PRÁZDNINY jsou v polovině.

Vyhlašuju měsíc prázdnin na mém blogu. V září se uvidíme. Přeji vám krásné a nezapomenutelné léto 2011.



Reklamy

Gulášek se šesti

gulas Řekne se: “Co by mělo být složitého na uvaření guláše, aby chutnal?” To se vezme flák kližky, cibule, sůl a koření, nakrájí se to, podusí se to, zapráší se to, povaří se to a je hotovo.

Není tomu tak. Všechno co vypadá jednoduše bývá pěkně složité, jednoduché je to pro ty, kteří to umí. Aby byl gulášek numero uno, aby byl chuťově vyvážený je nutné, aby nebyl příliš hustý nebo příliš řídký, aby nebyl bledý, nebo připálený, aby byl správně vykořeněný, aby nebyl přesolený, aby bylo správné množství cibule a aby maso bylo měkké, zkrátka všechno tak akorát.

Zdá se mi, při vší úctě k hospodyňkám, že guláš umí uvařit nejlépe v hospodě (chcete-li, v restauraci). Hospodský guláš má krásně tmavou barvu karamelu a přesto není spálený, tím ani hořký a je výborně okořeněný, trochu pálivý, ale ne huba v plamenech.

Nezapomenutelný guláš jsme jedli v restauraci U Sojků na Letné, v jídelníčku uvedený, pod názvem Sojkovský guláš. Lišil se od obyčejného guláše tím, že na hroudě masa, utopeného v gulášovém sosu (omáčka to není, šťáva to není, co to vlastně je?) seděly dvě půlky vajíček na tvrdo, obsypané nakrájenou čerstvou cibulí. Žádný převratný objev, ale spojení těch chutí bylo vynikající. Knedlíky byly jak od maminky, zkrátka boule za ušima. Možná jsme tehdy měli hlad tak veliký, že se nám proto ten guláš zdál tak vynikající, ale to už dneska neřeším.

Já jsem dlouho guláš uvařit neuměla, vždycky mu něco scházelo, ale v poslední době se to značně zlepšilo, i když to stále není ono. Tu hospodskou, tmavou barvu prostě docílit nedovedu. Co do toho asi dávají? Množstvím papriky to určitě nebude.

Restaurace U Sojků už neexistuje, hádejte co tam místo ní je? No samosébně banka a tam nám Sojkovský guláš už neuvaří. A tak ho občas doma vařím. Milosrdný čas odvál vzpomínku na tu pravou chuť, v paměti jen zůstalo, že to byla dobrota. A dobrota to dneska byla, jen opět neměla tu správnou barvu.

sojka

Obrázek guláše se šesti vypůjčený z internetu
Obrázek s bankou, dříve restaurací U Sojků získán z google mapy

Jak jsme jeli k Lucii pro med

karlstejn Plánovali jsme to dlouho, nakonec měla Katka dovolenou a tak jsme pojali výpravu za medem jako výlet. Na Karlštejn a šupky dupky za Lucií.

Na Karlštejně jsem byla naposledy snad pře 40 lety a tak jsem si už nepamatovala, jaký horolezecký výstup ke hradu mě čeká. “Kdybych to byl věděl tak by sem sem nechodil,” pomyslela jsem si v duchu filmu “Knoflíková válka” při funění, při stoupání na hrad. Ze začátku jsme to vzali s Karolínou zvostra a byly jsme první, ale časem jsem začala dejchat jak sentinel a byla čím dál poslednější. Katka v sobě nezapřela zdravotní sestru a nabádala mě, že si mám sednout na mokrou lavičku, abych se vydejchala, anžto podezřele blednu a mohl by nastat infarktózní stav. Nejdřív jsem odmítala, ale když jsem už lapala po dechu, tak jsem se na jednu lavičku sesula.

Konečně jsme stanuli na nádvoří majestátního hradu, který málem prodal  Josef Harry Jelínek do ciziny. Zakoupili jsme vstupenky a 40 minut jsme vyčkali na naší prohlídku.

