Nejen časy, i chutě se mění

deda Moje matka dostala od své tety, tety Kláši (asi Klaudie) recept na přenáramné ruské jídlo – galušky. Nevím jak to jméno pokrmu vzniklo, protože halušky to nebyly, spíše se to podobalo pelmeňům. Ale jen podobalo. Já galušky milovala a tak když jsem se vdala, udělala jsem tu mňamuli mužovi a čekala jsem, jak se bude olizovat. Byl vlídný, tehdy snědl vcelku všechno, ale když to dojedl, tak prohlásil: “Bylo to dobrý, ale už to nevař.”

Nastává moment, kdy musím uvést, jak se galušky dělají. Rozválí se nudlové těsto na placku, která se rozřeže na čtverečky a na každý čtverec se dá ochucené mleté – mletina. Čtverec se přes to přehne a konce se hezky pořádně přitisknou k sobě, takže každá galuška má konce jako kanýrek. Pak se hodí do osolené vařící vody a asi 15 minut se povaří. Galušky se vycedí, polijí se rozpuštěným sádlem a omáčkou z hořčice (smíchá se hořčice s vodou z galušek).

Je to jídlo chudých, ale mě moc chutná. Celý život jsem pak opravdu galušky nevařila. Jednoho dne, nedávného dne jsem vystoupila na stanici metra Opatov a zaběhla do marketu pro nějaké rychlé jídlo. Prošla jsem si i mrazící pult a co nevidím, galušky v italském balení. Moje galušky ve vznešeném balení. Nehleděla jsem, na cenu přes 50,- Kč, a že moc porcí z nich nebude a uháněla jsem s tím úlovkem k domovu.

Předvedla jsem mužovi vznešené balení z Itálie, pronesla jsem k tomu sliny se sbíhající proslov, hodila je do vařící vody, nakydala tu rozpuštěnou hořčici a stal se zázrak. Chutnalo to, až se mužovi dělaly boule za ušima. Škoda, že si na ten italskej název nepamatuju. Jejich napodobeniny galušek sice neměly ty správné cokýnky, ale fakt byly dobré.

Jen co se do marketu na Opatov dostanu, hned tam koupím další. Jsem totiž líná, dělat je podle tety Kláši.

tetak

Jedna z nich je teta Kláša

Nahoře můj dědeček, dole matka a sestry dědečka, v té době žijící v Oděse.

Uši po dědečkovi nemám, ale pořád čekám, kdy se jeho hudební talent objeví v mé rodině. Můj dědeček byl ten nejhodnější člověk pod sluncem.

Reklamy
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

40 thoughts on “Nejen časy, i chutě se mění

  1. Paní Naďo, mužova maminka vařila něco podobného- maďarské dereje- Taštičky z nudlového těsta, ale plněné sladkým tvarohem a meruňkovou marmeládou nebo povidly. Uvařené a posypané můletými ořechy s cukrem a polité přepuštěným máslem jsou výborné. Muž totiž moc jakékoliv těsto plněné čímkoliv,, slaným“ masitým moc nemusí, ač maso rád.

  2. Tak to je ale velká škoda, že si nepamatuješ, jak se ten italský zázrak jmenuje. Ještě mám ale obavu, že i kdybych ty masové taštičky v obchodě našla, nezvládnu to hořčicové polévání. To se fakt jen naředí hořčice vodou, co zbyde v hrnci po taštičkách?! Buď jak buď, rychlovky mám ráda a pátrání v mrazicích boxech, zahájeno. 😉 😛

    • Jarko, jak to zjistím, jestli to ještě budou mít, tak to zveřejním a ta hořčice se ředila tou vodou jen malinko, tak akorát 🙂

