Hop a skok, hop a skok

Holčička, která je spokojená, všemi milovaná, je taky veselá.

Nechodí normálním krokem, ale poskokem. Poskok v tom zrychleném kroku, či začínajícímu běhu je nenapodobitelný a já bych ho už nezvládla bez vážného ublížení na těle. Zrovna tak, jako bych už neuměla skákací školku se skákadlem. Dnes se holčičky na ulici se skákadlem, či švihadlem (za nás se švihadlům říkalo skákadla, ponechám ten starobylý název) už téměř nevyskytují. Na jednu stranu se není čemu divit, protože skákadla jsou umělohmotná, tudíž lehká a tak se na nich blbě skáče. Chtěla bych vidět holčičku, jak na takovém skákadle skočí „zrcadlo“.

My, umělou hmotou nehýčkané holčičky, jsme měly skákadla festovní, z pravého splétaného provazu, s dřevěnými, hladkými špulkami, které se krásně v ruce protočily. Skákadla nám skvěle švihala pod nohy, protože tíha spletených provazů nám sama skočila pod nadskočené nohy. Skákadla patřila k holčičím hrám, jako máslo na chleba. Vydržely jsme takto hopsat celé dny, aniž bychom věděly, že si zpevňujeme lýtka, břicho, zadnici a já nevím co všechno, což je dnes provozováno v pokročilejším věku v posilovnách, na děsně složitých strojích a za nemalý peníz.

Žádné specielní boty jsme neměly, vše to jistily jarmilky, plátěnky, či kecky, někdy i normální střevíčky. Proto asi jediné co trpělo, byla naše kolena, což se někdy projevuje na stará kolena. Proč se vlastně říká na stará kolena? Stárne všechno, proč se třeba neříká na staré kyčelní klouby? Nebo na starý kříž? Však se dřív říkalo, loupe, nebo bolí mě v kříži (a to tedy ano, v kříži mě bolí dost).

Na svém blogu jsem vzpomínala, jak jsme chodili k tetě kolem provaznictví a jak jsem byla šťastná, když jsme vešly dovnitř a matka mi koupila nové skákadlo. V krámě to zvláštně vonělo, jako to bývá i u jiných obchodů, které mají své specifické zboží (třeba dříve vzpomínaná Narpa). V takovém Albertu jsou vůně, či smrádky absolutně anonymní.

Jsem ráda, že provaznictví nevymizelo úplně. Takové provaznictví na Újezdě je moc príma a mají kde co, jen pořádná skákadla pro holčičky, nemají.

No, co je toto za provaznictví, myslí si možná naše šibalka Natálka, co neudělá pořádný krok, ale jen hop a skok, hop a skok.

Nahoře fotografie Karolíny, dole vypůjčeno z internetu.

Prostná se švihadly ze stránek, které stojí za vidění – klik

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

20 thoughts on “Hop a skok, hop a skok

  1. Rada Ťa tu opäť vidím.
    Opäť nádherný článok s množstvom myšlienok – naozaj, prečo na staré kolená a nie na niečo iné? U nás sa tiež hovorí, že je niekto napríklad bratrancom z druhého kolena (to keď ich rodičia sú v sesternicovskom alebo bratraneckom vzťahu. Prečo nie z druhej ruky?

  2. Jo, Blanko, proč ne ze sousední kolíbky? 🙂
    Pavle, myslím, že vajíčko bylo to samé co zrcadlo a to jsem skákala. Panáka taky, panáka jsem měla taky ráda 🙂

  3. Naďo, vítej zpět. 🙂
    Kde jsou ty časy, kdy jsem bezstarostně skákala přes švihadlo (to pravé, z pořádného provazu)?
    Teď už mám jen bolavá kolena. 😦

  4. Fakt už se švihada nedělají z provazu? No to se pak nedivím, že už to dnešní holčičky nebaví. Taky je asi jiná doba a těm našim školkám by se vysmály. Taky jste hrály s holkama školku s míčem o zeď, To byla též prima zábava. 😉 Jo a zrcadlu, jsme spíš říkaly po Tlustjochovi, vajíčko. 😀

  5. Jo, Jarmilo, i já a taky záda a kyčle 🙂
    Ty jsi taky, Jarko, proti mně mlaďucha, tak ty už jsi skákala na švihadle a skákala jsi to vajíčko 🙂
    A školku na zeď jsem samozřejmě hrála!!!

