Luční kobylka

Když má člověk nějaké trápení, uchyluje se do konejšivé náruče vzpomínek na dětství, kdy sám nic nemusel rozhodovat, kdy měl svůj dětský svět fantazie  a pocit bezpečí u svých nejbližších. Já měla takový svět u babičky a dědečka v Mejtě. Skoro všechno jsem už o těch dobách napsala, jen o kobylce, myslím ne. Je zajímavé, jaké útržky vzpomínek zůstanou, třeba jako přetržený film bez konce nebo jako fotografie. Určitě jsem už psala o tom, jak mi zůstala viset v hlavě různá oblečení a botky. Zvláště pak, když jsem jako pětiletá opouštěla nemocnici po spále. V paměti mi zůstaly bílé punčocháče, hnědobílé, perforované střevíčky s ozdobami na konci tkaniček a kabátek s bílým límečkem. Ten se dochoval i na fotografii.

jazoo Také na luční kobylku mi zůstaly jen fragmenty vzpomínek. Vůbec nevím, kolik mi tak mohlo být let, ale spala jsem ještě odpoledne, v dětské postýlce u otevřeného okna do ulice, v přízemí domku, kde byly babička s dědečkem v nájmu. Jednou mě probudil křik a zmatek. Otevřela jsem oči a uviděla jsem na okraji ohrádky postele v nohách sedět krásnou a pro mě tehdy převelikou, luční kobylku. Možná to byl koník, kdo ví. Nechápu, že jsem se jí tehdy nebála, když jsem ječela při při pohledu na pavouka nebo když večer nalétávaly můry k lampě okolo mé hlavy. Fascinovala mě její krásná barva a jak tam seděla, (nebo stála?), byla jako obrázek v knížce. Koukala jsem na ni, ani jsem nedutala. Možná byla kobylka normálního vzrůstu a jen mně, malé holčičce se zdála veliká, ale podle jekotu a svolávání nějakého mužského ať to ohrožené dítě vysvobodí, asi velká byla. A tady mám už jen vzpomínku mlhavou, jak mě kdosi z postýlky táhne do náručí, ale nevím, zda po vyhození kobylky ven, či ještě za její účasti. Už se to nikdy nedozvím, svědkové odešli na věčnost. Ale nemusím vědět všechno. Od té doby jsem kobylku či koníka už nikdy nespatřila, jen v knížce Ondřeje Sekory o Ferdovi mravencovi.

Pamatuji ještě, jak se dospělí dohadovali, kde se tam ta kobylka vzala a usoudili, že si vybrala naše okno, když zatáčel koňský povoz se senem do statku proti nám. Možná ano, možná ne. Ten utržený film z dětství mi nepochopitelně a bezdůvodně zůstal v paměti, jakoby to bylo včera.

kobylka