Mé zamilové grafiky a grafici

Je jich mnohem víc, než zde představím, ke každé grafice se váže nějaká drobná příhoda. Moc dobře se mi vyfotografovat nepovedly, protože sklo se dost špatně fotí a tak jsou obrázky různě šikmé a vystřižené z pasparty a rámů v programu Picasa, aby tam nebylo vidět odrážející se předměty. Někde se to úplně nepovedlo, jako zde:

Tuhle babču od Ivy Hüttnerové jsme získali neobvyklým způsobem. Kdysi jsme byli na výstavě v Novoměstské radnici, tedy v její  věži a mezi jinými tam vystavovala i paní Hüttnerová. Její obrázky nepatřily zrovna k těm levným a tak můj muž zašel ke stolku u vchodu, kde byly k mání všelijaké obrázky k prodeji. Zeptal se vlídné paní, jestli nemají od této malířky a grafičky něco menšího, levnějšího. Paní zalitovala, že tedy nemá, ale když se dali do litování oba dva, najednou si paní vzpomněla, že přeci jen něco má a dala mu tento autorský tisk s tím, že úplně zdarma. Myslím, že dodnes můj muž nezavřel pusu, pokud se na grafiku podívá.

Ani tenhle obrázek se mi nepovedl. Je to grafika Petra Melana a já při pohledu na tvář měsíce vidím zhmotněnou duši. Petra Melana mám moc ráda, škoda, že zemřel docela mlád. Říkalo se o něm, že mu dokončení jeho děl dlouho trvá, protože, „promiňte mistře“, je prý líný.

Přefoceno, vystřiženo, nic lepšího z toho už nenadělám 🙂

Jeden z prvních Melanů (oba obrázky patří k sobě, mohou být k sobě zády, že se rozcházejí nebo čelem, že se potkávají)

Tato grafika je od Jana Krejčího a jmenuje se  „Talisman“ . Nechť se na mě nikdo nezlobí, ale já v tom vidím zobrazení života.

Karel Oberthor – Veškerý smutek světa je vložen do přimhouřených očí klauna …

 Tak tohle je Jiří Anderle a je taky mizerně zfocený, ty dva obrázky rovněž patří k sobě. Nad nimi je trochu vidět keramická hlavička od Jany Purkrábkové, kterou mám taky moc ráda. Kdysi jsem viděla od ní na jedné výstavě kočku, choulící se do klubíčka  na zemi a úplně jsem ji viděla u našich vchodových dveří. Bohužel, přesahovala naše finanční možnosti. Stejně by nám ji někdo ukradl, kdybychom ji nepřibetonovali …

Jan Hísek, „Předání bílého kvítku“. Jeden z nejkřehčích obrázků, skoro jako „Sen noci svatojánské“.

Michaela Lesařová- Roubíčková, naše vzácná grafička, která nám již několikrát vytvořila péefko. Máme sadu 3 skleniček. Každé desetiletí jedna sklenička. Jestlipak ještě nějaká přibude?

Naše soukromá galerie, galerie obrázků našich dětí a dětí našich dětí. Jen ten kocour vpravo je pajc, který dělal můj muž -). Toho kocoura s růžovýma ušima dělal syn, kolik mu bylo, nevím, byl malý. Kostkované tělo a fousky vystřihl ze staré, zálesácké tchánovy košile, oči a uši z tchýniny blůzky z jejích mladých let. Je to lepená koláž.

Advertisements
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

31 thoughts on “Mé zamilové grafiky a grafici

  1. Četla jsem grafity a čekala jsem pomalované domy a průjezdy. A zatím jsi nás zavedla, do oblasti opravdového umění. Moc se mi líbí obrázek od malířky Huttnerové a vlastně všechny grafiky, mimo kouhouta a slepičky. 😛 Moc milá, je i galerie dětí a taky kocour od tvého muže! 😀 My máme doma, v grafice provedený jen jediný obraz a myslím, že docela hezký. Třeba ho jednou, taky vyfotím. 🙂

  2. nepřefocuj, je to vidět a má to tvou duši 🙂
    současně to podnítilo mou zvědavost tě konečně navštívit 🙂

  3. Tak obrázky moc hezké, já mám doma na zdi jen takové „obyčejné“, i Monu Lisu mám jen ten levný tisk na papíře, ale je přímo z Paříže a je zarámovaná. Jinak mám na zdi tady v pokoji hlavně fotky, dané do obrazů a koho? To je jistě jasné, celé rodiny, ale převážně vnoučátek!
    Ze všech tady těch se mi tedy líbí všechny, ale nejvíce ten něžný – Předání bílého kvítku! Tak jsme takhle aspoň my, kteří tě neznáme, poznali aspoň kousek tvé duše a krásný!

