V bance

banka-kredisi V jedné renomované bance seděla štíhlá, tmavovlasá, bankovní úřednice, teď se jim říká nějak tak jako bankovní poradce. Měla světle šedé shetland dlouhé kalhoty a bílou blůzku. Nenápadné oblečení jasně hovořilo o jeho vyšší ceně a úřednice budila velmi dobrý dojem. Líčení bylo jemné a vlasy vykazovaly střih, právě takový, aby vypadal lehce, vzdušně a jednoduše, který dá i dobré kadeřnici zabrat. Upravené ruce s decentním lakem a tmavé lodičky dodaly celkovému obrázku úřednice tu správnou třešničku na dortu. Jednala vlídně, i když sebevědomě, protože znala svoji cenu. Chytrá, krásná, důležitá.

Proti ní seděla dáma, v pozdních středních letech, (střed věku je pohyblivý, tak jak to již dávno říkal Jan Werich o středověku), s mikádem, v jednoduchém a slušivém kostýmku, která také znala svoji cenu. Přednesla úřednici jasně a krátce, co po ní chce. “Mám u vás otevřený b-účet asi 10 let. Dejte mi prosím informace o  x-účtu, na který bychom ten můj stávající převedli.” Úřednice vysvětlila jiné podmínky a poplatky za položky na x-účtu a upozornila, že v případě změny stávajícího b-účtu na x-účet, bude nutno stávající účet zrušit a založit nový, zrovna tak, jakoby byla nový klient. Předložila jí na papíře vypočítaný efekt nového účtu. Dáma text a čísla na papíru přelétla očima, sdělila úřednici, že je jí vše jasné a požádala úřednici o zrušení svého b-účtu. O nový nezažádala.

Po všech procedurách se s ní bankovní úřednice  rozloučila slovy, aby si vše v klidu rozmyslela a v případě, že bude chtít nový účet, aby jí kdykoliv zavolala. Dáma poděkovala a s pozdravem odešla.

Stejná situace, ve stejných kulisách, s téměř stejnými osobami a úplně stejným požadavkem. Naproti úřednici usedla dáma za zenitem, korpulentní postavy, v černé tunice a v černých tříčtvrtečních legínách, vlasy nakrátko ostříhanými a barvou šediny zakrývající. Příjemně voněla dražším parfémem a tvářila se ustaraně. Také ona měla u banky 10 let otevřený b-účet a zajímala se o x-účet.

Mluvila trochu nesouvisle, vyprávěla úřednici, že je konzervativní, že si zvykla na tuto banku, že mají výborné internetové bankovnictví, v porovnání s jinou bankou jako mercedes s trabantem, že se k ní vždycky chovali slušně a ochotně, že jí poskytli dosti vysoký kontokorent (bodejť, ty mastné úroky se bance vyplatí). Vyložila jí, jak nová banka, ke které neuváženě přešla nedosahuje jejich kvality a vůbec, není nad stávající banku. Po podaných informacích o x-účtu dáma znejistěla, nevěděla jak se má rozhodnout, nechala si zopakovat, že stávající účet musí být zrušen, což ji rozladilo.

Setrvala na místě o dost delší čas než předchozí dáma. Trochu zmateně přerovnávala papíry, dvakrát si přečetla propočet nákladů na x-účtu. Pojednou ji osvítil duch svatý a ona se rozhodla, že účet zruší a v ostatním se rozhodne až doma. Úřednice se s ní rozloučila stejně jako s první dámou a bylo malinko vidět, že si oddechla, že se nakonec dobraly konce.

A resumé? Čím jsem starší, tím jsem užvaněnější a nerozhodnější. Kde se ve mně vzal ten potrhlý přístup při jednání s lidmi? Pro srovnání jsem své včerejší jednání v bance porovnala sama se sebou, jak bych jednala jako mladší, bez zbytečného žvanivého balastu a soustředila se na věc samou. Místo toho jsem vyjevovala své city a pocity, které bankovní úřednici vůbec nemohly zajímat.

