Klikání se nekoná

Napsala jsem prosbu o vaši podporu ve fotografické soutěži. Nefunguje to, tak jsem ten pidičlánek odstranila, uvidíme dál, zda ho znovu neobnovím. Jako náhrada něco fotek:

Moje tvorba – koláž 🙂

Vypůjčeno z internetu

Foto Regina, krásné světlo a stíny

Vyšehrad ještě s domečkem, vypůjčený z internetu

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

28 thoughts on “Klikání se nekoná

  1. Hezké fotky, ale mně se nejvíc líbí ten kočárek! V takovém jsem vozila syna a také ho mám někde na mém blogu, stejně to byly krásné kočárky, že?

  2. Jak dobře by jsme si měli rozumět, poslouchali jsme Bítls na magneťáku Sony duo
    vychovávali děti v době, kdy bez obav mohli běhat po ulici, a naši muži si s naším miminem klidně lehali do trávy a my se nebáli, že naše děti chytí nějaký ošklivý bacil, mašli do vlasů nám dala maminka, ne manažerka a z malého městečka, kde jsme bývali šťastné jsme odcházeli většinou do paneláků a čekali na zázrak a zatím přichází stáří a my je musíme akceptovat, ať se nám to líbí nebo ne. A náš život ??? To čím dál víc budou vzpomínky.

    • Anno, řekla jsi to moc krásně, moje koláž byla o podstatných věcech v mém životě, který jsi z toho vydedukovala, ještě práce tam chybí…, ale magič byl Sonet duo 🙂

      • Máš pravdu, a práce, o té nerada mluvím, protože mě moc chybí hlavně lidé, časem se vytratili z mého života, byli mladší a mají jiné starosti a jiný způsob života.

  3. V takovém kočáru jsem si odkroutil první měsíce služby vezdejší 🙂 A můj syn vlastně taky, sehnal jsem tehdy takový ratanový, vypletený, kávově hnědý 🙂

  4. Líbí se mi ten poslední snímek s pididomečkem, popisek u něj vypadá, jak kdyby tam už dnes ten domek nebyl. Jestli je to tak, škoda ho.
    Cívkový magneťák jsme neměli, pamatuji si na náš první, který byl kazetový. A v košatince, jsem se taky vozila. 😀

    • Však jsi Jarko mladší, už jsi měla ten magič technicky vychytanější. Jo, ten letitý domeček tam už není, nevím komu tak vadil a ani už po tom nepátrám…

  5. Na kočárky jsem si já nikdy nepotrpěl, na cívkový magneťák jsem se nezmohl. Aspoň ten domeček u Vyšehradu pamatuju, když jsem tam chodil na tenis. Zaujaly mě ty krajní obrázky dole, fešák muž a holčina z časů, kdy ještě o běhání na Děkance neměla nejspíš potuchu. Fotku z té doby bych taky rád zmerčil! 🙂

    • Vypadá to, že se mi koník zničehožnic sám sem vrátil, vyzkouším to – k tomu Vyšehradu.. Taky koukám, jak jsme se vystřídávali.. Ale podle té fotky z 71 jsi tam asi chodila dřív.. já si už přesně nepamatuju, kdy jsem tam začínal, snad kolem roku 68(69), záchytné fragmenty mého výskytu jsou asi tyto: v ateliéru v Lazarské jsme pak měli dokonce přenosné 4 permanentky, slavný M.Kotík tam jednou hned při rozcvičování urazil míčkem půl cihly z hradební zdi, jednou v neděli našel pan kustod na kurtě ležícího spícího opilce, který v noci propadl nahoře živým plotem a spadl dolů (jen zlomená noha! – ne nadarmo se říká o štěstí opilců..), viděl jsem tam také plačícího Ivana L. na nějakém turnaji mládí a jak ho jeho maminka utěšovala, z druholigových hráčů si vybavuju F.Zlesáka a Honzu Soukupa (jeho otec byl trenerem), oba jmenovaní to dotáhli později do význačných funkcí, podobně tehdy malá začínající holka Katka Skronská (chodila tam s rodiči, otec pracoval v HDP a hrával basket), jednou jsem s nima hrál čtyřhru, společensky tam patřila na výsluní Majka B. (a točil se kolem ní známý tamní „gigollo“ Marián..), pak se šatny rekonstruovaly (vylepšovaly) a někdy potom, tak do roka asi, jsem tam přestal docházet, vlastně to mohlo taky souviset s tím, že jsem se z Novodvorské přesunul do nového bydlení v Pze 10. A kdy to bylo, teď taky nevím (lecitin moc nezabírá), snad kolem roku 74.. (?). Teď mi došlo, že u tebe se můj koník nezjevuje (lecitin maličko zabral), ale to nevadí… 🙂

      • Pana Skronského jsem měla v HDP na patře, byl to moc milý a slušný pán, měla jsem ho ráda (tedy jako staršího kolegu). Můj otec byl zakládajícím členem tenis. oddílu a nějakou chvíli trénoval i malého Lendla.
        Pan Skronský jednou přišel za mnou, zda by se můj otec nepřimluvil, aby Katku Skronskou vzali do Slavoje Vyšehrad na tenis. Ona ale vůbec nepotřebovala žádnou přímluvu, byla skvělá, asi pohybový talent od tatínka. Pan Skronský zemřel docela mlád právě při basketbalu. No vida, že máme společné známé. Já jsem opravdu chodila na kurty mnohem dřív než ty, ale ze mě nikdy žádný tenista nemohl být, protože na mě otec pořád řval a tak mi to pěkně znechutil, že jsem tam brzy přestala chodit :-).

  6. Ve stejném kočárku jsem kdysi vozila sousedčino miminko. Ale nedávno jsem viděla současnou mladou maminku, jak se pyšní se svým miminkem. Nebyla to recese. Podobný magneťák ještě máme kdesi doma. Koláž se ti moc povedla.

  7. Moc hezké fotky! Ale jak už tu bylo řečeno… ten kočárek je nejlepší. Takové se mi vždycky líbily. 🙂 V tom se musely vozit panenky jedna radost! A ta koláž se ti také povedla, vybrala jsi správné snímky 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s