6. Je to moc pěkná hračka Naďo, na mnoha blozích jsem to již viděla a použila, mám něco podobného na Win. L, vidím tam i co kdo vytvořil a kdy a kdo udělal něco nového, mohu si na to kliknout a otevřít to zmísta a to tvé létaní za mlada, to jsi proti mě autsaidr, takhle létám teď ve svém věku každou chvíli, zrovna převčírem jsem takto letěla se schodů, nikdo mě nedělal záchranu a tak , ani nebudu popisovat následky, má to souvislost s jedním ze tvých minulých článků a projektováním okrasných schodů v domě, měli jsme všichni podobné životy v době minulé a mnoho věcí sdílíme a doufám že ještě dlouho budeme sdílet i v době budoucí. Krásné nedělní odpoledne tobě i všem tady.

      • Bohužel Naďo, tak se ten pokus o létáním nějak dost nevyplatil, s psaním je to složité, s chozením také, doufám že si s tím čas poradí, jen ti musím sdělit, že číst tedy mohu, články jsou moc krásné obrázky také, velice se mě líbí, všechny, máj se mě zdravotně moc nevyvedl a stále to pokračuje. budte zdrávi všichni tady. Anna

  7. Tak se švédskou bednou jsem také nikdy moc nekamarádila. Už si ani nepamatuji, jak jsem to zvládala. Ještě mi to nedá a musím se přiznat, že já jsem cvičila na 1. spartakiádě v roce 1955 za ženy, i když mi bylo v té době 14 let. Ale ženy u nás nebyly, tedy byly, ale nechtěly cvičit, tak jsme to za ně vzaly my, čtrnáctileté. Tenkrát jsme vycházely ze školy ve 14, tak jsme se cítily náramně dospělé. A mohu říct, že mám jen hezké vzpomínky i na Prahu.

    • Tak podle letopočtu poznávám, že na téhle jsem taky byl, červené trenky, bílá tílka, holky modré a žluté. A pro venkovany taky zážitek z Phy!

      • Naďo, že jsem všímavej (teda někdy), tak ty holky nahoře ještě držely zvyky z časů našeho školního šermování pravítkem. V té době už ze šermování sešlo, ale působivé to bylo nadále a ještě řadu roků 🙂 Pak přišly minisukně, asi kolem r. 1967? Poprvé jsem je viděl v Anglii po vojně na zájezdu s CKM. A mnohé holky se maskovat ani za ženy nemusely..

  8. Tělocvik byla vždycky moje slabá stránka a měla jsem štěstí, že se z něj nepropadalo. Šly mi jen míčové hry – volejbal, přehazovaná… Nářadí jsem zcela nepokrytě nenáviděla a vyhýbala se různým přeskokům a výmykům. Ve skoku do výšky jsem pokaždé shodila laťku, i kdyby byla jen 30 cm vysoko. Při skoku do dálky mi nikdy nevyšel odraz tou správnou nohou. Myslím, že učitelé nade mnou zlomili hůl a nijak mě do těchto výkonů nenutili. Bohužel je to se mnou stejné i na počítači. Co jsem se s odřenýma ušima naučila, to umím, ale jsou věci, na které si prostě netroufám a chat je jedna z nich. K Ash chodím taky, ale píšu komentáře, nechatuju.

  9. No nazdar, Naďo, tak teď aby sis ještě „pořídila“ padesátihodinový den! Já na chatování (nic společného s rekreačním zařízením) moc nejsem, takže tam asi nepolezu. Inu uvidíme, řekl slepý …
    Jinak se musím pochlubit: Šplhala jsem jak opice, a jako jediná z holek jsem přeskočila švédskou bednu na délku – když ne „letkou.“

    • Jarko, nebude to tak horký s tím chatem, já mám Skype a to si někdy povídám s J.He, kdž nemám čas, nebo on, tak povídání pokojně přerušíme a je to 🙂
      Jarko, já jsem ty, které uměly šplhat a výmyk obdivovala a nepřišla jsem na tu fintu, jak docílit téhož, asi jsem neměla sílu v rukách nebo těžkej zadek nebo oboje!

