Jen tak, o starých časech

podol Ačkoliv se říkalo, že ta jistá šije u Podolské, ve skutečnosti to neznamenalo, že by ta jistá v tom módním salonu cosi sama šila, ale naopak, bylo šito na ni, a to ne za malý peníz. Módní salon Hany Podolské sídlil, dokonce zůstal sídlit i po válce v Praze, v domě v posledním patře (?) v Jungmannově ulici, poblíž Zlatého kříže, ale už pod názvem Oděvní služba Eva.

V šedesátých, i pozdějších letech zde vládla Inna Arnautová, která navrhovala modely pro socialistickou smetánku, herce, zpěváky, dokonce i pro televizní pořady, zkrátka pro ty, které na to opět měly. Osobně si myslím, že to Inna moc uměla, její modely byly nápadité a nosivé. Asi dvakrát jsem se zúčastnila tamějších přehlídek, protože tam v účtárně pracovala mužova sestřenice a taky proto, že Inna byla bývalá spolužačka mé sestry.

Občas se podařilo prostřednictvím té sestřenice zakoupit i nějaký ten hadérek, který byl ovšem ušit v jiné krejčovské kategorii, někdy i v kategorii domácí, kde se šilo natajno, pro přivýdělek. Některé domácí švadleny měly takovou pověst, že si mohly své zákaznice vybírat. Vzpomínám na v Evě zakoupený bleděmodrý krimplen, ze kterého mně byly ušity úzké a do půl stehen krátké, štepované šaty s dlouhým rukávem, ke kterým se bezvadně hodily kožené, bílé jugoslávské kozačky. Ještě taky na parádní kostýmkové šaty z kvalitního vlněného materiálu, kde sukně do “A” byla kostkovaná a sako jednobarevné z převládající zelinkavé barvy na té kostce. Krátké, lehce vypasované sáčko bylo zdobené na límci a manžetách + potažené knoflíčky tou kostkou. K tomuto kostýmku jsem nosila boty s volnou patou na malém podpatku. Inu, parádnice.

O salonu Hany Podolské jsem začala psát tohle povídání a skončila v časech své generace. Přidávám odkaz na stránku, kde se o Haně Podolské píše více. Takže, máte-li zájem, vejděte – klik A zde důkaz, že jedna jistá paní Fialová šila u Podolské a přeci tam nešila – klik

podolska1 podolská