Jen tak, o starých časech

podol Ačkoliv se říkalo, že ta jistá šije u Podolské, ve skutečnosti to neznamenalo, že by ta jistá v tom módním salonu cosi sama šila, ale naopak, bylo šito na ni, a to ne za malý peníz. Módní salon Hany Podolské sídlil, dokonce zůstal sídlit i po válce v Praze, v domě v posledním patře (?) v Jungmannově ulici, poblíž Zlatého kříže, ale už pod názvem Oděvní služba Eva.

V šedesátých, i pozdějších letech zde vládla Inna Arnautová, která navrhovala modely pro socialistickou smetánku, herce, zpěváky, dokonce i pro televizní pořady, zkrátka pro ty, které na to opět měly. Osobně si myslím, že to Inna moc uměla, její modely byly nápadité a nosivé. Asi dvakrát jsem se zúčastnila tamějších přehlídek, protože tam v účtárně pracovala mužova sestřenice a taky proto, že Inna byla bývalá spolužačka mé sestry.

Občas se podařilo prostřednictvím té sestřenice zakoupit i nějaký ten hadérek, který byl ovšem ušit v jiné krejčovské kategorii, někdy i v kategorii domácí, kde se šilo natajno, pro přivýdělek. Některé domácí švadleny měly takovou pověst, že si mohly své zákaznice vybírat. Vzpomínám na v Evě zakoupený bleděmodrý krimplen, ze kterého mně byly ušity úzké a do půl stehen krátké, štepované šaty s dlouhým rukávem, ke kterým se bezvadně hodily kožené, bílé jugoslávské kozačky. Ještě taky na parádní kostýmkové šaty z kvalitního vlněného materiálu, kde sukně do “A” byla kostkovaná a sako jednobarevné z převládající zelinkavé barvy na té kostce. Krátké, lehce vypasované sáčko bylo zdobené na límci a manžetách + potažené knoflíčky tou kostkou. K tomuto kostýmku jsem nosila boty s volnou patou na malém podpatku. Inu, parádnice.

O salonu Hany Podolské jsem začala psát tohle povídání a skončila v časech své generace. Přidávám odkaz na stránku, kde se o Haně Podolské píše více. Takže, máte-li zájem, vejděte – klik A zde důkaz, že jedna jistá paní Fialová šila u Podolské a přeci tam nešila – klik

podolska1 podolská

Advertisements
Můžete si uložit odkaz příspěvku mezi své oblíbené záložky.

17 thoughts on “Jen tak, o starých časech

  1. Také jsem šila u Podolské, je to zřejmě jen shoda jmen, možná nějaký příbuzenský vztah, ale švadlena to byla excelentní a také se u ní čekalo dlouho, nedávala jsem si šít často, tak jednou dvakrát do roka, ale dobře si pamatuji tu perfektní práci, šila mě většinou jedny dlouhé do plesu, a nějaký kostýmek, jinak, jako průměrní lidé, jsme nakupovali konfekci v OP Prostějov, ale ani ti nevyráběli žádné šmejdy, manžel má ještě stále ve skříni od nich obleky, které jsou třicet let staré a dodnes se nemusí stydět, když je oblékne. Myslím že dříve bylo vše nějak lépe vypracované a solidnější.

  2. O tomto salonu jsem už někde četla… možná právě u tebe?
    Fakt je, že leckteré šatičky, které se nosily i ve filmech pro pamětníky, by v kráse a eleganci obstály i dnes.
    Jak jsi psala o svých modelech, živě jsem si je představovala a myslím, že jsi byla pěkná parádnice.
    Fotky jsou moc hezké, šaty na první fotce by se daly nosit i dnes. (To potvrzuje, co už jsem vlastně napsala…)

  3. O Podolské často vypráví i Jiří Černý, jste asi oba její znalci:-). Uvědomuji si, jak jsem Ti před pár minutami poslala mailem přehlídku šatů, jak jsem se trefila.
    P.S. A taky jsem si podle Tvého popisu představila, žes měla opravdu vkus a Tvé oblečení by se mohlo nosit i teď. Mně šila maminka, nebyla jsem jí dost vděčná, šila báječně a mám některé věci schované – ale já moc parádnice nebyla, až teď vidím, jak krásné kousky to byly. Mě nebavilo ani zkoušet, ani nosit „holčičí“ věci, já vždy nejraději kalhoty …

  4. Když mi bylo asi dvanáct, nechala mně moje maminka ušít u domácí švadleny bledě modré krimplenové šaty na svatbu v Kardašově Řečici. Byly s dlouhým rukávem, sníženým pasem a nasazenou zvonovou sukní. Tenkrát to byl absolutní výkřik módy a pokroku. Nevím, jestli bych je dnes na sobě snesla, ale tenkrát jsem si připadala ohromně „šik“. :-).