  10. Možná, že bych svůj příspěvek mohla slovo od slova.písm,enko od písmenka opsat od Jarky J. Chatovat nestihám ani na FB, zrušila jsem skype a ICQ, s velkými časovými skluzy stíhám maily. Takže to se přihlašuji k určité „blokaci“ Tvého nápadu. Jistě pochopíš. Tělocvik mi docela šel, šplh výtečně; výmyk obtížněji; kadet jsem byla na běhy. Přeskoky přes švédskou bednu bez následků :-). Co mi ale vůbec nešlo, bylo kreslení. Vždy z útrpnosti jsem dostala dvojku, protože učitelům přišlo blbý, abych měla samé jedničky a trojku z kreslení :-).

    • Vidím, NULI, že jsme na tom byly téměř stejně. Tedy až na ty učitele, kteří v mém případě nebyli vůbec útrpní, a tu (jedinou) trojku z kreslení mi klidně dali. Což mi připomíná vtip: Paní učitelka nakreslí na tabuli jablko, a Pepíček polohlasně pronese: „To neni jabko, to je prdel.“ Třída vzhůru nohama, učitelka na mrtvici, a dovnitř se vřítí ředitel. Rozhlédne se okolo, a zařve: „Co je to tady za bordel, a kdo nakreslil na tabuli tu prdel?“

  11. No, já jsem si kdysi na škole při podobném přeletu přes švédské kukaččí hnízdo nalomil ruku. Jo, šikovnej, to já byl vždycky :-).

  12. Naďo, nemělas připomínat tělocvik a ty skopičiny, co se musely provádět na těch různých mučidlech. Já jsem nikdy v žívotě nebyl mehlo, spíš to nemehlo a při vzpomínce na hodiny tělocviku mám ještě dnes noční můry. Kdepak já a přemety a výmyky!! Můj nejúspěšnější atletický výkon byl kotrmelec. Na měšťance jsme měli na tělák mladou učitelku Voráčkovou, která měla případné jméno, anobrž notně ráčkovala. Ona nás nutila do těch nemožných trepek, kterým se říkalo cvičky, a v kterých to na nahydrovoskované podlaze klouzalo. Její koníček byl ten, že o každém tvrdila, že je hrbatej a tak jsme si museli postupně lehat na podlahu na břicho a ona nám šlápla na záda a za ruce nás začala prohýbat, až kostra praskala. Nebezpečný to úkon, za který by zde v Kanadě byla souzená za pokus o ublížení na zdraví nevinných děcek.
    hezkou fotku ze spartakiády jsi připojila. Já musel na tu první v roce 55, kdy jsem byl v posledním ročníku učiliště v ČKD Sokolovo. Tam jsme dělali závěrečný obraz při zvuku nějaké pokrokové písně. Zlaté to časy našeho politického uvědomováni, kdy jsme pevně semknuti cvičili navzdory americkým impreálistům a německým revanšistům!!!!!

    • Nojo, Honzo, zase ti šlo něco úplně jiného 🙂 A na ty cvičky pamatuju, taky jsme je měli, buď černí s gumou na nártu nebo bílé a červené s páskovým zapínáním, ty se mi moc líbily, ale klouzaly všechny 🙂

  13. Tak jsem Naďo poslal komentář, a vono nic, asi to je zase ve spamu. Nějak mně tam nemaj rádi.

  14. Jéje, všelijaké přelety a přeskoky mě na tělocviku vždycky děsily. Nebo výmyky a podobné vylomeniny. Já nejradši hrála fotbal, softbal a další baly :-).

  15. Hledám účastníky malého sportovního vystoupení v Kanadě v roce 1967 EXPO

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s