Ach to loučení

ale zase to šťastné shledání …

foto 019 Jsou stovky podob loučení. Loučíme se s mládím (jak kdo a jak kdy:-), s tučným jídlem, protože nám to lékař zakázal pod pohrůžkou, že praskneme, loučíme se s létem, zimou, zkrátka se čtyřmi ročními obdobími, loučíme se s bytem, když se stěhujeme, s dětmi, když jedou někam na prázdniny (ach ta úleva a svoboda, konečně vymalujeme byt a přestěhujeme obývák, aniž by se nám pletly pod nohama, taky si zajdeme do kina, do divadla, zkrátka budeme si žít, jenže už druhý den se nám po nich začne stýskat a těšíme se, kdy už konečně přijedou).

Loučení je na pořadu každého dne. Každý den se loučíme slovy – dobrou noc, někdo jen utrousí čau, jiný mávne rukou a jde se spát.

Loučení jsou skoro vždycky smutná, jen když se loučí nezvaná a nemilá návštěva, tak to někdy stojí za námahu udržet obličej v mezích a abychom nezačali tančit radostí po pokoji. Loučení jsou s těšením se na shledání, ale loučení jsou i ta nejsmutnější, když nám někdo odejde na vždy a žije jen v našich vzpomínkách. O těch já mluvit nebudu.

Prožila jsem v životě těžká loučení, i když s těšením se na návrat. Dvě z nich byla nejvíc emotivní. Když jsme jezdili jednou za týden (byla tam 6 týdnů) za Kristýnou do lázní a po společně prožitém dni na obědě v restauraci, v cukrárně a na procházce jsme to nebohé dítě vedli zpět, abychom odjeli domů bez ní. Ještě dneska cítím tu přímo fyzickou bolest, když jsme odjížděli. Ona byla hrdinka a neplakala. Lázně jí pomohly, ale mě úplně zdrtily.

Jiná, smutná loučení jsem prožívala celé dva roky, kdy můj budoucí muž byl na vojně a většinou já jsem jezdila za ním. Moc je domů z kasáren nepouštěli. Ta loučení na nádraží či u autobusu, byla také velmi bolavá, inu jak to tak bývá, když se loučí mladí, zamilovaní lidé. Ale pak ta šťastná setkání!

Pro dnešek se loučím a připomínám nádhernou písničku “Valčík na rozloučenou”.

Končí ten čas, jenž byl plný
Nejhezčích nocí a dní
Poslouchej jak tichý valčík
Na rozloučenou nám zní 

Den končí nám a my jdeme vstříc
Těžkému loučení
A blízko kouzelný valčík
Na rozloučenou nám zní …

 

Základní informace

Český název: Valčík na rozloučenou
Originální název:  Waterloo Bridge
Česká premiéra: Neznámo kdy, ale už byla.
Světová premiéra: 17. května 1940 (před 25954 dny)
Natočeno: USA 1940
Režie: Mervyn LeRoy
Scénář: S.N. Behrman, George Froeschel, Hans Rameau
Kamera:  Joseph Ruttenberg
Hudba:  Herbert Stothart
Hrají: Vivien Leigh (Myra), Robert Taylor (Roy Cronin), Lucile Watson (Lady Margaret Croninová), Virginia Field (Kitty), Maria Ouspenskaya (Madame Olga Kirowa), C. Aubrey Smith (vévoda), Janet Shaw (Maureen), Janet Waldo (Elsa), Steffi Duna (Lydia), Virginia Carroll (Sylvia), Leda Nicova (Marie), Florence Baker (Beatrice), Margery Manning (Mary), Frances MacInerney (Violet), Eleanor Stewart (Grace)
Délka: 108 minut
Žánr: Drama / Válečný