  3. Tak jsi mi Nado rozparadila moje chutove bunky, ale i obohatila slovnik o nove ceske vyrazy, ktere, ac Cech jsem jaksi neznal. Je to predevsim „Plemen“, pak „Mnamule|“ a nakonec „Cokynka“.
    Moje matinka z Rakouska, i kdyz vzdalene Ceska mi vzdy vypravela o videnskych Cesich, kteri, vetsinou chudsi lide si hodne varili povidlove tasticky, kteremu Videnaci rikali „Povidltackrln“ (carka na o, hacek na c) spravne snad „Povidel Taschen“. A tak se pry tehdy pred valkou tak Cechum prezdivalo. Kdyz jsem pak po letech prisel do Kanady, pracoval jsem nejaky cas s jednim Videnakem. A ten mi zacal zpivat takovy kuplet o „Povodltackrln“ v krasne videnske nemcine. Jinak musim rici, ze ty galusky a povidltackrln jsou selmy stejneho razeni. Jendy z masem, druhe s povidlama. Musim rici, ze jsem jeste nemel prilezitost ochutnat typicke ruske jidlo. Podobne haluskam (tedy ne galuskam) je i slovensky „grenadyrsky pochod“ to jsou haluske osypane syrem a rozsekanou slaninou. Vsechna cest slovenskym devam, ale uz jsem jedl chutnejsi jidla.

      • Skoro presne, akurát že nie nudle, ale fliačky. Celé to je miesne opražené na masti, na ktorej sa najprv trochu opiekla nakrájaná cibuľka a potom sa to poprášilo paprikou. Ja dávam aj trochu štipľavej. Je to veľmi dobré a lacné jedlo a keď si ráno ešte pred odchodom do práce uvarím zemiaky v šupke, tak to po návrate z roboty zvládnem do pol hodinky aj podávať.

          • Asi tak, tie zemiaky sa popučia alebo ja ich krájam na drôtenom krájači ako na zemiakový šalát, hodím na tú masť (alebo olej) s cibuľkou a paprikou a potom pridám uvarené fliačky, premiešam, posolím a je to. Asi to nie je zdravé, ale chutí to lepšie, keď je to viac omastené.:-)

  4. Ano, Nado, vse se musi umet aby to bylo dobry. V nejbohatsi zemi sveta, USA a Kanade jsem jsete nepil kafe, na kterem bych si pochutnal. Na to musim do Vidne, ale tim se to kafe dost prodrazi. Ale rec je o galuskach.

  5. Podľa mňa je to niečo na spôsob pelmeňov. Na Ukrajine rada jedávam aj vareniky, to sú taštičky z cesta plnené varenými zemiakmi alebo kapustou. Navrch ide opražená cibuľka – mňam. My doma máme radi aj bryndzové pirohy – v taštičkách je plnka z varených zemiakov zmiešaná s bryndzou a ak sa do nej pridá kôpor, je to ešte lepšie. Navrch opražená cibuľka alebo slaninka.

  6. Pro Blanku – ty vareniky jsem tu nekolikrat jedl u ukrajinskych Mennonitu, Mennonite je cirkev, ktere dala Katerina velika azyl v Rusku, ale Stalin je pak pronasledoval a oni se uchylili do Severni Ameriky a Paraguaye. Jejich koblihy, vareniky a jine jsem rad jedl. Poctive stare jidlo.Na jednu slovenskou pochoutku z mladi si vzpominam Byly to syry „Ostepky“ snad z koziho ci ovciho mleka. Neco mnam!!!! Prodavaly to v Praze slovenske zeny primo na ulicich. Ta kilova siska stala tehdy 20 KCS. Dnes by to bylo asi nekolik set. Blanko, jeste se to u vas vyrabi???

  7. Tolik názvů…a představa, u které se sliny sbíhají.
    Ale ty tašky můžou být vážně dobré. Vlastně se dají dělat na různé způsoby, na slano i na sladko. Nebo jsem viděla na tašky plněné opraženou krupicí a polévané máslem a sypané cukrem.
    Babičky neměly takový výběr. Neměly supermarkety a mražáky a polotovary. Pokud chtěly polotovary, musely si je udělat. Zavařovat čalamády, leča nebo maso… A musely brát to, co dům dal, nebo to, co se dalo sehnat.
    Paradox je, že to, cos vařila kdysi, tvému muži nechutnalo, ale jak to má italský název a je to z marketu, pošmakoval si.
    Nebo se mu prostě změnily chutě… i to je možné.

