Včera jsem si pochutnala

pivec_denik_clanek_solo Včera jsem si zase pochutnala. Pokaždé, když dávají film “Láska jako trám”, můžu jej vidět znovu a znovu. V tom filmu jsou všichni skvělí, ale Jan Pivec kraluje. Úžasná paní Jiřina Šejbalová a úžasný Bohuslav Záhorský mi snad prominou, ale Jan Pivec je opravdu převálcoval. Nevím, kdyby byl k mání podobný scénář i dnes, kdo by dokázal podobně zajiskřit, zazářit a takto úžasně odvést roli.

Nejen herci, co byli páni herci, ale ani režiséři a scénáře už nejsou, aby byli pro lidi. Filmy aby spočítal na prstech jedné ruky, které stojí za to, vidět je. Jenže to už takhle naříkám delší dobu a k ničemu to není. Přemýšlela jsem a nemůžu si vzpomenout, že by se současná televizní a filmová tvorba, a to současná, myslím 20 let po sametu, zabývala životem starších a starých lidí. Prapodivné příběhy, s téměř stále stejnými herci i ději plodí režisér Hřebejk, nic lidského, nic pro radost ani k zamyšlení. (tedy samozřejmě z mého pohledu).

A tak jsem si vychutnávala šibalské a piškuntálské pohledy Jana Pivce, jeho zmatky z nastalých situací, které řešil neohrabaně a dojemně. Představovala jsem si jeho dobré pitinky, jak chudák pro rodinu schůzoval a jak trpěl s trpaslíčkama na talíři :-). Obrazovka sálala teplým člověčenstvím, láskou, která má tolik podob.

Škoda vás, pane Pivče, paní Šejbalová, pane Záhorský, paní Rosůlková, paní Medřická, pane Hegere, pane Beneši, a vás ostatních, kteří jste byli opravdu páni herci. Ale i když už nikdy nic pro nás nenatočíte, alespoň se s vámi potěšíme ve starých filmech.

pivecc