Musím podotknout, že jsme vyjížděli se značně nenaloženou Karolínou, která jet nechtěla a loučili jsme se s Kristýnou, která jet chtěla, ale byla určena ke starosti o ležícího dědu. V tomto duchu se neslo čekání na nádvoří, kde nás naše, na pohled andílek Karolína obvinila ze šikany a trochu si i poplakala. Bylo jí zima a tak jsem jí řekla: Jsem teď zrovna medvědí babička, když se o mě opřeš, zahřeješ se a jestli budeš brečet, tak se ti vypláče barva tvých krásných modrých očí. Karolína se ke mně zachumlala a brečet přestala.

Jakmile jsme prošli branou hradu, úplně se změnila. Byla z ní zase milá a dychtivá vnučka. Pozorně poslouchala výklad bezvadné průvodkyně, která v ložnici Karla IV. nebyla štont odemknout dveře do další komnaty. Dveře se neodemykaly a neodemykaly a ani klíč nešel vyndat ze zámku. Poprosila, kdo by jí pomohl a samozřejmě ve vteřině přiskočil muž, který celým svým držením těla a lomcováním klíčem v zámku předváděl, jak to briskně odemkne, protože je ten pravý a šikovný muž a pomůže slabé dívce v nesnázích. Inu, nepovedlo se to a tak byl průvodkyní povolán jakýsi údržbář. Připadala jsem si jako zvíře v pasti a ještě ke všemu mi šla na nervy jedna Ruska, která používala digi překladač a značně s ním rušila. Bába blbá, vypadala, jako by to dělala schválně.

Vzhledem k neplánovanému čekání nám průvodkyně prozradila navíc historky z pravěku a to bylo fajn. Nakonec jsme museli pokoje obejít z druhé strany, ale to nevadilo.

Za odměnu, po skvělé prohlídce hradu jsme se v místní domácí hospůdce dobře nadlábli a skouleli se zpět na parkoviště. A jelo se za Luckou pro med.

Uvítala nás moc milá a drobná bytost, což mě překvapilo, protože na fotkách tak drobně nepůsobí. Provedla nás svým hospodářstvím a já jsem poprvé v životě viděla koně tak blízko. Byl to pro mě zážitek přímo nepopsatelný. Pak jsme viděli kozí, umečené a zvědavé holky, ale na včely se nedostalo, byli bychom urousaní, protože už druhý den pršelo. Projevila jsem se jako městský jeliman, když jsem vznesla dotaz, kde je to kůzle, které Lucka rozdýchávala. No, už není. Spustila jsem litanie, jaká škoda, že nepřežilo, ale Lucka doplnila svoji větu, už je naporcované v mrazáku :-).

Lucky med je vynikající a já jsem ráda, že jsem zásobená na celý rok. Návštěvou jsme jinak profičeli a spěchali domů.  Zde klik na její blog

Tak Lucko, ať se ti daří, je to u vás moc fajn!

kone

My do Jednoty nechodíme!

 

Anketa je hra, ale taky se z ní člověk něco dozví

Před pár dny jsem spáchala hru, která mi měla napovědět, co se vám z mého psaní nejvíc líbí. Jsem moc ráda, že anketa dopadla jak dopadla. Mám trochu širší záběr, od fotek po plkání o nesmrtelnosti chroustů a jsem ráda, že si ten můj širší záběr najde své čtenáře. Co víc by si mohl bloger přát?

Díky vám za klikance a jedeme dál, močálem černým podél bílých skal (jo, pane Werichu). A jelikož na mě asi působí letní slunce a úpal je drastický, tak jsem se vrátila po dvou letech na Lidovky. Nic to nemění na tom, že budu psát i zde. Však tu mám Vás, milé lidi.

Tak poprvé a naposledy, ukázka z blogu Lidovek:

DSC02239

Jak se má váš Prenatálek?

Pořídili jste mu halogenovou

lampu?

Dnešní nastávající matky, pokud si miminko přejí, vyřádí se v prenatálním věku dítěte neskutečně. Všelijaké odborné a neodborné časopisy radí hlavně prvorodičkám, které jim na to skáčou nejvíc. Poradí, jak miminko v bříšku ovlivňovat, vychovávat, aby z nich na svět vyskočil génius.