  8. No jo, jak se říká… v obyčejnosti je krása! (A v tomhle případě tedy chuť…) Některá rychlá a levná jídla jsou mnohem lepší, než nějaké vyumělkované a kdovíjak přechucené vyumělkované pokrmy.

  9. Zase mě zlobí wordpress,
    Moje maminka, byla původem také kuchařka, jako tvé tety, velký hrnec boršče u nás stál na kamnech dost často, a pelmeně, my jsme jim říkali pampušky, se dělaly z různého těsta, některé se vařily, jako tvé z nudlového, některé pekly v troubě a potom mastili česnekovým máslem, ty vařené, bývali buď na sladko s tvarohem, a nebo jak píšeš, s masem, já jsem se přeorientovala na Českou kuchyni, ale tato jídla jsem nezapomněla a občas pro změnu a je-li kdo by to jedl, vařit, jak říkáš, pracné jídlo pro dva lidi se mě většinou nechce

      • Je to jako normální kynuté těsto, zadělané sádlem a osolené, naplněné uvařeným mletým masem( králík, kuře, vepřové ) cokoliv co máš, hodně kořeněné, hodně cibulky a česneku, vykrájím čtverečky, naplním, kraje pomažu rozšlehaným vajíčkem, a slepím do tebou předeslaných kanýrků, po upečení ještě potřu rozpuštěným máslem, osoleným a řádně česnekovým.

  10. Oštiepky sa vyrábajú, ale už to nie je to, čo kedysi. Pretože kravské mlieko je niekoľkonásobne lacnejšie ako ovčie, je ho v oštiepkoch dosť, niekedy je oštiepok len z kravského mlieka, podobne aj korbáčiky (také biele zapletené syrové „nudle“). Podobne je na tom bryndza, predpísaný je minimálny pomer 51 % ovčieho mlieka a 49 % kravského, a to už podľa mňa nie je tá pravá bryndza, na ktorej sme si pochutnávali v mladosti. Ceny za kilogram oštiepku sú na úrovni drahších druhov syra, ale nie je to neúnosné. Tu sú napríklad nejaké výrobky aj s cenami – http://www.farmatuska.sk/okrasne-ostiepky,44.html

    • No Blanko, to jsou krásné oštiepky, to skoro škoda jíst. A taky je škoda, že se ty dobré výrobky pajcujou a nedělají se tak jak mají. Mně taky připadá, že ta bryndza i ten oštiepok chutná jinak, než dřív…

  11. Tak galušky? Taky bych byla zvědavá, jak to vlastně chutná a CO to vlastně je v tom novém balení? Doufám, že nám dáš brzy vědět, abychom to vyzkoušeli, já ráda zkouším věcí, které mi někdo důvěryhodný doporučí. Tak – sem s tím!

  12. Tu větu : “ Je to dobré, ale už to nevař.“ Jsem také už někde slyšela. Je zajímavé, že mnozí, většinou muži, kteří absolvovali vojnu, vzpomínají na hnusné sekané potrubí, ale dnes si s chutí dají špagety, popřípadě jiné těstoviny a moc jim to chutná. Ty galušky jsou vlastně také těstoviny….

  13. “ Jen za to, že snědl jsem halušky,
    já od kuchaře dostal jsem do držky “ !

    … “ Jest pacholek to ! … a ne,že ne !
    zbaštil též všechny pelmeně “ !
    ( nevole kuchaře Wondruschky )

    • Držkovou měl sis dát hochu raději
      než cpát se v bláhové naději!

      Žes zbaštil něčí ten halušků žvanec
      choval ses, nezlob se, jak (dost!) nezřízený canec.

  14. Po delší době jsem se vypravila na Tvůj „soukromý“ blog, nějak nestíhám číst vše, ale tak jsem si nepodráždila chuťové buňky už hodně dávno. Prosím tě,nejsou to italské jídlo „lasagne“? teda – ne, že bych se v tom vyznala, ale naše Pája miluje italské lasaně jako polotovar kupované někde v marketu, domácí nebo v hospodě jí tak nechutnají.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s