Anketa je hra, ale taky se z ní člověk něco dozví

Před pár dny jsem spáchala hru, která mi měla napovědět, co se vám z mého psaní nejvíc líbí. Jsem moc ráda, že anketa dopadla jak dopadla. Mám trochu širší záběr, od fotek po plkání o nesmrtelnosti chroustů a jsem ráda, že si ten můj širší záběr najde své čtenáře. Co víc by si mohl bloger přát?

Díky vám za klikance a jedeme dál, močálem černým podél bílých skal (jo, pane Werichu). A jelikož na mě asi působí letní slunce a úpal je drastický, tak jsem se vrátila po dvou letech na Lidovky. Nic to nemění na tom, že budu psát i zde. Však tu mám Vás, milé lidi.

Tak poprvé a naposledy, ukázka z blogu Lidovek:

DSC02239

Jak se má váš Prenatálek?

Pořídili jste mu halogenovou

lampu?

Dnešní nastávající matky, pokud si miminko přejí, vyřádí se v prenatálním věku dítěte neskutečně. Všelijaké odborné a neodborné časopisy radí hlavně prvorodičkám, které jim na to skáčou nejvíc. Poradí, jak miminko v bříšku ovlivňovat, vychovávat, aby z nich na svět vyskočil génius.

Svému Prenatálkovi čtou nejen nastávající maminky, ale i nastávající tatínkové před spaním odborné texty, ze všech možných oborů (pohádky už nejsou in), pouští jim muziku dle svého výběru, který považují za ten nejlepší, a jiné vychytávky. Stejně by mě zajímalo, jestli takový Prenatálek, když se změní v dítě, snáší nebo nesnáší ten žánr, který mu matinka pouštěla, když se v ní vyvíjel. Taková studie by mě tedy fakt zajímala.

To, že plod reaguje na různé podněty je dokázané, ale ty vylomeniny, co se s ním provádí teď, to už je na hlavu. Tuhle jsem četla, že si mají maminky na břicho blikat halogenama: „Chcete učit plod počítat? Zasviťte silnou halogenovou lampou několikrát matce na břicho a poté speciálním zesilovacím mikrofonem oznamte nenarozenému dítěti počet bliknutí“… No já být Prenatálek, tak budu volat z bříška: „Jmenuji se profesor Horák a jsem nevinný!“

Moje děti tím pádem, že se jim takového vzdělání nedostalo, utrpěly velkou újmu a je to na nich vidět. Všechno musely dohánět, až když přišly na svět. Možná, že něco nedohnaly vůbec.

Je jasné, že nastávající maminka by měla být v klidu a pohodě, myslet na samé krásné věci a měla by být hlavně rozmazlována svým partnerem. Alespoň se to tak tvrdí.

Ale zase – u nás je výjimka. Při prvním Prenatálkovi – synkovi jsem proležela celý jeho prenatální věk v posteli, četla jsem mu ta nejúžasnější díla úžasných spisovatelů, ale také detektivky a to jsem asi neměla. Asi se synek vzhlédl spíš v této, často nazývané, pokleslé literatuře, protože o ty úžasné spisovatele nějak ani nezavadil. No, už to nenapravím. Měla jsem mu číst Ferdu Mravence, práce všeho druhu a mohla jsem mít vymalovaný obývák.

Naopak, když jsem čekala dceru, tak byl u nás nějaký ponorkový stav, kdy jsem se rozčilovala často a při tom je dcera jediná z rodiny, která od mala stojí oběma nohama na pevné zemi a asi je z nás nejrozumnější.

Nic mi nevadí, ať si každá maminka na své bříško bliká třeba strážní baterkou, střídajíc barvy, ale nemusela by Prenatálkovi dopřávat na veřejnosti nerušený výhled bez oděvu, když má tričko vysoukané nad bříškem.

Mně vždycky připadá, že je ten Prenatálek nějak víc zranitelný, když je tak nahatý, co kdyby ho někdo uřknul?

tehotne

Článek publikován na klik zde

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

17 thoughts on “Anketa je hra, ale taky se z ní člověk něco dozví

  1. Jednou se zevnitř ozve: „Tady profesor Ikebana…“ :-). Nevím, v tomhle jsem zastáncem přiměřenosti a přirozenosti. Myslím, že mimino musí cítit hlavně lásku a na Schopenauera si může udělat čas i po narození :-). Ale ať si každý svítí a přednáší, jak chce, aspoň bude mít sám pro sebe dobrý pocit, že udělal to nejlepší, co mohl.