Ach jo, stárnu a blbnu!

rodinka

Obrázky vypůjčeny z internetu.

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

24 thoughts on “V bance

  1. A proto zůstávám u jedné a té samé banky od založní účtu a preventivně se vůbec, ale vůbec nezajímám o služby a výhody v jiných bankách. Možná, tratím, ale jsem v klídku a bez potřeby rozhodování. 🙂 😀

  2. V Německu jsem měl vždycky automaticky, aniž bych se o to nějak staral, svého bankovního poradce a myslel jsem si, že to je v Česku také tak. Celkem jsem se o to nezajímal, protože zde všechno vyřizuji přes internet-banking a do naší pobočky České Spořitelny jsem snad 10 let vůbec nevstoupil. Nedávno se ale stalo, že podle nějakého nového nařízení jsme si museli se ženou oba osobně dojít vyzvednout nové platební karty. Čert ví proč? Tudíž jsme se tam vydali a já jsem teprve zjistil, že nemáme bankovního poradce, podle čísla konta, ale čistě náhodného pracovníka, dle pořadí jak jsme přišli. Inu zeptal jsem se vedoucího, jak to vlastně je. Dozvěděl jsem se, že jako penzista nemám nárok na poradce, ale když budu mít u nich minimálně 400 tisícovou hotovost, tak poradce dostanu. Já jsem namítl, že mám svou hotovost v zahraničí a neholám ji převádět sem do ČR a tudíž raději oželím jejich poradce, ale aspoň vím na čem jsem – patřím mezi proletariát…

    • Jo, Mirku, v bance kde jsem jednala je to banka rakouská a jak je známo, tak jsme pro ně východňáři a zde jsou tedy nastaveny jiné parametry. Taky si vzpomínám, že Česká spořitelna je součástí Erste Bank Group, tedy rovněž rakouská (myslím si, že majoritu tam rakouská banka má), takže vidíte, jak to tu chodí …

  3. Jsem několik dní tak zaneprázdněná (dcera má muže v Gruzii, k tomu zrovna tento týden mám každý den nějaké jednání od evangelíků, k tomu jsem účtovala prvních pět měsíců roku, k tomu …), že nestíhám ani blogy, a to už je co říct! Za chvíli budu zase s vnoučaty a na víkend jedeme pryč, takže jsem se přišla jen na skok potěšit … Já jsem špatný ekonom, můj muž ze mě roste, já nic moc nesleduji a neporovnávám, jsme především u ČSOB (ještě z doby, kdy jsem tam pracovala – a to mě i trochu doběhli 🙂 a muž má červené konto u Poštovní spořitelny.
    P.S. Ale zpočátku jsem myslela, že se jedná o povídku; až v průběhu čtení jsem přešaltovala :-).

    • Ano, Mirko, nevím proč, ale stala ses spamem. Že by nějaké spodní proudy nechtěly propagovat ČSOB? Vůbec nevím co je červené konto 🙂

      • Já to tedy také přesně nevím, ale můj muž si pochvaluje – má tam peníze velmi slušně úročené, může kdykoliv vybírat – ale pouze převodem na jiný účet, mám dojem, že požadovali u Pošt. spořitelny, ale když zjistili, že máme u ČSOB, tak jsme jiný nemuseli zakládat …

  4. Moc roztomile podáno i s tím posunem v čase! (a finanční kruťáctví jak vyšité na ubruse). Taky známe a já se čílím.. Dnes jsem absolvoval útrpnou cestu městem (nebudu natahovat povídání), ale aspoň jeden úspěch jsem zaznamenal (za tím jsem šel najisto do Luxoru). Bylo to sice podle známého „Zítra, no jistě, zítra“.. ale stalo se – už mám knížku Nudlovou a těším se, až vyjde další! 🙂

    • Břetislave, shodou okolností jsem se dnes dozvěděla, že mi vydavatel posílá text po zalomení k autorské korektuře, tak uvidíme 🙂 Díky, že sis „Nudle“ koupil!

