Ele se stýská

ela2 Nevím jakou paměť mají psi, jako sloni to nebude a taky člověk si zvířecí chování vyloží po svém, tedy po lidsku, protože po zvířecku to neumí.

Když jsme kdysi chodili s manželem na procházky s Elou, jakmile jsme se s mužem rozdělili, byla z toho jurodivá a běhala mezi námi, nevěděla kam dřív skočit, ustaraná, že nás nemá pohromadě. Ačkoliv jsem ji dávala jídlo já, ustanovila si sama, že mužskej je mužskej a tíhla spíše k němu. Pokaždé, když byl muž v nemocnici a vrátil se, museli jsme ji nejdříve někam zavřít, dopravit muže do postele a pak ji vypustit. I tak jsme pak muže před jejím nájezdem bránili, protože by ho samou radostí umačkala. Kňučela a u toho vítání se na něj vrhala se svými šedesáti kily, jako kdyby ho 100 let neviděla.

Už 14 dní muž není doma a Ela to těžce snáší. Alespoň tak soudíme podle změny jejího chování. Lehává tam kde nelehávala nikdy, pokud možno v tmavých a malých prostorách. Část noci spí u jeho prázdné postele, mě si hlídá, abych jí neodešla, chodí za mnou kam se hnu. Dnes ji šla vyvenčit na procházku Karolína. Ela se nechtěla  hnout od domu, když ji Karolína přesvědčila, došla na roh a utíkala zpátky.

Jak já tomu chlupatýmu stvoření mám říct, že se nám už děda domů nevrátí? Děda je na na tom tak, že pro něj zařizujeme hospic, protože jeho stav vyžaduje neustálou odbornou péči. Nevíme na jak dlouho…

hospic

Advertisements
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

20 thoughts on “Ele se stýská

  1. Ach Naďo, tohle je mi moc líto.
    I když na hospic mám jen ten nejlepší náhled. V každém případě lepší než být v nemocnici. V hospici totiž s lidmi jednají jako s lidmi, navíc je tam možnost skoro nepřetržitých návštěv a nevím, jak v hospici u vás, ale třeba v našem nedalekém můžou členové rodiny i přespávat.
    Je mi moc líto, jestli se to s tvým mužem tolik zhoršilo. Ale bude tam mít opravdu dobrou péči a po psychické stránce na tom bude líp…
    Váš pejsek určitě změnu vycítil, psi mají velké instinkty (a podobně i kočky).
    Vím, že když nám odešel jeden z pejsků (Dan), tak druhý, který se jmenoval Baski, po něm truchlil celý rok. Prostě to nebyl on, byl posmutnělý – a po tom roce se najednou otřepal a byl zas starý Baski. Pejskové mají cit.
    Tak moc bych vám přála, aby se věci zlepšily…

  2. Je mi to také moc líto, ale třeba to nebude na dlouho. V každém případě teď budete doma smutnit dva. Budeme všichni držet palečky, aby se to brzy zlepšilo. Tedy myslím stav tvého manžela.

  3. Naďo, na to se těžko něco optimistického říká. Ještěže tyhle věci nemají v popisu práce lidi a člověk si může říct, že jsou pro něho neovlivnitelné. Ale to je asi tak všechno. Samozřejmě hospic je v něterých situacích nejlepší řešení. Ze všech špatných. Přeju tobě i Ele hodně trpělivosti a síly a třeba i víry v drobounké zázraky, když už ne v ty veliké.

  4. Jejda Naďo, co říct, co napsat?! Přišla jsem ti já hlava dubová zapomětlivá, pořát k dnešnímu svátku a čeká na mě tak smutný článek. Myslím, že hospic pro tvého manžela, je dobré řešení, doma by jste mu nemohli dát tu péči, kterou potřebuje a jistě za ním bude chodit jak jen to půjde. Přeji ti hodně síly a trpělivosti. Budu se modlit, za vás oba.

  5. Milá Naďo,
    Vy máte dnes jmeniny a já nevím, co bych Vám přál, v této smutné situaci člověka potěšit tak, aby se mu jeho tíha na srdci stala aspoň snesitelnější je asi kumšt, který neovládám. A tak Vám radši pustím
    píseň, kterou miluji „Jdou léta, jdou…“

  6. Neviem, čo napísať. Ale nenaopísať nechcem. Tak aspoň veľa síl všetkým. A ešte dodatočne gratuláciu k meninám – u nás by si ich mala až tesne pred Vianocami – 23.12.

  7. Děkuji vám všem za milé komentáře. Já vím, že se v takových chvílích těžko hledají nějaká slova, vím, že to všechno musím v sobě zvládnout sama, ale těší mě, že moje virtuální rodina je se mnou. Však bude hůř.

  8. Naďo, tohle je mi moc líto. Ani nevíš jak moc… ráda bych něco řekla, ale nenacházím slova… promiň.
    Snad ti teď už jen mohu popřát hodně síly a odhodlání! Zvládněte to, jak nejlépe to půjde!!

  9. Zacala jsem cist clanek o Vasem pejskovi a Vy jste mne, Nado, tak vystrasila, az po dalsich radcich jsem se docetla, ze Vas fesak zije. Vim, ze ho budete casto navstevovat a ze mu tam nebude zle. Bude mit peci, kterou potrebuje a lekarsky dohled. Zbyva doufat, ze se jeho stav zlepsi a ze tam nebude nadlouho. Myslim na Vas oba, i kdyz jsme se nikdy osobne nesetkali a doufam s Vami v to lepsi.

  10. Dostala jsem se k Tvým článkům až dnes, před chvílí. Ale něco mi říkalo, abych si ráno, při modlitbě spojené se Zuzanou a panem Kukačkou, kteří jsou v nemocnici, vzpomněla i na Vás (Tebe a Tvého muže) a Kratzerovy. Myslím na vás. A pokud se týká hospice, tak dobrý je v Čerčanech. Ale to je asi pro vás daleko. Jen kdybyste neměli možnost blíž.

  11. Začalo to zajímavě a končí dojímavě. Snad bude líp a napíšete o zlepšení a radosti pro vaši psici. Tolik bych to vám všem přála. Život někdy není peříčko. Je dobře, že máte psí kamarádku a můžete si s ní třeba i posmutnit. Snad bude brzo líp

  12. Naďo, to je mi moc líto. Vím, že tvůj muž je diabetik a také vím, co to znamená, máme to prokletí v rodině ze strany manžela, maminka, jeho bratr a můj muž, který se toho léta bál, byl touto nemocí nakonec ve svých 55 letech také „obdařen“. On jediný statečně odolává. Já ti přeji hodně síly.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s