S čím jste přišla?

velbloud Nedá se nic dělat, občas musím k doktorům i sama se sebou. Kdysi jsem zde psala, jak jsem se ošklivě natáhla na chodníku, kde byla zrádná ďoura zapadaná listím. Natloukla jsem si koleno a to dost. Neupadla jsem na něj poprvé, už jednou jsem si způsobila polízanici, když jsem chtěla ušetřit a koupila si letní boty na tržišti. Nejen, že jsem neušetřila, neb jsem vratké boty vyhodila a musela si koupit nové, ale koleno se mi dost ošklivě zanítilo a dlouho mi jej paní doktorka léčila. Prostě když upadnu, tak pohromu na sebe vždycky vezme koleno pravé.

Po posledním pádu, asi před dvěma lety, mně to pravé koleno potichu a bez varování vyrobilo tzv. vodu, jako se děje velbloudovi v hrbu a bylo to docela nepříjemné. Já jsem si, jako vždy, myslela, že to rozchodím a rozpráškuju, ale ono ne. Ta voda (správně výpotek) se tam usilovně držela, až jsem ledva chodila. Jelikož chodit musím, tak jsem jednoho dne zavítala k lékaři. Ten mi vodu odborně odstranil a já zase mohla běhat s oplasklým kolenem.

Nedávno si koleno vzpomnělo, že by si ten naschvál mohlo zopakovat a vypotilo tekutinu, co mohlo nejvíce. Stále jsem čas na návštěvu doktora neměla, (ukažte mi důchodce, který má čas), až jsem si jednoho dne musela přiznat, že takhle už to dál nejde. Chtěla jsem se objednat k tomu samému doktorovi, ale na just měl 14 dní dovolenou, a to já tak dlouho už nemohla čekat. Vzala jsem na poradu internet, našla nejbližší ortopedii a objednala se. Měla jsem radost, že čekací doba byla pouhé 3 dny a tak už jen pro kompletní informaci jsem se zeptala na jméno pana doktora. Znělo velmi nečesky, přímo cizokrajně.

Nastal den D a já se ocitla před dveřmi ordinace. Zajímavé bylo, že před těmi dveřmi seděly jen mně podobné ženštiny, tedy nemladé a nehubené. Dveře ordinace se otvíraly ve velmi krátkých intervalech a tak jsem si medila, jak to odsejpá.

Padlo mé jméno, já vešla dovnitř a spatřila u stolu sedícího pana doktora, který klofal do počítače. Vypadal, jakoby vypadl z oka italskému mafiózovi z minulého století. Vlasy černé, kučeravé, na ramena, postava sporá, svalnatá, vzrůstu malého, pleť snědá, barvu oka jsem nespatřila. Od stolu zaznělo: “S čím jste přišla?” Chtěla jsem být humorná a říct, že s flaškou, ale žádnou jsem neměla a pan doktor nemusel mít smysl pro humor. Odpovídám, přišla jsem s kolenem. Zazněl povel – lehněte si. Poslechla jsem v cuku mrku a v rychlosti vylíčila, proč jdu s tím kolenem. Pan doktor mi koleno prohmatal, píchnul mi do něj injekční jehlu se stříkačkou a teprve pak, když jsem sebou cukla, protože jsem to ještě nečekala, mě upozornil, že to píchne. Odčerpal mi tekutinu, pochvaloval si jak to teče a hned mi nabídl, že bych mohla při kontrolní návštěvě dostat injekci proti artróze, ale že stojí 1200,- Kč a jsou potřeba dvě ročně. Aniž jsem se vzmohla na odpověď, sestra mi obvázala koleno, pan doktor mě vypakoval s receptem a to se mi poprvé podíval do obličeje.

Přestala jsem se divit jak to u něj jde rychle a taky tomu, že se od RTG ozývalo jméno paní, která se na oplátku neozývala. Posléze se totiž vysvětlilo, že v ordinaci popletli jméno na žádance a na RTG byla vyslána úplně jiná paní, čekající až bude vyvolána. Že by se nedočkala, bylo evidentní. Já jsem se dočkala a teď čekám, zda byla z mého kolena odčerpána voda všechna, protože to stále nějak není ono 🙂