Pozor boty! Pochodem v chod!

pleteni1 Jako správná, postarší důchodkyně mám právo se občas v něčem opakovat. Však to znáte, jak si potomci ukazují na prstech kolikrát za svůj život  slyšeli právě pronášené historky a někdy jim k tomu nestačí prsty na jedné ruce. Takže, když budete mít pocit, že jste cosi, co právě napíšu už někde u mě četli, tak to berte s rezervou. Doufám, že vám budou stačit prsty jen na jedné ruce.

Na začátku letní sezony jsem si musela pořídit boty. Já jsem měla vždycky jen jedny boty na každou sezonu + boty do divadla + sportovní do lesa (tak tohle jste už u mě mohli číst, to si pamatuju). Nechápu, když má někdo doma desítky bot na každou sezonu. Zákonitě je nemůže unosit 🙂 Mně někdy ty jedny boty vydržely i více sezon, to podle kvality a stupně ušoupání. Minulé letní boty dosloužily, tak šupito k Baťovi na Chodov.

V současné době se už nemůžu ohlížet na boty, které by se mi líbily, což by byla mimo barvu jediná jejich priorita. Mám na botky požadavků hned několik. Mimo pohodlnost i barvu. Kdysi se nenakupovalo, ale kdeco shánělo, takže i boty se sháněly, aby byly šik, aby je nenosila půlka Prahy a pod.. Pamatuji se, že jsem vyšla  z domu s představou, že červené a bílé boty nikdy. Je tak, že jsem se vrátila domů s těmi bílými. Červené boty mi ještě dnes zdvihají žaludek a budou až do smrti, protože jsem je nosila na počátku očekávání synka a tak jsou spojovány s tehdejším mým blinkacím stavem. Úplně se mi houpe žaludek, když to píšu.

To jsem se zase hezky zakecala. No nic, procházím krámem, ceny mi protáčejí panenky, střevíčky jak malované, ale s podpatkem, nízké jsou zas hodně nízké. Najednou mi padl zrak na botky právě šikovné pro mě. Byly pohodlné, levné (600,-Kč), kožené, byl to vzor pantofle a měly dvě mutace. Bílé sportovnější na suchý zip a černé s květinou. Vzala jsem si na zkoušení obě a jako poradkyni přizvala Katku. Moc jsem si nepomohla. Mně se líbily ty bíle sportovnější, Katce zas ty černé. Prodavačka zpovzdálí přihlížela jak se nemůžu rozhodnout a nic neříkala. Bylo to drama, vzala jsem nakonec ty bílé.

Přišla jsem domů, vklouzla do nich a prohlédla jsem krabici, než jsem ji hodlala vyhodit. A co myslíte? Na krabici stálo – domácí obuv. Myslíte, že je nosím na doma? Ani náhodou, chodím v nich venku a dokonce jsem potkala i jednu paní, co měla nemlich ty samé. Tak takhle už to se mnou vypadá 🙂

boty boty1