  5. Já mám zkušenost takovou, že ať poradce mám nebo nemám, vždycky na tom nakonec tratím já, nikdy banka. Jedna příjemná poradkyně mě tak dlouho lámala ať využiji jakési služby, až jsem podlehla a když přišel výpis včetně poplatku za službu nestačila jsem zírat. Ten poplatek ta dáma diskrétně zamlčela. Před pár lety bych se na něj určitě zeptala předem. Chyba, že jsem to chtěla mít tak rychle vyřízené 🙂

  6. Naďo, ty bankovni transakce a ty vopičárny kolem dovedou člověka vytočit. Mám s tím své zkušenosti. Já jsem si ale všimnul na tvém blogu jedné malé poznámky kde říkáš čí píšeš, že s pokročilým stářím jsi užvaněnější. To slovo UŽVANĚNĚJŠÍ je pravým pokladem v jazyce českém.
    Krátce po příchodu do Kanady jsme nastoupili kurs americké angličtiny. Tam nás odnaučovali ty hroznosti, které nás před tím učili v pražské jazykové škole a učili nás anglicky. Paní učitelka zdůrazňovala: „Snažte se stále mluvit, i když špatně, nuťte se do mluvení, nesyďte se za chyby!!“ A tak jsem se nutil do mluveni – a – už mi to zůstalo. Kdysi jsem opouštěl podnik, kde jsem pracoval přes dvacet let a tak se se mnou srdcervoucně loučili. Na závěr té trachtace jeden kolega se semnou loučil slovy: „Víš Jene, budeš nám velice chybět, ale co nám BUDE ROZHODNĚ CHYBěT jsou ty tvoje nekonečné monology při svačině“ A jak vidno z mých diskusních příspěvků mi to zůstalo..

  7. Zase mám bolesti a tímpádem nespím, takže to jistě budeš číst až ráno, tak ať je dobré Naďo.
    To o čem píšeš, je na dlouhé téma ale budu se snažit to zkrátit, to není u nás starších dam, užvaněnost stáří, to v nás bylo vypěstováno systémem, krásně a výstižně jsi popsala jaký v tobě budí úřednice pocit, a my místo použití asertivity ve jménu toho, kdo a za jakým účelem, komu slouží, děkujeme bance za to že nás obírá a klaníme se služebnici systému, který by nám měl být vděčný za to že mu propůjčíme své finance, je to postavené na hlavu, cítíme rozpaky u lékaře, na úřadě a i jinde, breptáme páté přes deváté v nedostatku sebevědomí před těmito rádoby pány a to je ta chyba která v nás trčí jako osten v z….. z dob minulých.

    • Něco na tom, Anno, bude s tím sebevědomím, ale v tomto případě to je bohužel tak, jak píšu. I tady ti přeju, aby tě všechno přestalo bolet, bolest je hodně otravná!!!

      • Přesně tak pane tlusTjoch.
        A už by bylo na čase, aby nám byl někdo vděčný alespoň pěti procenty úroku, když už tu uctivost necítíme jinak. To mám krásný smysl pro humor žééééééé.

  8. Přesně to vystihl Tlusťjoch! Souhlasím, proto jsem už dávno svůj účet v bance zrušila! Byly to jen samé poplatky a poplatky – už jsem jako v té reklamě! Ono to dost dobře jde i bez banky. To, co občas zbude mám u PS a JE TO!

  9. Svůj účet mám stále u jedné banky a na pobočku nechodím. Vše si řídím přes internet. A na rozdíl od Tebe kartou neplatím. Nechci. Na účet si nechávám posílat jen nejnutnější částku k pravidelným platbám (telefon, internet, alimenty, inkaso). Raději mám k dispozici hotovost. Každý máme prostě jiné zvyky.
    Jsem zvědavý, jak sebevědomý budu při návštěvě pobočky, kdybych potřeboval něco změnit, co nejde přes net.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s