  2. Mě se mimo jiné, taky nelíbí dnešní těhotenská móda pro maminky. Vlastně mě to připadá, že žádná není. Maminky nosí těsná trička a minisukně až do porodu a vypadají dost podivně. Já svým prenatálkům nechávala volnost pod rozevlátými šatovkami a halenami. Těm dnešním se vlastně ani nedivím, když z upnutého trika vystrkují aspoň špičku pupíku.
    No nic. Hlavně, ať nám těch pranatálků, hodně přibývá!! 😀 😉

  3. To mi připomnělo, že jedna moje kolegyně měla v minulých dnech státi se maminkou a ani nevím, co se jí narodilo. Nejspíš to zjistím až po prázdninách. 🙂

  4. Tohle mě pobavilo. Jako ve všem, i tady by měla vládnout zlatá střední cesta. Poslech pěkné muziky bych asi viděla jako dobrou věc, která působí na harmonii a příjemné vyladění jak maminky, tak dítěte, hlazení po bříšku taky nezavrhuji, protože přispívá k témuž, povídání si s miminkem považuji za přirozené a měsíce v těhotenství bez nerváků podle mě ovlivňují pozdější povahu dítěte. Ale nic netvrdím, nejsem doktor ani psycholog.
    Co mi spíš vadí, takové ty školkové kurzy (u nás to snad ještě není, ale když jsem viděla ve filmu Baby Boom, jak prckovi ukazuje obrazy světových velikánů, tak mi to připadlo padlé na hlavu.
    Dobrý článek, ale teď nevím, jestli jsem to dobře pochopila – zůstáváš na tomhle blogu? Nebo to je rozlučkový článek a přecházíš na lidovky?

    • Není rozlučkový, Vendy, zůstávám zde, jen jsem chtěla své milé čtenáře informovat o svém staronovém blogu. Na veřejný blog se některé věci nehodí, je jim lépe na soukromém a zase naopak. 🙂

  5. Já jsem ze staré školy a přidávám se k Jarce, stále si nemůžu na nahé, popřípadě těsným trikem obtažené, vypouklé pupíky zvyknout, připadá mi to velmi neestetické a stále vidím maminy v rozevlátých halenách s bílými límečky. Nedávno jsem ve výloze jednoho fotoateliéru viděla mezi fotkami novomanželů a mimin několik takovýchto matek čekatelek s holými pupíky, na kterých byly namalované oči, nos a ústa. Taková je doba. Znám pár rodičů, kteří se svým potomkům, tedy až po porodu, perfektně věnují a fandím jim.

  6. My jsme k nějakým věcem pro mimina tehdy dostali speciální CD, které se má nenarozeným prenatálkům večer pouštět. Taková meditační BLUM BLUM hudba to byla. Tak jsme to párkrát zkusili, ale prenatálek mě málem prokop, takže jsme toho radši brzo nechali. No a když se narodil, pozitivně reagoval jenom na Ivana Mládka.

  7. Mimo téma – Nadi, díky za upozornění. Mně se to taky zdálo dost, ale když to jsou takové pecky. Ale zkusím to zredukovat – bude stačit patnáctka?

  8. Mimo téma – ještě jednou, zredukovala jsem to. Srdce mi krvácelo. Ale uznávám, že toho bylo hodně, sama jsem si říkala, jestli jsem to nepřepískla… 🙂
    Něco náročnějšího taky vymyslím, tohle je odlehčené pro letní dny.
    Tenhle komentář můžeš smazat, je mimo téma…škoda, že tady nemáš nějakou rubriku pro tyto komentáře, nebo Zprávu autorovi…

  9. Nadi, ještě jednou, díky za upozornění číslování. Snažila jsem se to kontrolovat dvakrát, ale je vidět, že mám vážně den blbec, nebo co… 🙂

  10. Tak jsem se rychle vydala na čtení, mám dneska počítač na delší chvíli – a Ty vyhlašuješ prázdniny! Ale vrátila jsem se až sem, kde oznamuješ návrat ztracené dcery na Lidovky. Dobrý, dooost :-).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s