  5. Tak vidim Nadenko, ze jsi zpet na blogach. O te pani Podolske vubec nevim. Jenom vim, ze kdyz jsme navstivili Prahu a ja vesnickej kluk koukal na tu velkomestskou nadheru, na Vinohradech, blizko divadla byla nejaka pry proslula svadlena pani Gabi Rajska. Za bolsevika pak jeji reklame zmizela. V te visce, kde jsem se narodil byl vyborny krejci pan Zika. Jeho dva synove. take krejci u neho pracovali. Pan Zika dovedl velice vkusne usit takove kompletky pro mne a starsi sestru (dnes uz 76 letou kmetici) ze starych latek, ktere maminka za valky sehnala. Jsem vekice nostalgicky po tech casech meho raneho detstvi. Vse na listky, a mit nove kalhotky usite panem Zikou ze starych hadru to byla radost. Dnes je na trhu vse a lide jen nadavaji. Jo casy se meni.

  6. Na lepší šití jsem nikdy moc zatížený nebyl, snad s dvěma výjimkami.. Ta první, to mi naši nechali v rodném městě u místního vyhlášeného krejčího, pana Kubíčka, co měl „salon“ v patře bývalé Panské hospody (té, co se podílela na vzniku písně o ztracených tolarech) ušít opravdu kvalitní vlněné šaty do tanečních. Použil jsem je tam sice jen třikrát, pak ještě porůznu při příhodných akcích, v šatníku visely ale spoustu let i poté, než je v nestřeženém okamžiku žena odstranila, místo aby je nechala jako lahůdku šatním molům. Ty byly opravdu příjemné, dobře si na ně pamatuju. Taky jsem měl Fiátka 600, barvy t.zv. „diplomatická modř“, a nemýlím li se, ta barva šatů byla identická. Ta druhá výjimka, to jsme se s kolegou z ateliéru od M. (budoucím autorem stadionu Slavie) vypravili do tehdy pro nás nóbl podniku (už si nepamatuju název), který sídlil Na Příkopech, poblíž Koruny, nechat si ušít parádní světácké kalhoty. Bylo tam kolem toho dost povyražení (hlavně Martin se řehotal téměř nezřízeně), když jsme museli, jsouc v krejčovských zálibách a módních trendech bezradní, odpovídat na různé otázky, co a jak si přejeme, aby nám renomovaně spíchli. Povedlo se, dlouho jsme potom byli (mezi svými) za světáky. Jo, to byly časy!

    • PS. S takovou tenisovou raketou, jakou drží švihák na horním obrázku, jsem začínal. Hrávala s ní dřív máma a už tehdy, v mých tenisových začátcích to byla vzácná rarita. Aby se nekroutila, ukládala se do dřevěného rámu, v kterém se pevně utáhla. Ale původní struny praskaly a místní vyplejtač měl co dělat, udržet ji akceschopnou. Pokrok nezastavíš, ani rám nic nezmohl, vrtulovatěla tak, že musel jsem ji oželet a zrušit.

  7. Je pravda, že i já pamatuji, kdy si normální smrtelník mohl dát občas něco někde ušít. To už je ale hodně dávno. Já jako mladá nepotřebovala a ani neznala jsem žádný salon, protože jsem měla vyučenou maminku, která šila jako ze žurnálu. To bylo terno!

  8. Nemohu spát, a tak myslím na tebe, jak je ti asi těžko, on člověk po tak dlouhé těžké době, nemoci a trápení, musí chvíli odpočívat, a maličko pocítit i úlevu, ale potom začne s láskou vzpomínat a zase bude dobře. Přeji ti milá Naďo ať zítra a v dalších dnech se zase k vám vrátí slunce.

  9. Nadi, v mládí jsem si nechala párkrát ušít šaty, sice ne v salonu, ale u místní švadleny, která byla moc šikovná. Šila mi i svatební kostýmek. Jo, to byly časy. Dnes už by mi na to peněženka nestačila, na obyčejnou švadlenu, neřkuli na salon. A stejně bych se v šatech necítila dobře, nejlíp mi je v tričku a džínech. Ale zase – být někdy za dámu…. Jsem ráda, že jsi už zase mezi námi a přeju sluníčko v duši.

  10. Povídat si s vámi mi ještě moc nejde, mám také spoustu vyřizování na úřadech a řeším své zdravotní problémy. Moc vám děkuji za vaše vzpomínky a komentáře, které moc ráda čtu, a které mi dělají radost.

    • Nadi, nedělej si násilí, myslím že trocha práce na blogu tě rozptýlí, i když ne úplně. Teď je to nejhorší období pro tebe i tvou rodinu. A budu šetřit slova o tom, že čas je veliký lékař a podobně. To všechno totiž hlava ví, ale srdce se s tím nemůže smířit.
      Kdyby šlo vrátit čas… To by si asi přál každý z nás. Aspoň jednou a aspoň na chvíli. Aspoň na den. Na hodinu. Na pět minut…
      Jsem ráda, že pokračuješ v psaní, i přes ty hořké a smutné chvíle.
      Možná jsem to vyjádřila trochu nešikovně, ale určitě si z toho vybereš to dobré.

  11. „I’m really loving the theme/design of your web site. Do you ever run into any internet browser compatibility issues? A number of my blog visitors have complained about my site not working correctly in Explorer but looks great in Chrome. Do you have any tips to help fix this issue?|I’m curious to find out what blog system you happen to be using? I’m having some small security issues with my latest website and I’d like to find something more risk-free. Do you have any solutions?“

  12. Hey there! Would you mind if I share your blog with my myspace group?
    There’s a lot of people that I think would really enjoy your content. Please let me know. Many thanks

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s