Dneska smutně

Někdy se vracím ke svým starým článkům. Některé jsem přidala do “Nudlí”, některé ne. Tento jsem napsala pro slovenský blog “sme”, kde už dávno nepůsobím. Trochu jsem to poopravila. Psala jsem to dávno a tak jsem musela  nějaké ty blechy vychytat.

Přítelkyně, aneb chvála přátelství

“Tak příští týden, jak jsme se domluvily, půjdeme procházkou  po nábřeží, ještě si zavoláme. Také si musíme domluvit novou návštěvu divadla, hlavně do kterého tentokrát.“

Takto se loučí dvě starší dámy na stanici tramvaje. Plánují výlety, kulturní zážitky a těší se, co nového spolu zažijí. Posedí v kavárně nebo v cukrárně, vyšlápnou si na výstavu, proberou co bylo v televizi. Byly zvyklé na výlety s rodinami, ale to je už minulost.

Dávno odrostlé děti mají svůj život a manžela už pochovaly. Jsou rády, že se po letech našly, bývalé spolužačky ze školy. Vzpomínají na staré časy a alespoň chvíli se spolu smějí nebo pláčou, prostě spolu hovoří. Doma tak akorát komunikují s televizí a rádiem, v lepším případě se psem.

Domlouvají se i o třetí paní, která si k nim minule přisedla v kavárně a po jejím vyprávění, jak se cítí sama, ji přibraly do party. Budou teď chodit ve třech.

Je bezvadné mít kamarádku, courat se Prahou, něco vidět, něco společně zažít a nemuset jen plakat nad osudem sama, mezi čtyřmi stěnami…

&_____IMG_4573

Fotografie ze sbírky Pavla T. s jeho laskavým, paušálním souhlasem.

Vždycky mně bylo takových kamarádek, které jsme s mužem potkávali, líto. Byla jsem ráda, že i když na stará kolena, stále můžeme spolu objevovat nové věci, kulturní zážitky, nebo jen tak mlčet. Nijak jsem si těch chvil zvláště nepovažovala, prostě jsme spolu žili.

Ačkoliv můj dávno napsaný článek působí optimisticky, optimistický tak úplně není. Myslím si, že se člověk nikdy na takové období nepřipravuje, ale že ho zaskočí. Je na něm, co udělá, jak se s ním vypořádá a že je to těžký, na to vemte jed.

P.S. Můj muž ještě žije, ale spíše se dá říct, že žije jen jeho tělo. Nepíšu to proto, abyste  mě litovali, litování opravdu nemám ráda. Píši to jako fakt, jako informaci, abyste netápali jak na tom jsme.

Příště snad budu veselejší, člověk nemůže jen smutnit.