Hop a skok, hop a skok

Holčička, která je spokojená, všemi milovaná, je taky veselá.

Nechodí normálním krokem, ale poskokem. Poskok v tom zrychleném kroku, či začínajícímu běhu je nenapodobitelný a já bych ho už nezvládla bez vážného ublížení na těle. Zrovna tak, jako bych už neuměla skákací školku se skákadlem. Dnes se holčičky na ulici se skákadlem, či švihadlem (za nás se švihadlům říkalo skákadla, ponechám ten starobylý název) už téměř nevyskytují. Na jednu stranu se není čemu divit, protože skákadla jsou umělohmotná, tudíž lehká a tak se na nich blbě skáče. Chtěla bych vidět holčičku, jak na takovém skákadle skočí „zrcadlo“.

My, umělou hmotou nehýčkané holčičky, jsme měly skákadla festovní, z pravého splétaného provazu, s dřevěnými, hladkými špulkami, které se krásně v ruce protočily. Skákadla nám skvěle švihala pod nohy, protože tíha spletených provazů nám sama skočila pod nadskočené nohy. Skákadla patřila k holčičím hrám, jako máslo na chleba. Vydržely jsme takto hopsat celé dny, aniž bychom věděly, že si zpevňujeme lýtka, břicho, zadnici a já nevím co všechno, což je dnes provozováno v pokročilejším věku v posilovnách, na děsně složitých strojích a za nemalý peníz.

Žádné specielní boty jsme neměly, vše to jistily jarmilky, plátěnky, či kecky, někdy i normální střevíčky. Proto asi jediné co trpělo, byla naše kolena, což se někdy projevuje na stará kolena. Proč se vlastně říká na stará kolena? Stárne všechno, proč se třeba neříká na staré kyčelní klouby? Nebo na starý kříž? Však se dřív říkalo, loupe, nebo bolí mě v kříži (a to tedy ano, v kříži mě bolí dost).

Na svém blogu jsem vzpomínala, jak jsme chodili k tetě kolem provaznictví a jak jsem byla šťastná, když jsme vešly dovnitř a matka mi koupila nové skákadlo. V krámě to zvláštně vonělo, jako to bývá i u jiných obchodů, které mají své specifické zboží (třeba dříve vzpomínaná Narpa). V takovém Albertu jsou vůně, či smrádky absolutně anonymní.

Jsem ráda, že provaznictví nevymizelo úplně. Takové provaznictví na Újezdě je moc príma a mají kde co, jen pořádná skákadla pro holčičky, nemají.

No, co je toto za provaznictví, myslí si možná naše šibalka Natálka, co neudělá pořádný krok, ale jen hop a skok, hop a skok.

Nahoře fotografie Karolíny, dole vypůjčeno z internetu.

Prostná se švihadly ze stránek, které stojí za vidění – klik