  6. Vítej zoět, Na´do! 😉 Se skákadlem jsem nikdy moc neuměla. Ale jedno to staré, dřevěné, mám ještě někde doma. Je pravda, že je o dost lepší, než ta nová. Krásně se s nimi skáče! 🙂

  7. možná tě potěším, moje prostřední dcera skáče ráda a dodnes (je jí 18 let), ale skákat na ulici ji nemůžeš spatřit, jelikož je jí to trapné a chodí večer skákat … do našeho průchodu k poštovním schránkám 🙂

  8. Švihadlo bolo moje najobľúbenejšie športové náradie v detstve. Spomenula som si na skákanie a na švihadlovú škôlku v dospelosti, keď som už bola mamou dvoch synov. Vtedy sme si s manželom povedali, že budeme skákať cez švihadlo, aby sme vyvíjali nejakú športovú aktivitu. Kúpili sme ich vtedy hneď dve. No skákať sa na nich nedalo. Presne z toho dôvodu, o ktorom píšeš. Švihadlá síce vyzerali ako z povrazu, ale v skutočnosti to bolo nejaké ľahké umelé vlákno a aj tie drevené držadlá sa nedržali tak dobre, ako na švihadlách môjho detstva. Na výraz „zrkadlo“ si nespomínam, ale ak to bolo to isté, čo vajíčko, tak to sa skákalo s prekríženými rukami. Alebo ináč???

    • Ano, skákalo se s překříženými rukami vajíčko bylo za mě zrcadlo, proč, to teda nevím 🙂 Díky za písnutí, osvobodila jsem tě ze spamů, vůbec nevím, proč jsi se tam ocitla 🙂

      • Díky za oslobodenie zo spamu 🙂 Ďalšie prekvapko je, že som príspevok nepísala ako anonym. Nie je vidieť meno, pod ktorým som sem písala. Asi preto, že som uviedla meno a aj link na blogspot. V budúcnosti sa tu už budem podpisovať menom z wordpressu. Zdraví Daniela zo Zrkadlenia alebo mimi_tulipánová.

  9. Tak zase doma, doufám že to tak cítíš, a pokud ano, je to dobře, je tady tak rodinně, ještě ty České buchty bych ráda podala ke kafíčku a malou stopečku Becherovky na zdraví.
    Děvčátko to je jako vítr, tak bych to řešila tancem, má vnučka chodívala na „moderní“, já na to když s toho byla unavená a potom alespoň u jídla seděla v klidu, ráda vzpomínám i když teď, když leží stále jen v učení a moc se nehýbe, tak to považuji také za extrém. No baba věčně nespokojená, tak to jsem zase já. Tvá Anna

  10. Le fille Ash, to nevadí, že jsi to se skákáním moc neuměla, někdo musí být taky klidnější povaha 🙂
    achachacha, Petro, to jsem se zasmála, už vidím dcerku jak se vkrádá se švihadlem mezi schránky a tajně skáče. Nechceš někdy s ní? 🙂
    Anno, navnadila jsi mě na tu becherovku, tu jsem nepila ani nepamatuju…

  11. Hmmm…přemýšlím, že ve škole byl nějaký zvláštní speciální způsob složení švihadla před uložením. Takový nějaký hmat a uzelec. Přemýšlím, že už bych ho dohromady nedala…:-\

  12. Hezký článek a prima fotka. I já na ty doby s míčem, s gumou, s obručí a se švihadlem ráda vzpomínám..Moje holky to ale noc nebaví…

  13. Také tě vítám zpět po dovolené, to je dobře, že už se nám kamarádky blogerky postupně vrací. A švihadlo a já? Samozřejmě znám a pamatuji, bylo to fajn. Ale také se mi líbila hra s míčkem – školka se jí říkalo. Házelo se na zeď od 1 do 10, ale teď už bych to nesvedla.

  14. Na vůně „slyším“. Třeba vůně pastelek první školní den! To je ta Narpa, ale dnes už je klasických papírnictví málo a vůbec nijak nevoní. Stejně jako ten Albert. Tak aspoň „sýrové“ obchody, kterých se pár po Praze vyrojilo, třeba na Smíchově u KB. To taky ráda, i když někdo tomu třeba „vůně“ neříká. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s