Svému Prenatálkovi čtou nejen nastávající maminky, ale i nastávající tatínkové před spaním odborné texty, ze všech možných oborů (pohádky už nejsou in), pouští jim muziku dle svého výběru, který považují za ten nejlepší, a jiné vychytávky. Stejně by mě zajímalo, jestli takový Prenatálek, když se změní v dítě, snáší nebo nesnáší ten žánr, který mu matinka pouštěla, když se v ní vyvíjel. Taková studie by mě tedy fakt zajímala.

To, že plod reaguje na různé podněty je dokázané, ale ty vylomeniny, co se s ním provádí teď, to už je na hlavu. Tuhle jsem četla, že si mají maminky na břicho blikat halogenama: „Chcete učit plod počítat? Zasviťte silnou halogenovou lampou několikrát matce na břicho a poté speciálním zesilovacím mikrofonem oznamte nenarozenému dítěti počet bliknutí“… No já být Prenatálek, tak budu volat z bříška: „Jmenuji se profesor Horák a jsem nevinný!“

Moje děti tím pádem, že se jim takového vzdělání nedostalo, utrpěly velkou újmu a je to na nich vidět. Všechno musely dohánět, až když přišly na svět. Možná, že něco nedohnaly vůbec.

Je jasné, že nastávající maminka by měla být v klidu a pohodě, myslet na samé krásné věci a měla by být hlavně rozmazlována svým partnerem. Alespoň se to tak tvrdí.

Ale zase – u nás je výjimka. Při prvním Prenatálkovi – synkovi jsem proležela celý jeho prenatální věk v posteli, četla jsem mu ta nejúžasnější díla úžasných spisovatelů, ale také detektivky a to jsem asi neměla. Asi se synek vzhlédl spíš v této, často nazývané, pokleslé literatuře, protože o ty úžasné spisovatele nějak ani nezavadil. No, už to nenapravím. Měla jsem mu číst Ferdu Mravence, práce všeho druhu a mohla jsem mít vymalovaný obývák.

Naopak, když jsem čekala dceru, tak byl u nás nějaký ponorkový stav, kdy jsem se rozčilovala často a při tom je dcera jediná z rodiny, která od mala stojí oběma nohama na pevné zemi a asi je z nás nejrozumnější.

Nic mi nevadí, ať si každá maminka na své bříško bliká třeba strážní baterkou, střídajíc barvy, ale nemusela by Prenatálkovi dopřávat na veřejnosti nerušený výhled bez oděvu, když má tričko vysoukané nad bříškem.

Mně vždycky připadá, že je ten Prenatálek nějak víc zranitelný, když je tak nahatý, co kdyby ho někdo uřknul?

tehotne

Článek publikován na klik zde

Dříve a dnes

plavky plavky1

Dříve: jsem snídala u stolu                                       

Dnes: snídám u počítače

Dříve: jsem jedla z cibuláku        

Dnes: z talíře, který mám po ruce

Dříve: jsem se líčila 10 min, možná i déle

Dnes: maximálně polovinu času

Dříve: jsem pečlivě ladila kabelku k botám

Dnes: mám kabelku jednu, univerzální černé barvy a nosím ji až do roztrhání

Dříve: jsem chodila často do divadla

Dnes: chodím také, ale jedině když divadlo dávají v televizi

Dříve: jsem ráda chodila pěší túry

Dnes: bych taky ráda chodila, ale moc mi to nejde

Dříve: jsem nosila na krku řetízek a na rukou prstýnky

Dnes: nic

Dříve: jsem kouřila až 20 cigaret denně

Dnes: nic

Dříve: jsem dbala na tvar postavy

Dnes: nic

Dříve: jsem posílala poštou ke konci roku péefka

Dnes : posílám elektronicky vlastnoručně vypůjčené pohlednice z netu

Dříve: jsem dávala dárky s radostným očekáváním co na to obdarovaný

Dnes: všichni všechno mají a co nemají to si koupí sami

Dříve: jsem působila na naší zahradě jako zahradnice

Dnes: nic, zahrada je ryze společenská

Dříve: jsem čekala zda pošťák přinese dopis

Dnes: dopis nečekám, vím, že chodí jen katalogy a obálky s pruhy

Dříve: jsem denně vstávala v nekřesťanskou hodinu a pádila do práce

Dnes: nic, vykulím se z peřin v 8 hodin a práci v domácnosti si řídím sama

Dříve a dnes

Anita

Anita Ekberg klik