Umím cirkusácky a posunčinu

anglie Jsem prostě celý život cizojazyčně negramotná, i když v rozporu s tímto konstatováním musím říct, že cizinec, který nezná německy, španělsky a anglicky dohromady, se se mnou nedomluví (chuděra), jedině když přidám posunčinu, teprve pak porozumí.

Všechny tyto jazyky jsem několikrát začala a žádný jsem se nenaučila. Nedivila jsem se, když jsem se takto komplikovaně domlouvala v cizině a někdy zaznamenala úspěch bez dodatečné posunčiny. Opravdu jsem dokonce někdy narazila na inteligentního člověka, který všechny tyto jazyky uměl a proto se mnou mohl konverzovat nedělalo mu potíže zjistit obsah mé skvělé věty povětšinou v infinitivech, co slovo, to v jiném jazyce. Ale, že budu potřebovat ve své zemi umět anglicky, tak to je trochu moc.

Kdysi, když něco málo cizinců navštívilo Prahu, vůbec je nenapadlo ptát se na cestu mladých, spoléhali na starší ročníky, které když byly mladé, jezdily do Vídně na zkušenou, vyměňovaly se české děti s německými do rodin, aby se pocvičily v němčině (češtině), což se dálo snad už před první světovou válkou. Dnes jen popletený turista zastaví starší osobu, protože správný turista ví, že jen málo lidí z mé generace si osvojilo cizí jazyk. Je pravda, že jsou tací borci, kteří tento nedostatek stíhají napravit, že i na postarší kolena se učí “Ajem gerl (boy)” nebo píseň “Maj bony ist ouvr ist oušn” a když se přes to přenesou, zdolávají daleko obtížnější slovíčka a písně a s potěšením konverzují a konverzují s cizincema. Takovým čast a sláva.

Tak k těm já nepatřím, jsem skutečně nebetyčně líná a říkám si, že už ve svém věku na to kašlu, že si vystačím se svojí cirkusáčtinou a posunčinou až do hrobu, tolika turistům informace kde je Vodičkova ulice dávat nebudu, aby mi to stálo za to si namáhat mozek, už takto dost zkoušený a do světa už nepojedu. Mě kdysi proslavila věta, kterou jsem dávala informaci jedněm Němcům, kteří hledali mého muže a snažili se mi říct, kam má za nimi přijít. Pamatuji si ji: “Můj man nicht cu hauze, až přijít, tak kukn za vámi.” Celou větu jsem doprovodila náležitou posunčinou. Ti tedy koukali a určitě si mysleli, že jsem u Dubců nevzdělaná služebná.

Takže I takoví nedokonalí lidé holt mezi námi jsou, kteří jsou věrní své mateřštině a dokonce vyžadují, aby i reklamy v Čechách nalepených v metru, jsou-li určeny Čechům byly v češtině.

Dnes jsem totiž nevěřícně koukala na dva velké reklamní panely na “céčku”, které byly komplet v angličtině. Na jedné byl smějící se hoch s podivným chrupem, držící krabičku s pitím (neznámo jakým) a vedle byl jakýsi text, kde jsem identifikovala nějaký sandal a tetra pack. Co je tera pack mi potíž nedělá, ale sandal určitě nebude sandál. Ostatní text jsem se už nepokoušela ani přečíst.

Když někdy cvakám ovladačem v televizi, narazím na reklamu v maďarštině a zírám. “Óktymel” se pěkně maďarsky nese naším pokojem, zrovna tak jako Actimel v češtině. Když tedy  dokáže být Actimel pro Čechy v češtině a v Maďarsku v maďarštině, proč ne zrovna tak ten “sandal s tetra packem”? Bude to tím, že jim za to my, postarší nestojíme? Je to jen pro mladé, kteří rozumí? S češtinou bude v Čechách za chvíli úplně ámen, už teď se krčí v koutečku, no snad se toho nedožiju.

Doufám, že mi lajknete!

turisti

Obrázek z inetrnetu, zde – klik

Reklamy