  4. Naďo, tvé grafiky se mi líbí, ač nejsem jejich vyznavač. Od Ivy Hüttnerové mám taky jeden obrázek, dostala jsem ho k Ježíšku. Její obrázky bych mohla mít v celém domě, ale to bych musela být milionář. 😀

    • Ano, Iva H. se vypracovala na velmi významnou malířku a grafičku, tomu odpovídá cena jejich děl. Musím říct, že všechna a nejen její, umělecká díla se se svými cenami stále šplhají nahoru …

  5. Mne zaujal ten Jan Hísek „Předání bílého kvítku“ a chtěl jsem se dovědět víc na internetu (jako jestli si to může dovolit koupit i proletář), ale zjistil jsem, že tam mají Vaše dva obrázky, Naďo, a u nich Váš přehozený text od hlavičky Jany Pulkrábkové a text Předání kvítku zase místo u Híska, u obrazu Michaely Lesařové-Roubíčkové…

  6. Naďo, to je nedorozumění, já jsem tím chtěl říct, že na Googlu se objevily z Vašeho bogu ty dva obrázky, ale text pod nimi byl přehozen, zatímco Vy, ve Vašem blogu to máte správně, oni to ale spletli. Toť vše…

  7. Naďo, možná by Tě zajímala díla ze zcela jiného soudku, která v ČR asi nejsou známá. Jedná se o indiánské (politicky korektně řečeno „native“) náměty – a z některých přímo dýchá spirit. Moji dva oblíbení umělci jsou:
    * Roy Henry Vickers, který má nádhernou galerii „Eagle Aerie“ v Tofinu
    * Sue Coleman
    Podrobnosti a jejich tvorbu si můžeš nagooglovat.

    • Jarko, nevím jak v ČR, ale já opravdu tyhle pány neznám. Koukla jsem se na ně a jsou opravdu zajímaví, preferovala bych asi Sue Colemana. Ještě je probádám trochu víc, vzala jsem to fofrem 🙂

  8. Jsou to nádherné obrázky (či grafiky). Zaujal mě zrovna Talisman, ten se mi líbil, a taky Předávání bílého květu – tento styl se mi líbí, je takový lehce zasněný.
    Fotit obrázky na stěnách je docela nevděčné, zejména pokud jsou zasklené. Někdy se holt odrazu neubráníme, ať děláme co chceme. Ale nevadí, obrázky jsou vidět, a to je hlavní.
    Máte opravdu dobrý výběr a dobrý vkus.
    Ale stejně se mi nejvíc líbí vaše soukromá galerie.
    (Moje kamarádka začala dělat takový svůj domácí projekt – posbírala nejhezčí fotky své rodiny, některé nechala zvětšit. A všechny je zarámovala a pověsila na chodbě. Mají svou vlastní rodinnou galerii. A fotografie vypadají velmi dobře, většinou jsou černobílé a jsou to momentky, nebo jen dovolenkové pózování – jen dědečkové s babičkami vypadají upjatě a vážně… Takže jsou tam dědečkové, babičky, rodiče zamlada i v letech, děti malé i dospělejší a dnes už i neteře…)

  9. Doufala jsem že ten matrix zastrčený v zadní části naší hlavy se umoudřil a komentář, několikrát psaný, tady bude, není !!!….. Už přesně nevím co jsem psala, snad něco o tom mém učení se létat, a že to dopadlo dost špatně, s chozením a možností psát, ale zatím se to zlepšilo a já ti chci jen říci, že umění které si dáme domů do svého“prostoru“ , je většinou obrazem naší duše, toho co máme uvnitř a co doopravdy cítíme, ty tvé obrázky mluví zřetelně o pohodě.

  10. Krásné, až budu mít víc stěn, taky si pořídím nějaké fešné obrázky. Teď mi někde v šuplíku čekají obrázky vystřižené z nějakého kalendáře, které mě uchvátily, ale ještě ne tolik, abych jim našla místo mezi svými metalovými plakáty. A plánuju si na zeď přilípnout společnou fotku z Metalfestu :-).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s